Něco málo z vlastní dílny

Nejdřív musím říct, že sluníčko včera a dnes vykonalo své. Zatímco včera jsem holýma rukama odstraňovala sníh z jarních kytiček, dnes už ho sluníčko téměř všechen zlikvidovalo. Poprvé jsem letos zažila ten nádherný pocit z úřadujícího jara. Snad to tak už konečně vydrží.

Omlouvám se za to malé odbočení, ale musela jsemse o ty své jarní pocity s někým podělit.

O víkendu u nás proběhne výstava rukodělných prací šikovných spoluobčanů, kde přispěji i já s troškou do mlýna. Konečně jsem se přinutila vzít do ruky svoje polotovaty a dokončit dílo. Dokončování, to je moje slabá stránka. Tak vznikla další srdíčka, která jsem opatřila výplní a přidala trošku loňské sušené levandule, ať jim to tam voní!

To je celá křížková kolekce, něco je nové, něco jsem tady už ukázala, jako polotovar. Spolu s křížkovou výšivkou vystavuji pár věciček z pedigu, ale ty jsem už nestačila vyfotit.

Na výstavu se jdu podívat v sobotu, beru sebou foťák a určitě se s vámi podělím o krásné zážitky a inspiraci.

Jakpak je dnes u nás doma?

Momentálně je u nás doma klid. Před pár hodinami jsem odevzdala dvě starší vnučky jejich rodičům. Holky u nás po dlouhé době prožily víkend a to hned od pátku odpoledne, takže bylo stále co dělat.

V pátek dopoledne jsme s kamarádkami vyrazily do přírody na naši další polární výpravu. Nevěříte? Věřte!

Ano, fotka je skutečně pořízená v pátek 5.4. 2013, pár kilometrů od mého bydliště.

Tak to u nás vypadá i dnes. Když sluníčko trošku vyleze, dá se to vydržet, ale ono je většinou stále schované, proto ten sníh netaje. Už se na to nemůžu dívat, tak jsem podnikla pár rázných kroků. Koupila jsem si mnoho pytlíků kytičkových a zeleninových semínek. Jenom nevím, jestli je budu mít kam zasít. Také jsem v OBI koupila dva kastlíky převislých muškátů a 19,- Kč V každém kastlíku je 10 rostlinek. Pravda, trošku zažloutlých, ale jinak silných. No nekup to! Však já je dám do pořádku!

Možná, že si někdo vzpomene na mého loňského chlupatého zeleného travního mužíka, kterého jsem vloni na Velikonoce dostala darem a dochovala jsem ho až do suchého stáří, vlastně mám ho doposud. Letos jsem se rozhodla, že mu dělám kolegu. Chce to starou punčochu, kousek nitě, dvě očička, hlínu a travní semeno. A pak už jenom zalévat a kropit. Do týdne mi vyrostl úplný chlupáč

Brzy budeme stříhat, jeden chloupek vyrostl i z nosu...

Kdyby někdo dostal chuť, je tu meruňkový koláč s drobenkou. Sladké moc nepeču, mám doma diabetika a pro jednoho to nemá cenu, to jenom když přijde návštěva...

Přeji všem krásný nový týden hlavně hodně sluníčka a trošku toho teplíčka, už žádnou bílou barvu !

Veselé?

Nevěřili jsme ještě včera do půlnoci, vlastně do 23.00 hod. zimního času, že to přijde a ono přišlo! Hodiny jsme poctivě přeměnili ještě večer, abychom nezaspali, protože byly nahlášeny návštěvy, které jsme chtěli absolvovat dnes. Zítra tak, jako každoročně, jsme měli v plánu hned ráno vyrazit do přírody.

Takto nás přivítala velikonoční neděle. Potřeby našich pěvců nezstaví ani sníh, nedalo se nic dělat a museli jsme jít krmit. Snímek je pořízený kolem deváté hodiny.

