Do neznáma

Vážení přátelé,

na příštích pár dní se odmlčím. Zítra v tuto dobu už budu v jiné zemi. Čekají mne nové zážitky, foťák mám samozřejmě s sebou ( už ho jdu odpojit z nabíječky ).  Foťáky máme  dva ( pokud je oba nezapomeneme doma, známe svoje lidi..!) Takže držte palce, ať to všechno vyjde a já vám potom povím, jak to všechno dopadlo...

Po těchto končinách budu celý týden potulovat...

Mějte se všichni pěkně, těším se na shledání.

Utíká to

Dnes jsme konečně oslavili s naší Markétkou její čtvrté narozeniny, které měla  ve středu 4.8. Dárek dostala už den předem, pro nezasvěcené - sestřičku Anežku.

Babička upekla dort ..

A protože jsme všichni moc mlsní, hned jsme ho rozkrájeli a polovinu snědli. Musím se pochválit, i když se to nesluší, moc se mi povedl...

Oslavy se zúčastnila i maličká Anežka...

Dnes už je na světě pátým dnem..

Ať se holkám daří, já je na nějaký čas opustím a budu se věnovat výhradně dospělákům.

Ahoj lidi !

Tak jsem tady a babička si mne přišla vyfotit, aby mě mohla  ukázat ostatním. To víte, taková sláva, jako při první vnučce to není, to už tak bývá...

Mám tmavé vlásky a tmavé oči a jsem holka. Babička tomu stejně nevěří, protože se o tom ještě na vlastní oči nepřesvědčila. S vizáží nic moc, ale to už také tak chodí, člověk je devět měsíců celý pokroucený. Tak se nedivte. To se časem prý napraví.

Kdo ví, co mně čeká. Snad to bude na tom světě legrace! Kéž by...

Dospěláci říkají, že tělocvik je zdravý, zatím je to jen protahování. Možná ze mne bude dirigent (ka). Babička si mne pořád plete s klukem, ty tři vlastní jí nestačili!

Tuhle fotku nemusela zveřejňovat, na tu kluky nenalákám..

Vždyť jsem taková maličká... Na kluky mám ještě čas!

Víte, co?  Já už zase budu spát...

A ta kytička je pro moji maminku!

Tak jsme se dočkali

Včera kolem osmé hodiny večer mi zavolala snacha, že už to na ni asi přišlo a abychom si přijeli pro vnučku, že ona se synem jedou do porodnice. Tak jsme nastartovali auto a vyjeli. Rodinka už byla vzorně nachystaná před domem. Vnučka v ruce velkou červenou kabelu, ze které vystrkoval hlavu medvěd Kuki, snacha ještě větší žlutou kabelu s výbavičkou a  nakonec syn. Naložili jsme všechny do auta a vzali to kolem porodnice a pak s vnučkou domů. Kolem deváté večer mi snacha volala, že jedou domů, že ji doktor nechce přijmout a že to ještě není. Řekli jsme si, dobrá, někdy to být musí, popřáli jsme jim dobrou noc a šli spát. Dnes ve dvě hodiny ráno mě probudila SMS, že jsou opět v porodnici a že už to začalo. Děťátko přišlo na svět kolem šesté hodiny ranní, jmenuje se Anežka, vážila 3 kg a měřila 45 cm.

Velká radost z narození nového človíčka nám dala na chvíli zapomenout na zlost na doktora, který poslal snachu domů a ještě šprýmoval, že za tři hodiny tam může být znovu, když už opravdu měla potíže. Museli podniknout kus cesty autobusem a kus ještě pěšky domů. Za pár hodin museli zavolat taxíka. Každý si domyslí, co to obnáší.

Zítra se půjdu na miminko podívat, samozřejmě s foťákem!

