Přes všechen shon a ruch, mám adventní čas ráda. Uklízení nepřeháním, většinou nikdy nestihnu, to co jsem si naplánovala a protože je tomu tak každým rokem, nedělám si těžkou hlavu. Vím, že kapr se salátem bude, cukroví, stromeček a dárky také. Jde vlastně o tu kouzelnou atmosféru, pokud nám ji, ovšem, někdo nepokazí. I to se stává.
Mám ráda všechna ta předvánoční setkání s přáteli, která se většinou uskuteční bez výmluv a v plném počtu. Každoročně se snažím navštívit alespoň jeden adventní koncert a nějaký ten vánoční jarmark. Letos se mi ale moc nedaří. Nemohla jsem se zúčastnit koncertu Jana Rokyty mladšího, na který jsem měla předem zakoupené vstupenky a moc jsem se těšila. Vánoční jarmark u nás na vesnici se letos moc nepodařil. Byla jsem zklamaná.
Abych to trošku napravila, pustila jsem se alespoň doma navodit adventní atmosféru.
Adventní svícení už nedělám dokulata, takto je to praktičtější
Na věnec na vchodové dveře jsem opět použila věneček ze psího vína, ten jsem omotala chvojím, dozdobila kostkovanou mašlí a tavnou pistolí jsem připevnila vlastnoručně vyrobené ozdůbky ze samotvrdnoucí hmoty.
Ozdobu z proutí jsem viděla v jednom obchůdku a moc se mi líbila. Trošku jsem ji přetvořila a doplnila k obrazu svému. Přede dveřmi dělá parádu.
Kytice ze sušeného kvítí sice do vánočního zdobení moc nezapadá, ale musela jsem se pochlubit. Letos se mi poprvé podařila celkem dobře nasušit hortenzie. Růže ze zahrádky a z darovaných kytic také udělaly své.
Přeji nám všem pohodové dny, pěkně v teple i přes prosincové pošmourno a plískanice.
Žádné komentáře:
Okomentovat