Sníh byl pro mne šok, ale velkou radost jsem měla ze stehlíků, kteří se u nás objevili poprvé

Stehlíci obsadili celé krmítko a sobecky vyháněli ostatní ptáčky

Tento snímek je pořízený asi kolem jedenácté hodiny, to už byly návštěvy odvolané a my s taťkou sedíme doma opuštění a zasypaní, ale zásoby jídla máme aspoň na týden, hlady tedy neumřeme.

Odpolední focení, to už jsme absolvovali, myslím celkem zbytečně, odklízení sněhu, už je ho víc, než půl metru

Bystré oko možná pozná zasypaná barevná vajíčka

A chumelí a chumelí a sněhu přibývá...

Veselé velikonoce !

Dlouho jsem hledala inspiraci pro své velikonoční přání. Tak asi tak. Je tam všechno, vejce i počasí a oni s tím sněhem straší už od zítřka. Vůbec se mi to nechce věřit. U nás je dnes sice mírně pod mrakem, ale celkem příjemně, jako by příroda vybízela, abychom už konečně vyrazili na zahradu.

Každopádně přeji všem krásné Velikonoce, ať už za pecí nebo někde venku!!

Vítání jara

Nevím, jestli je povoleno vítat jaro i se sněhem, ale když to asi jinak nepůjde...

Tento snímek je pořízen v sobotu 23.3. a jsem na něj patřičně hrdá i když není kvalitní, protože vyfotit našeho strakapouda v akci, to je velké štěstí.

Ve stejný den. Měla by to být podle atlasu pěnkava, máme jich tu pěkné hejno a také hejno čížků, ti jsou ale čiperové a jejich fotky se těžko pořizují.

Ptáčci to u nás nemají jednoduché otom svědčí tento snímek. Synova kočka Amálka je stále v pohotovosti...

Když to doma vypadá jako v lednu, vydala jsem se tedy vítat jaro do města. Na frýdeckém zámku včera probíhal velikonoční jarmark. Sluníčko sice svítilo, ale noční desetistupňový mráz byl i dopoledne všude znát.

Paní prodavačka se dokonce zabalila do deky

Paní v kožichu a pendreky XXL

Zajíci ze sena

A trošku jarní zeleně, to už vypadá veseleji. Na zámku bylo plno krásných věcí k vidění, řemeslníci a prodavači se snažili, muzikanti vyhrávali. Jarmark se nekonal jenom venku, ale také v prostorách zámku, takže bylo možné se i ohřát (a to i vnitřně ). Moje fotky jsou jenom malý zlomek toho, co bylo k vidění, v davu se špatně fotí a také, co si budeme povídat, když máte doprovod, který vedle vás přímo trpí právě tím davem, tak se nedá nic dělat. Příště na to musíme jít jinak!

Jaké budou Velikonoce, toť otázka! Asi takové, jaké si je uděláme. Já osobně bych se moc ráda už konečně ohřála.

Recyklace

V posledním vydání kreativního časopisu "Ona ví" jsem objevila úžasné zdobení z těch nejdostupnějších materiálů, které se v domácnosti najdou.

Poznáte, o čem je řeč? Jsou to obaly od vajíček, roličky od toaletního papíru a papírových utěrek. Protože jsem měla k dispozici dva neozdobené věnečky a dekorativní klobouk, obojí z nedávného pedigového pletení, využila jsem této příležitosti a pustila se do díla. O víkendu mi pilně pomáhala vnučka Natálka, její věneček je ten vlevo. Původně jsme chtěly kytičky barvit, ale nakonec jsme se rozhodly ponechat původní vzhled papíru. V podstatě každá kytka je originál, nic není okopírované. Obaly od vajec mají různé odstíny a různé tvarování a prohýbání, s každým střihnutím jsme objevily nový tvar a strašně nás to bavilo. Použily jsme lepidlo Herkules, u některých kytek tavnou pistoli a tu také k přilepení na korpusy. Nejdřív jsem měla strach že si pedig zničím, ale zjistila jsem, že se zdobení dá bez následků odlepit.

Byla to taková rychlovka, proto zdobení není moc dokonalé, pokud se k této technice někdy vrátím, dám si více záležet.