Zima, jak má být...

V neděli u nás nasněžilo, zpočátku to vypadalo, že sníh opět brzy roztaje, ale přes noc zamrzlo a mrzlo včera celý den a dnes opět sněží. Fotku jsem pořídila včera z okna. To je nejlepší, pěkně z tepla, ale zase není tolik možností.

Překonala jsem se a pořídila pár snímků i na zahradě

Je zajímavé, že první fotka je taková ponurá a na poslední je modré nebe, přitom je to foceno během několika desítek minut.

Tak jsem se dnes radovala, že zabiju dvě mouchy jednou ranou. Když jsem se chystala k zubaři, dala jsem si do kabelky foťák, s dobrým úmyslem vyfotit zasněžené hory. Zubaře mám v sousedním městečku, který je takovou bránou do Beskyd. Jenomže baterka v autě odmítla poslušnost, musela jsem si zajistit jiný odvoz a na nějaké focení nebyl čas. Škoda, byly by to moc pěkné fotky.

Tato fotka není z adventního koncertu, jak by se mnozí domnívali, ale to je koncert , který se konal v neděli v našem kostelíčku. Když nám vloni před Vánocemi oznámili, že tradiční adventní koncert se mění na tříkrálový, byli jsme velmi zklamaní. Když jsme ale v neděli vstoupili do nádherně vánočně vyzdobeného kostela, bylo jasné, že prožijeme příjemné odpoledne. Myslím, že dva houslisté v popředí se na mne nebudou zlobit, když prozradím, že to jsou naši novomanželé, Viktor s Romanou...

Pro tvořilky : Andílek u schodů je vyroben z březového polínka, mohla jsem na něl oči nechat...

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů

Nedávno jsem narazila v knihovně na tuto knihu se zvláštním názvem

Podle názvu, jsem usoudila, že jde o nějakou humornou literaturu, knihu jsem prolistovala a opět odložila. Po nějaké době mi ji doporučila naše paní knihovnice. Momentálně jsem ve druhé půlce a nedá mi, abych ji ještě za čerstva nedoporučila dál.

Celá kniha je psaná ve formě dopisů, což mne při prvním pohledu odradilo, ale jenom na chvilku. Jedná se o korespondenci obyvatelů ostrova Guernsey a spisovatelky Juliet z Londýna. Děj se odehrává v roce 1946, tedy krátce po válce. Ostrov Guernsey je druhým největším z Normanských ostrovů, který válka velmi poznamenala. Juliet se úplnou náhodou, prostřednictvím dopisu jednoho z obyvatel ostrova, dozvídá o nuceném vzniku literárního spolku s podivným názvem, který vlastně jeho členům zachránil život. Příběhy prostých lidí, kteří do vzniku spolku mnohdy knihu nevzali do ruky, Juliet tak zaujme, že odjíždí na ostrov, aby tam poznala svoje přátele osobně a napsala knihu o nich a o tom, jak se originálně vypořádávali s hrůzami války.

No a já jsem se podívala do mapy, kde leží Normanské ostrovy a ujasnila si některé souvislosti a řekla si, že jsem ráda, že jsem válku nezažila.

Pozor, nejde o žádný drasťák, ale o "laskavý a jímavý příběh jednoho spolku...", jak je napsáno na přebalu knihy.

Vřele doporučuji.

PF 2013

V poslední hodině roku 2012 posílám všem svým blogovým kamarádům přání toho nejlepšího...

Hodně zdraví, štěstí a lásky!!

Před koncem roku

Jenom jeden jediný den o Vánocích jsem měla pro sebe. Vnučkám jsem už v létě slíbila, že se opět u nás sejdou o vánočních prázdninách, alespoň na pár dnů. Tak se také stalo. Nadělila jsem holkám něco z kultury, kdy jsme i s tou nejmladší, dvouletou, navštívily výstavu vánočních zvyků a překrásnou výstavu o drátenících, včetně výrobků a výjevů z drátenického života. Chtěla jsem fotit tu drátenickou nádheru, ale nebylo mi průvodkyní dovoleno. Škoda. Nejmladší vnučku jsme potom poslali za maminkou a vydaly se k nám domů.

Druhý den jsme přibraly ještě jednu vnučku ze sousedství a vydaly jsme se, jako každoročně, za zvířátky do lesa. Bylo stejné počasí, jako vloni, venku to spíš vypadalo na podzim. V povzdálí se tyčí Lysá hora, také téměř beze sněhu.

Aby bylo jasno, za zvířátky nechodíme s prázdnou! Neseme jim vždycky něco na zub! Eliška má v jedné kapse mrkev a v druhé dvě jablíčka. Další nadílku neseme v batohu.

Aby cesta lépe ubíhala, braly to holky přes všechny zamrzlé kaluže a že všechny nebyly zamrzlé úplně, to jsem poznala až doma, podle pořádně zablácených bot.

U krmelce jsme zjistily, že nás někdo předešel a že zvířátka hlady určitě neumřou...

Celou cestu, tam i zpět, nás doprovázel tento cizí pejsek a my jsme svého pejska preventivně nechaly doma!

