Nevím, kam dřív skočit....

Stačila týdení absence a všechno se na mne valí. Žádný dlouhý relax, žádné ruční práce, žádná vnoučata, žádné klábosení se sousedkou! Zahrada volá. Příroda je na vrcholu svých sil. Všude samá tráva, v sadu dozrává ovoce, kytičky kvetou....

Ale pohled na to všechno stojí za to!

Měsíček zahradní po dešti

Listy japonského javoru mají nejkrásnější barvu na jaře, je nádherně oranžová

Ibišek po dešti, s mouchou

Ještě jednou ibišek

Růžičky Helenky, letos mi dělají radost

Tato růžička se těžko fotí, původní barvy jsou trošičku světlejší

Moje chlouba, durman, vypije přes ta vedra hodně vody, tady je zrovna mírně žíznivý

Po zalití. Za ním jsou ještě dvě rostliny, které teprve začnou kvést. Jejich silná vůně provoní široké okolí

Rajčata, dvojčata...

Ostružiny, chodí nám na ně kosi

Švestičky (z naší zahrádky). Důležitá surovina, nikoliv pro švestkové koláče, ale pro lahodnou a léčivou tekutinu. Všimněte si, prosím, těch, co jsou na zemi, ty se ocitnou v sudu a znalci už budou vědět...

Možná, že na koláče také dojde. Švestek je letos hodně.

Zato ořechy nebudou, také dobře, k nim se rovněž musí ohýbat záda.....

Tak jsem vám všechno pověděla, trošku si oddechla, ještě si dám kávu a jdu startovat sekačku a sbírat švestičky, ať se máme v zimě čím zahřívat....

Příjemné s užitečným

Včera jsme se po roce ocitli v Luhačovicích. Spojili jsme tak příjemné s užitečným, protože jsme  jeli hlavně navštívit naši Natálku, která se tam léčí se svými neduhy.  V Luhačovicích a jejich okolí jsem strávila několik týdnů a tento kraj jsem si oblíbila. Počasí přálo a já jsem se těšila, že udělám pár pěkných obrázků. Bohužel se mi nedařilo, to se někdy stává...

Lázeňský dům Jestřábí od Jurkoviče

  Zeleň rozlehlých parků...

Říčka s kachničkami a rybičkami...

Altánek a můstek

Kolonáda s lázeňskými hosty, kašna tentokrát bez vodotrysku, na kašně sedí harmonikář v klobouku a hraje....

Mám z minulých let lepší fotky, kde voda stříká a objevuje se duha, ale tak to bylo včera....

Nejznámější pramen Vincentka...

Jurkovičův dům

Ještě jednou

A nejsmutnější fotka, zpět do léčebny. To víte, bez slziček se to neobešlo, ale už jen do 2.září....

Natálka si odnáší v tašce lázeňské oplatky a my jich máme také plnou tašku, ať bližní vědí, že jsme byli v lázních!

Po cestě domů jsme měli smůlu, trošku nás zlobilo auto a my jsme se modlili, ať  vůbec dojedeme Cesta trvala asi hodinu a půl. Bylo velké vedro, ale nádherná viditelnost. Celé Beskydy, lesy, zeleň, ale mě se vůbec nechtělo fotit. Domů jsme dojeli v pořádku, no a auto jde zítra do servisu.

Jak to všechno začalo

Prožila jsem osm krásných dnů v krásné zemi, ale nejdříve bych se měla zmínit, jak jsem se k této cestě dostala.

Byla jsem pozvána společně se synem jeho  slovenskými přáteli. Syn pracoval v anglickém městě Hullu, původně pod záštitou jedné  české agentury, později sám, téměř čtyři roky. Tenkrát, těsně před svým odjezdem poskytl našim hostitelům velkou pomoc jako tlumočník  v organizaci jejich ubytování a.p. Jednalo se o manželské páry ve věku mezi čtyřicítkou a padesátkou, tak si  jistě dovedete představit, jejich těžké začátky, kde je každá pomoc vítána. Syn už pracuje  několik let doma, ale přátelství přetrvává. Za rodiči se přestěhovaly jejich děti a přibyly další rodiny. Všichni pracují v místní potravinářské továrně. Mladší děti chodí do školy. Někteří kamarádi založili v Anglii rodiny. Navštívila jsem několik domácností, kde nás velmi srdečně přijali, poskytli nám jídlo, ubytování a dopravu, jako bychom patřili do rodiny. Mají za to můj srdečný dík.

