Záhada

Včera jsem uviděla z koupelny na zasněžené střeše sousedova domu podivný úkaz

Stopy, vedoucí od otvoru dešťového svodu oklikou k hraně střechy (nebo obráceným směrem).

Dost mě to zaujalo, takže jsem vyšla ven a obhlédla ze všech stran, jestli stopy někam nepokračují, ale opravdu, je tam jen to, co je vidět na obrázku. Doma jsme se dohadovali, jestli je to od kocoura, ale vypadá to spíš na kunu nebo něco podobného. Buď to skončilo v tom okapu, ale na to jsou tato zvířátka moc chytrá, asi to udělalo velký skok z výšky.

Ještě jeden obrázek, ale moc to nepřiblížil. Kdyby ten úkaz neměl ty kličky, tak bych myslela, že to padal kus ledu... Jen by mě zjímalo jestli kuna neskončila v okapu.

Kuny se nám tu dost pohybují. Předloni se sousedovi z další novostavby usídlily dokonce 4 kusy ve stavební boudě a on je chytil a odvezl na hory, kde je pustil do přírody.

Rozmary počasí

Podle včerejší předpovědi počasí stále čekám vichřici, sněžení, ledovku a já nevím, co ještě. U nás na severní Moravě dnes nic. Když jsem ráno vstávala tak jsem na východě viděla tyto nádherné úkazy.

Že by sluníčko, po tak dlouhé době, konečně?

Že by počínající vichřice? Trošku víc to foukalo.

To prosím nehoří, ale někde tam vychází sluníčko. Kdybych nebyla líná, tak se obleču a jdu mimo tu spleť kabelů a udělám pěkný snímek. Ale komu by se chtělo do té zimy.

A něco trošku pro potěchu oka. Takhle to vypadalo západně od našeho domu asi o hodinu později. Zasněžené kopečky. Sluníčko trošku osvítilo chaloupky. Ale jen na chvíli. Teď ve čtyři hodiny odpoledne, počasí beze změny, fouká, ale nesněží. Že by se nám to vyhnulo?

Ptáčci

Tak se dívám, jak po těch vánocích a po té bohaté sněhové nadílce všichni pilně krmí ptáčky, což je záslužný čin a ptáčci ty nejhodnější a nejrychlejší odmění pózováním před objektivem. To se mne ale netýká, přede mnou stále utíkají, tak já alespoň ukážu, že je alespoň krmím.

Toto je naše nové krmítko. Koupili jsme ho se synem na vánočních trzích našemu taťkovi pod stromeček. Měl to být takový žert, ale sklidil obrovský úspěch. Teď se dívám, že nám tam sedí nějaký vrabec.

Toto je naše staré krmítko, zavěšený kroužek je z loje, zakoupený v sadě pro ptáčky v LIDLU.

Kroužek jsem vyměnila za síťku s oříšky, ze stejné sady, Vidíte, je tam náš kos, to je to malé černé tlusté, on pořád zobe!

Omlouvám se za kvalitu fotek, ale jen jsem chtěla ukázat, že i já krmím!

Bobík III

Tak jsem opět probírala svůj fotoarchív a narazila jsem na snímky pejska mojí sestry, Bobíka. Moje sestra je velká milovnice pejsků a všichni její miláčci se jmenovali Bobíci, i když ten prostřední byla fenka. Když fenka zemřela, sestra se zařekla, že už nikdy. Ale nikdy neříkej nikdy na kterési její narozeniny jí rodina nadělila dalšího Bobíka.

Je to moc hodný pejsek, čistokrevný voříšek. Před rokem zažili oba s paničkou brutální útok vlčáka, Bobík to odnesl jen šokem, ale sestra byla dost ošklivě zraněná.

Už je ale všechno v pořádku, Bobík se má k světu a já jsem při vánoční návštěvě objevila, jak má chlapec zajímavý kožíšek.

No řekněte, není krasavec!

Takové kolečko se hned tak někomu nepodaří!

Kamarádky

Včera večer jsem odvezla domů nejstarší vnučku. Jezdí k nám na víkendy, vždy jednou za 14 dní. Chodí do první třídy v nedalekém okresním městě. Máme spolu moc pěkný vztah, trošku jiný než s ostatními vnučkami, asi je to proto, že její rodiče žijí každý v jiném manželství a já jsem si styk s ní musela trpělivě dobývat. Půl roku od jejího narození jsem ji vůbec neviděla. Babičky jistě pochopí, jaké to musí být smutné. Dnes jsou z nás nerozlučné kamarádky. Už jsme spolu ledacos zažily, stále něco kutíme a podnikáme. Ona je velmi kreativní, jak se tomu dnes říká.

To jsou její nejčerstvější princezny

Tričko je její letní výrobek

Při své poslední návštěvě mi přinesla ukázat známky, na vysvědčení budou samé jedničky.Velmi dobře čte, hlavně mně přes rameno, když píšu na počítači.... Budu si muset příště dát pozor, už se před ní nic neutají. Ale je to radost!

O zvířatech a lidech a malých zázracích

Tuto knihu napsala známá česká herečka Luba Skořepová. Četla jsem ji už před Vánocemi. Je to takové pohodové čtení, plné moudra a životních zkušeností. V krátkých článečcích vzdává hold ročním obdobím, kytičkám, zvířatům, zvláště pak pejskům a lidem. Malá knížečka se vejde do kabelky....

Omlouvám se za špatné foto, ať dělám, co dělám, všude se to leskne, ale tady nejde o kvalitu snímku.