Už jsem opět doma

Tak už jsem opět zde. Přiletěli jsme včera a domů jsem se dostala až dnes velmi brzy ráno.  Moje předešlé působiště bylo ve státě Velká Británie, hrabství Yorkshire, ve městě Hull. Pobývala jsem tam na pozvání našich slovenských přátel, kteří mně a synovi poskytli ubytování, stravu a tu nejlepší péči. Foťáky jsme doma nezapomněli, jak jsem se obávala, tak snad se nám podařilo zachytit to nejpodstatnější z tohoto krásného kraje. Fotky nejsou zrovna nejkvalitnější, protože počasí je zde velmi proměnlivé.

Pohybovali jsme se většinou mezi domorodci, proto jsem si mohla i za ten krátký čas vytvořit obrázek o místních lidech a životě v tomto městě a okolí. Nafotila jsem 850 fotek, ale určitě jich bude mnoho odstraněno. 

O své dojmy bych se chtěla podělit, ale nejdřív musím všechno utřídit

Zatím jen takový malý důkaz, že jsem tam opravdu byla. To je město York a jeho velkolepá katedrála

Opět York a  kytičky

Hull a kytičky

Hull a  strážník v klasické uniformě

Scarborough

Hotel ve Scarborough

Do neznáma

Vážení přátelé,

na příštích pár dní se odmlčím. Zítra v tuto dobu už budu v jiné zemi. Čekají mne nové zážitky, foťák mám samozřejmě s sebou ( už ho jdu odpojit z nabíječky ).  Foťáky máme  dva ( pokud je oba nezapomeneme doma, známe svoje lidi..!) Takže držte palce, ať to všechno vyjde a já vám potom povím, jak to všechno dopadlo...

Po těchto končinách budu celý týden potulovat...

Mějte se všichni pěkně, těším se na shledání.

Utíká to

Dnes jsme konečně oslavili s naší Markétkou její čtvrté narozeniny, které měla  ve středu 4.8. Dárek dostala už den předem, pro nezasvěcené - sestřičku Anežku.

Babička upekla dort ..

A protože jsme všichni moc mlsní, hned jsme ho rozkrájeli a polovinu snědli. Musím se pochválit, i když se to nesluší, moc se mi povedl...

Oslavy se zúčastnila i maličká Anežka...

Dnes už je na světě pátým dnem..

Ať se holkám daří, já je na nějaký čas opustím a budu se věnovat výhradně dospělákům.

Ahoj lidi !

Tak jsem tady a babička si mne přišla vyfotit, aby mě mohla  ukázat ostatním. To víte, taková sláva, jako při první vnučce to není, to už tak bývá...

Mám tmavé vlásky a tmavé oči a jsem holka. Babička tomu stejně nevěří, protože se o tom ještě na vlastní oči nepřesvědčila. S vizáží nic moc, ale to už také tak chodí, člověk je devět měsíců celý pokroucený. Tak se nedivte. To se časem prý napraví.

Kdo ví, co mně čeká. Snad to bude na tom světě legrace! Kéž by...

Dospěláci říkají, že tělocvik je zdravý, zatím je to jen protahování. Možná ze mne bude dirigent (ka). Babička si mne pořád plete s klukem, ty tři vlastní jí nestačili!

Tuhle fotku nemusela zveřejňovat, na tu kluky nenalákám..

Vždyť jsem taková maličká... Na kluky mám ještě čas!

Víte, co?  Já už zase budu spát...

A ta kytička je pro moji maminku!

Tak jsme se dočkali

Včera kolem osmé hodiny večer mi zavolala snacha, že už to na ni asi přišlo a abychom si přijeli pro vnučku, že ona se synem jedou do porodnice. Tak jsme nastartovali auto a vyjeli. Rodinka už byla vzorně nachystaná před domem. Vnučka v ruce velkou červenou kabelu, ze které vystrkoval hlavu medvěd Kuki, snacha ještě větší žlutou kabelu s výbavičkou a  nakonec syn. Naložili jsme všechny do auta a vzali to kolem porodnice a pak s vnučkou domů. Kolem deváté večer mi snacha volala, že jedou domů, že ji doktor nechce přijmout a že to ještě není. Řekli jsme si, dobrá, někdy to být musí, popřáli jsme jim dobrou noc a šli spát. Dnes ve dvě hodiny ráno mě probudila SMS, že jsou opět v porodnici a že už to začalo. Děťátko přišlo na svět kolem šesté hodiny ranní, jmenuje se Anežka, vážila 3 kg a měřila 45 cm.

Velká radost z narození nového človíčka nám dala na chvíli zapomenout na zlost na doktora, který poslal snachu domů a ještě šprýmoval, že za tři hodiny tam může být znovu, když už opravdu měla potíže. Museli podniknout kus cesty autobusem a kus ještě pěšky domů. Za pár hodin museli zavolat taxíka. Každý si domyslí, co to obnáší.

Zítra se půjdu na miminko podívat, samozřejmě s foťákem!

Sympatičtí drzouni

V poslední době nevím o čem psát. Pro inspiraci jsem otevřela svůj archív a našla jsem tam fotky z několika návštěv ZOO Lešná, to pro znalce, pro ty, kteří tam ještě nebyli je to ZOO Zlín, nevím proč ta změna, zatím mi to nikdo nevysvětlil.

O této ZOO se už na různých blozích hodně psalo. My jsme sem jako děti jezdily na školní výlety. Po mnoha letech jsem se vrátila a myslím, že když bude ta možnost, tak se zase vrátím. ZOO  Lešná je velmi rozsáhlá a její součástí je také nádherný zámek, ona vlastně vznikla  jako součást areálu zámku.

Ale já jsem chtěla psát jen o těchto strakatých a okatých zvířátkách, které jsem si okamžitě zamilovala. Fotky jsou pár let staré a nejsou moc kvalitní, teď už si dávám více záležet.

Lemuři. Pohybují se volně ve svém oddělení a jsou strašně drzí...

Můžete si je pohladit, když se dají..

Rádi vlezou tam, kam nemají. V kočárku je dítě. Rodiče je brání...

Lemur se nechce jen tak vzdát...

Lemuři jsou také zloději. Tito kluci měli za úkol do školy sepisovat nějaké údaje o zvířátkách, každý měl papír se zápisky. Za pár vteřin lemuři vystartují, papír vytrhnou z ruky a šup s ním na strom!  Bohužel, fotka na stromě se nepovedla...

Tento lemur se mi líbil nejvíce, všimněte si toho důležitého posedu. Nazvala jsem ho "Pantáta". Možná, že je to vůdce smečky nebo starosta, či starostka?