Domeček, kde jsme bydleli, opravuji v jeho pravé půlce, vchod do levé půlky není vidět

Ukázka celé ulice

Tyto domy vlastní realitky, které je pronajímají zájemcům, většinou chudším vrstvám nebo zahraničním dělníkům. Dole je předsíňka, obývací místnost, kuchyň, technická místnost, nějaká verandička a vchod na dvorek, popřípadě na miniaturní zahrádku, které jsou většinou zanedbané, protože jejich obyvatelé nemají čas na údržbu, pracují 12 hodin denně. Navíc nechtějí do cizího investovat.  Mně se domeček líbil. U nás pro dva starší lidi by byl ideální, až na ty strmé schody do patra, kde jsou ložnice a koupelna s WC.  Takových ulic je v této čtvrti hodně, mnoho domů je neobydlených, věčně vidíte nějaké stěhování. První den jsme prochodili mnoho kilometrů, dostala jsem se i do  čtvrtí, kde jsou domy větší, něco jako řadové vilky s krásnými předzahrádkami. Jednou ročně zde probíhá akce tzv. otevřených zahrad, kdy  se majitel domu chlubí veřejnosti se svou krásně udržovanou zahradou v zadní části domu.

Zahrádka u našich hostitelů, místo kytiček kocour...

To není stojan na fazole, ale sloup s dráty, ale. co se jimo přenáší, nevím, vedou do všech domečků v ulici

Tak...

No a nakonec něco kytiček ze sousední ulice

Už jsem opět doma

Tak už jsem opět zde. Přiletěli jsme včera a domů jsem se dostala až dnes velmi brzy ráno.  Moje předešlé působiště bylo ve státě Velká Británie, hrabství Yorkshire, ve městě Hull. Pobývala jsem tam na pozvání našich slovenských přátel, kteří mně a synovi poskytli ubytování, stravu a tu nejlepší péči. Foťáky jsme doma nezapomněli, jak jsem se obávala, tak snad se nám podařilo zachytit to nejpodstatnější z tohoto krásného kraje. Fotky nejsou zrovna nejkvalitnější, protože počasí je zde velmi proměnlivé.

Pohybovali jsme se většinou mezi domorodci, proto jsem si mohla i za ten krátký čas vytvořit obrázek o místních lidech a životě v tomto městě a okolí. Nafotila jsem 850 fotek, ale určitě jich bude mnoho odstraněno. 

O své dojmy bych se chtěla podělit, ale nejdřív musím všechno utřídit

Zatím jen takový malý důkaz, že jsem tam opravdu byla. To je město York a jeho velkolepá katedrála

Opět York a  kytičky

Hull a kytičky

Hull a  strážník v klasické uniformě

Scarborough

Hotel ve Scarborough

Do neznáma

Vážení přátelé,

na příštích pár dní se odmlčím. Zítra v tuto dobu už budu v jiné zemi. Čekají mne nové zážitky, foťák mám samozřejmě s sebou ( už ho jdu odpojit z nabíječky ).  Foťáky máme  dva ( pokud je oba nezapomeneme doma, známe svoje lidi..!) Takže držte palce, ať to všechno vyjde a já vám potom povím, jak to všechno dopadlo...

Po těchto končinách budu celý týden potulovat...

Mějte se všichni pěkně, těším se na shledání.

Utíká to

Dnes jsme konečně oslavili s naší Markétkou její čtvrté narozeniny, které měla  ve středu 4.8. Dárek dostala už den předem, pro nezasvěcené - sestřičku Anežku.

Babička upekla dort ..

A protože jsme všichni moc mlsní, hned jsme ho rozkrájeli a polovinu snědli. Musím se pochválit, i když se to nesluší, moc se mi povedl...

Oslavy se zúčastnila i maličká Anežka...

Dnes už je na světě pátým dnem..

Ať se holkám daří, já je na nějaký čas opustím a budu se věnovat výhradně dospělákům.