Sympatičtí drzouni

V poslední době nevím o čem psát. Pro inspiraci jsem otevřela svůj archív a našla jsem tam fotky z několika návštěv ZOO Lešná, to pro znalce, pro ty, kteří tam ještě nebyli je to ZOO Zlín, nevím proč ta změna, zatím mi to nikdo nevysvětlil.

O této ZOO se už na různých blozích hodně psalo. My jsme sem jako děti jezdily na školní výlety. Po mnoha letech jsem se vrátila a myslím, že když bude ta možnost, tak se zase vrátím. ZOO  Lešná je velmi rozsáhlá a její součástí je také nádherný zámek, ona vlastně vznikla  jako součást areálu zámku.

Ale já jsem chtěla psát jen o těchto strakatých a okatých zvířátkách, které jsem si okamžitě zamilovala. Fotky jsou pár let staré a nejsou moc kvalitní, teď už si dávám více záležet.

Lemuři. Pohybují se volně ve svém oddělení a jsou strašně drzí...

Můžete si je pohladit, když se dají..

Rádi vlezou tam, kam nemají. V kočárku je dítě. Rodiče je brání...

Lemur se nechce jen tak vzdát...

Lemuři jsou také zloději. Tito kluci měli za úkol do školy sepisovat nějaké údaje o zvířátkách, každý měl papír se zápisky. Za pár vteřin lemuři vystartují, papír vytrhnou z ruky a šup s ním na strom!  Bohužel, fotka na stromě se nepovedla...

Tento lemur se mi líbil nejvíce, všimněte si toho důležitého posedu. Nazvala jsem ho "Pantáta". Možná, že je to vůdce smečky nebo starosta, či starostka?

Máte rádi housle?

Máte rádi housle? Já moc. Když je slyším hrát, tak mi jde mráz po těle. Já sama jsem hrála asi tři roky na housle. Měla jsem pana učitele, který mě od hraní vlastně odradil, byl to takový morous, buď u mé "hry" spal nebo chroupal malilinkatá jablíčka, které si nosil v sáčku do hodiny. A notové cvičení Otakara Ševčíka vidím do dneška. Vím jen, že jsem jsem v něm nenašla žádnou melodii, která by mě upoutala. Z hudební nauky, která byla součástí výuky jsem dlouhá léta znala životopis Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka zpaměti, jak se říká, slovo od slova. Asi to pro mne bylo utrpení. Na mé ustavičné naléhání rodiče nakonec svolili a z "houslí" mě odhlásili. Tím možná předčasně skončila závratná kariéra jednoho houslového virtuosa.

Moji synové neměli zájem o odbornou výuku na hudební nástroje. Nakonec se sami naučili hrát na kytaru, jen tak pro radost a pro obveselení spolutáborníků.

Ale nejvíce nás překvapil jeden ze synů, který asi před deseti lety objevil na jedné půdě staré housle, nechal je opravit a začal se sám učit hrát. Zprvu to stačilo, ale teď ve svých třiceti letech má za sebou dva ročníky Lidové konzervatoře. Tato škola umožňuje i starším lidem různých profesí výuku hry na hudební nástroje. Se synem tady studovala lékařka, učitelka a.p.  Musím říci, že výuka je kvalitní a všichni hrají moc dobře.

K tomuto psaní mě vlastně dovedl koncert, který vysílala ČT 2 minulou sobotu. Jednalo se o koncert Pavla Šporcla a romského cimbálového souboru Romano Stilo. Byl to záznam z hudebního festivalu Smetanova Litomyšl. Ti, kteří tento koncert sledovali, mi potvrdí, že to byl opravdu krásný zážitek. Pavel Šporcl je sám o sobě pojem, ale s tímto souborem jsem se setkala poprvé  a jeho výkony mi vyrazily doslova dech a když to dáme dohromady, co ještě dodat? Trošku jsem se podívala po internetu a zjistila jsem, že spolupráce těchto umělců je už dlouhodobá. Návštěvu jejich koncertů nebo jen ukázku na internetu, vřele doporučuji.