Toulavé boty, to je téma, o kterém mohu letos psát každý týden. Turistický spolek funguje, jako nikdy před tím, ať je teplo nebo zima. Magdalena není nová členka spolku, ale necháme se překvapit, postupně k ní dojdeme...
Po třech týdnech nelednového počasí přišla konečnně zima. Přes noc ze středy na čtvrtek napadlo u nás trošku sněhu a také nám malinko přimrzlo. I vydaly jsme se do lesů sníh náležitě přivítat.
Bylo pod mrakem, na stromech mráz vykouzlil bílé krajkoví. Škoda, že nesvítilo sluníčko, to by to krajkoví vypadalo jinak a jak by se krásně třpytilo!
Jak tak často s holkami chodíme, od nového roku poctivě každý týden, mám stále ten dojem, že teď v zimě, je k vidění více, než v jarním a letním období. Ve své lenosti jsem vynechala reportáž z našeho výletu do Hukvaldské obory, ten se konal o týden dřív. Odtud mám fotky od zvířátek, přes zamrzlou studánku až po rozkvetlý růžový strom a to jsme nestačily vyfotit ptáčka ledňáčka, který prý poletoval kolem potoka, to mě fakt naštvalo, protože ptáčka ledňáčka jsem v životě neviděla. Ty Hukvaldy ukážu určitě někdy příště.
A tady, značně promrzlé, přicházíme k cíli naší cesty. Je to kaplička, zasvěcená sv. Máří Magdaleně. Odtud název místa: "Magdalena". Nacházíme se v katastru obce Kunčice pod Ondřejníkem a v těsném sousedství obce Kozlovice.
O kapličce jsem se nikde nedozvěděla žádná data, prostě nikde nic...
Nacházíme se na tzv. Valašské cestě, která spojovala hrad Hukvaldy se salašemi v horách.
Malým otvorem v okénku nedokonalé zvěčnění udržovaného interiéru. Svačina vestoje u nedaleké lavičky a zpět do vesnice na autobus.
Cestou zpět jedna otázka : "Kdo číhá za vraty?"
Na závěr výborná káva a domácí koláč u krbových kamen, v jedné útulné cukrárně, před odjezdem autobusu...
Žádné komentáře:
Okomentovat