PF 2014

Ať je pro nás všechny ten nadcházející rok lepší, než letošní, ať nám přinese zdraví, štěstí, spokojenost a všechno jenom to pozitivní!

Nezastavujeme, máme zpoždění!

Odkud tato věta pochází, to bude většina z vás vědět. Tak asi vypadal můj předvánoční a vánoční čas. Trošku jsem to, jako obvykle, neodhadla a pak jsem se dostala do skluzu. Dárky nenakoupené, dům neuklizený, cukroví nenapečené a jiné další drobné i větší úkony, týkající se Vánoc, nesplněné a to pár dnů před 24. prosincem. To nevzniklo z lenosti, ale z důvodu plnění jiných "povinností", které jsem také během roku zanedbala a už nebylo úniku. Tak jsem se díky kombinacím, vylučování a drobnému švindlování dopídila ve zdraví do včerejšího všedního dne.

Všechno, chválabohu, dopadlo tak, jak má. Cukroví byla plná krabice, to nejnutnější bylo uklizeno, dárky pro všechny nakoupeny. Rodina se sešla v plném počtu, syn zahrál na housle koledy, dárky byly rozdány ke spokojenosti všech. Nejkrásnějším dárkem pro všechny ale byla zpráva, vlastně dvě zprávy. Příští Vánoce nás bude o dva človíčky víc!

I já jsem dostala krásné dárečky a přáníčka od rodiny a kamarádů blogových i neblogových. Komu jsem ještě nestačila poděkovat, tímto to napravuji. Všechny mi udělaly velikou radost.

Včerejšek už byl dnem odpočinkovým a pěkně jsem si ho užila. Měla jsem jenom problém přes všechny ty minulé zmatky a ruchy určit, který den v týdnu vlastně je a velmi jsem se podivila, že už je pátek. Všechno se začíná dostávat do normálu. Hurá!

Mám rozečtenou moc dobrou knížku a kupa knížek čeká, až na ně dojde řada. Holky-turistky se začínají ozývat a také mám fungl novou permanentku na bazén. Jenom to počasí je takové, jaké by asi nemělo v prosinci být, po krátké pauze nám tu zase bouří silný vítr a slunce svítí, jako o závod. Uvidíme, co nám přinese leden. Po sněhu se mi moc nestýská, vždyť jsme ho tady měli půl metru o letošních Velikonocích a ještě týden po nich.

Užívejme si ve zdraví a v klidu poslední dny letošního roku!

Šťastné a veselé...

Oříšky z křížků

Je poslední týden před Vánocemi a já jsem v obrovském skluzu. Nemám nic napečeno, nic uklizeno, prostě jsem pohodář... Měla jsem doposud jiné povinnosti, dá-li se tomu tak říct, ale už to postupně napravuji.

Z mé předvánoční tvorby jsem tu ukázala přáníčka z nitěné grafiky, ty už putují ke svým adresátům. Drátěné zvonečky jsou dávno rozdány. Vyráběla jsem ale ještě něco, s čím se musím pochlubit.

K těmto titěrnostem mě přivedla Anička. Její blog jsem objevila nedávno a věřte, že opravdu stojí za návštěvu. Já ale nejsem tak rychlá, takže mi moje snažení trvalo dlouho. Namísto červené bavlnky jsem použila modrou barvu, ale pár červených oříšků jsem také vyrobiila.

Letos se nám urodily maličké oříšky, práce s nimi byla opravdu titěrná, ale alespoň díky za to, protože vloni nebyl ani jeden ořech.

Oříšky jsem svázala po dvou mašličkami. Mohou se použít jako ozdoby na stromeček nebo jenom jako ozdobná vánoční visačka na dárky.

Tento jedlý dárek, jablečné křížaly a loupané ořechy, dostala Květa, ostatní oříšky jsou už také darované. Zůstaly mi jenom dva, jako vzorek.

Mějte se všichni moc pěkně, v KLIDU si užívejte předvánočního shonu. Já jdu dohánět to pečení, ale aspoň si k tomu zapálím voňavou svíčku a pustím koledy, ať mi to jde lépe od ruky.