Natálka si přivezla svého Rikiho, který se u nás okamžitě zabydlel a já jsem si za těch pár dnů ujasnila, že nedávno zesnulá Bobina, byl poslední pes v naší domácnosti a že si už dalšího pořizovat nebudeme.

Dnes mi už zůstala jenom Natálka, která s námi bude slavit i Silvestra, ta si z domu přivezla kreativní sadu na výrobu mýdla, s tím, že ji vyzkouší jedině se mnou. Nezbylo mi, než se do toho pustit.

To všechno je mýdlo, barevné a voňavé. Jak vidno, u nás doma se nenudíme.

Ještě několik hodin a máme tu nový rok, uvědomuji si, že pro mě bude dost významný, tak si chvilku užívejme ještě toho starého...

Ještě trošku z Vánoc

Ještě pár hodin a Vánoce jsou pryč! Uteklo to, velmi rychle. Můžu říct, že jsme je prožili ve zdraví. Kde jsou ty časy, kdy jsme do sebe ládovali jedno cukroví za druhým, kapříka a salát za dva... Dnes už to tak nejde a myslím že je to dobře. První dva dny u nás bylo velmi rušno.

Anežka s Markétkou u našeho stromečku po včerejší nadílce. Nevím, na koho tak zbožně hledí, ale myslím, že jim někdo z příbuzenstva zrovna říká, že vyletí ptáček.

Dnes byl u nás doma odpočinkový den, bez návštěv, bez vaření a jiných prací, jenom televize, knížka, i na malou procházku došlo, prostě balzám na duši... Na televizi jsem se těšila, ale kromě dvou nových pohádek mě na tu starou klasiku nějak přešla chuť, budu muset asi pár let počkat, myslím, že to časté opakování filmovým pohádkám moc nesvědčí. Zato na druhém programu vysílají celé Vánoce moc zajímavé dokumenty.

Také jsem měla možnost se v klidu pokochat svými dárky. Byla tam kosmetika, nějaká paráda, kompletní souprava na výrobu muffin, včetně směsí - do počátků, než se zaběhnu. Dále doplnění výbavy na túry - termoska, nerezová nádobka na "něco pro zahřátí" (ta je v zimě velmi nutná) a nová čepice. Hned po Novém roce se s holkami chystáme na hory, tak, se to všechno bude hodit.

Ještě s jedním dárkem se musím pochlubit, to je tato polička, on je to vlastně už dárek z loňských Vánoc, to jsme dostali kreditní kartu s určitým obnosem na nákup v IKEA. Kartu jsme šetřili celý rok, až jsme se konečně rozhoupali i když obchod máme takřka za humny. Polička není ještě "zaběhnutá", ale zlatý déšť je pravý.

Na poličce jsem umístila tuto krásnou mísu po prarodičích, dlouho ležela zaprášená a zastrčená kdesi v regále. Ještě bude sloužit dobré věci.

Tak jsem to vymyslela pro letošní Vánoce. Na perníčcích je sice abstraktní malba, ale chutnají výtečně. To je všechno. Vánoce sice končí, ale pro mne budou ještě zítra pokračovat, protože si nějací opozdilci u nás zapomněli dárky. No vždycky se nedá všechno stihnout v termínu.

Mějte se krásně a užívejte si ve zdraví poslední dny tohoto roku.

Šťastné a veselé !

Přípravy všude jistě finišují. Vzorné hospodyňky mají určitě všechno hotovo a už jenom leští a přerovnávají. Já taková hospodyňka nejsem, vždycky mi zůstanou nějaké nedodělky a já se nikdy nepoučím, ale nakonec všechno vždycky dobře dopadne a Ježíšek přijde. Tak jako vloni, kdy se naši mladí stěhovali, jak jsem to popsala zde . Letos se snad už nikdo stěhovat nebude a k jiným katastrofám také nedojde...

Včera jsem s údivem vytáhla z poštovní schránky svazek vánočních pohlednic a že jich bylo mnohem více, než v minulých letech! Že by návrat k starým časům? Přáníčko se zeleným stromečkem přišlo od Peťky až z Pucíkova. Od Květy je oválné puzzle, od kamarádky Marušky vyšívaný modrý ptáček, vousatý mužíček je z Kanady a modré Veselé Vánoce jsou od spolužačky Věry atd. Moc mě ta nadílka potěšila.

Tak a teď bych se měla pochlubit se svým cukrovím, to mám opravdu hotové. Napekla jsem asi 10 druhů, ale odpočívá v krabici, pro jistotu pěkně na nedostupném místě, protože těch kJ v různých podobách si do konce roku ještě užijeme. Nejvíc se těším na kapra a bramborový salát, ten připravujeme bez majonézy, jenom brambory, cibule, sladkokyselý nálev, trošku pepře, olej. Je to takové naše rodinné stříbro. Je vynikající, lehký a zdravý. Nadělala jsem si chutě, ale musím ještě chvilku počkat.

Přeji vám všem krásné a klidné Vánoce !