Můj adventní čas

Přes všechen shon a ruch, mám adventní čas ráda. Uklízení nepřeháním, většinou nikdy nestihnu, to co jsem si naplánovala a protože je tomu tak každým rokem, nedělám si těžkou hlavu. Vím, že kapr se salátem bude, cukroví, stromeček a dárky také. Jde vlastně o tu kouzelnou atmosféru, pokud nám ji, ovšem, někdo nepokazí. I to se stává.

Mám ráda všechna ta předvánoční setkání s přáteli, která se většinou uskuteční bez výmluv a v plném počtu. Každoročně se snažím navštívit alespoň jeden adventní koncert a nějaký ten vánoční jarmark. Letos se mi ale moc nedaří. Nemohla jsem se zúčastnit koncertu Jana Rokyty mladšího, na který jsem měla předem zakoupené vstupenky a moc jsem se těšila. Vánoční jarmark u nás na vesnici se letos moc nepodařil. Byla jsem zklamaná.

Abych to trošku napravila, pustila jsem se alespoň doma navodit adventní atmosféru.

Adventní svícení už nedělám dokulata, takto je to praktičtější

Na věnec na vchodové dveře jsem opět použila věneček ze psího vína, ten jsem omotala chvojím, dozdobila kostkovanou mašlí a tavnou pistolí jsem připevnila vlastnoručně vyrobené ozdůbky ze samotvrdnoucí hmoty.

Ozdobu z proutí jsem viděla v jednom obchůdku a moc se mi líbila. Trošku jsem ji přetvořila a doplnila k obrazu svému. Přede dveřmi dělá parádu.

Kytice ze sušeného kvítí sice do vánočního zdobení moc nezapadá, ale musela jsem se pochlubit. Letos se mi poprvé podařila celkem dobře nasušit hortenzie. Růže ze zahrádky a z darovaných kytic také udělaly své.

Přeji nám všem pohodové dny, pěkně v teple i přes prosincové pošmourno a plískanice.

Už čtyři roky

Uteklo to a opět slavíme! Už jsou tomu čtyři roky, kdy jsem poslala někam do neznáma svůj první článek. Jaká byla radost z prvních komentářů! Všechno to byl vlastně takový experiment. Celý rok 2009 pro mne znamenal něco nového. Nemusela jsem už brzy ráno vstávat do práce, mohla jsem se plně věnovat sobě i svým blízkým. Kromě knih, na které jsem si vždycky našla čas, jsem začala oprašovat dočasně odložené a objevovat nové koníčky. Blogování mě tenkrát opravdu nadchlo. Měla jsem plno plánů. Musela jsem se ale hodně učit s počítačem i s foťákem.

Během těch čtyř let se také u nás doma mnoho událo. Ke dvěma vnučkám přibyly ještě dvě, pochovali jsme naše dva pejsky, manželovi přibyly dvě endoprotézy. Magické číslo 2 ! Přemýšlím, jestli tam mám ještě nějaké ty dvojky. Ano, dprožila jsem dvě krásné dovolené v zahraničí, fotím druhým foťákem a už druhé Vánoce budeme u stromečku jenom, dva. Trošku smutný konec mé rekapitulace.

Počáteční nadšení pomalu opadlo. Nějak jsem zlenivěla. Foťák už nenosím na každém kroku a když ho mám, tak se mi ho zase nechce používat. Můj blog je zaměřený mnoha směry, to je možná chyba, ale tak jsem to chtěla od začátku. Chtěla jsem také více psát, jenže jsem zjistila, že čím více lidí z mého okolí o blogu ví, tím hůř se mi píše. Někdy si dávám otázku, jestli to moje blogování má nějaký smysl, ale to opravdu jenom někdy. Kdybych blog zrušila, určitě by se mi brzy začalo stýskat.

Už zítra vstoupím slavnostně do prvního dne pátého blogoroku. Než tak ale učiním, musím poděkovat především vám všem, věrným návštěvníkům, teď bych měla jmenovat, obávám se ale, abych na někoho nezapomněla, však vy sami víte. Samozřejmě děkuji také těm, kteří ke mně zavítají náhodou.

Na úplný konec jeden důležitý poznatek. Všichni blogující vrstevníci mi určitě dají za pravdu, že s blogem se stárne pomaleji .