Už zase fotím!

Tak už mám opět foťáček! Tentokrát je ale jenom můj! Má to být ještě dodatečný dárek k červnovým narozeninám. Chtěla jsem takový, co se vejde do kapsy, tak aby nepřekážel na krku a já netrnula hrůzou, abych ho nevykoupala ve sněhové závěji, jak se to stalo mé kamarádce.

Hned první den jsem pobíhala po zahradě a fotila, co mi přišlo do cesty. Lépe řečeno se učila s ním zacházet...

Trošku více sluníčka, ale stále dolaďuji a dolaďuji...

Víkend jsem strávila ve svém rodném Kojetíně u přátel. Probíhaly tam tradiční hody, to znmená plno barev a krásných lidiček, bez foťáku si to nedovedu představit.

Sestra, která zde žije, přinesla na svém blogu celou reportáž, tentokrát jsme se spolu skoro neviděly, ale nahradíme si to určitě jindy...

A tady jsem už zase doma. Dareba Tony, sousedův kocour, alespoň doufám, že je to kocour, drzý a zvědavý...

Ohlédnutí za minulým víkendem

V předešlém článku jsem se zmínila, že se u nás o víkendu chystá sláva. Moje vnučky, sestřičky Anežka a Markétka, slavily narozeniny. Markétka 7 let a Anežka 3 roky. Vychází jim to na 3. a 4. srpna. Každé narozeniny mají u mne holky smůlu, protože na dva dorty nemám sil, ale maminka většinou upeče ještě jeden...

Tak dopadl můj "Babiččin dort". V sobotu, když jsem ho páchala, nevypadal v tom vedru moc vábně, ale lednice to všechno napravila. Jinak klasika : oříšky, rum, čokoláda, v každé podobě lahůdka. Že něco chybí? Ano, jsou to svíčky. Nějaký skřítek nám je uschoval na tajném místě, to se občas stává, ale mohlo by být hůř. Třeba by mohly chytit záclony...

Jak ten čas letí! Tato fotka je tři roky stará. Markétka dostala tehdy k dortu ještě sestřičku, krásný dárek, že? Letos dostala k sedmým narozeninám aktovku, protože ji po prázdninách čeká první třída.

Oslavu s dortem předcházelo velkolepé grilování a při té příležitosti se nám přišel představit nový soused, kocourek (volali na něho Tobi, nebo Tony). Jeho na chlup stejného předchůdce, Bruna, přejelo vloni auto, to je osud všech koček v našem okolí, co tady toho asi čeká?

Dneska se u nás sluníčko malinko schovalo, ale moc se neochladilo, jenom teď trošku poprchá a bouří, uvidíme, co nám to přinese. Deště je třeba, jako soli a v tom horku mi to už moc memyslí.

Ještě se musím zmínit o mém velikonočním kaktusu, kterým jsem se chlubila v minulém článku. Čiperný stařík pomalu odkvétá a dnes málem přišel o život. Pošťák ho nechtěně smetl balíkem, ale na zemi ho tak šikovně zachytil, že vlastně opadlo jenom pár květů.

Tak tady plácám páté přes deváté, ale stále sedím v tom horku doma, chybí inspirace. Říká se tomu okurková sezóna - sezon ogorkówy - u sousedů Poláků .

Přeji všem krásný víkend a Ivetce děkuji za ty čerstvější fotky...

Jako bez ruky

Momentálně jsem jako bez ruky. To znamená, že již delší dobu nemám foťák a na mých blogových aktivitách je to znát. Mohla bych jenom psát a prokládat to fotkami z archívu, ale na dlouhé psaní nemám moc času. Na druhou stranu není nad sladký pocit, když si člověk přinese nějaký ten fotoúlovek a může se s ním pěkně zčerstva pochlubit ...

Tak se chlubím. Před měsícem jsem mého velikonočního stařešinu ukázala na blogu. To byl ještě obsypaný poupaty. Dnes už je v plném květu.

Krása, co říkáte? Nafotila mi ho jedna dobrá duše. Bylo by škoda takovou událost propást.

Jinak jásám, že můžu v tom vedru sedět v našem chladném domečku. Jsem tu zalezlá, jako starý jezevec v noře, jenom navečer vyrazím zalít kytky a zeleninu a potom zase hupky zpět. I když bych raději byla na zahradě, doma je ale určitě líp. Za poslední týden jsem pilně pracovala a ve sklepě přibylo plno sklenic čerstvě zavařených okurek a meruněk. Také jsem opět hlídací babička, ale pejska vystřídaly vnučky. V sobotu a v neděli mají dvě z nich narozeniny 3 a 7 let, tak mezi psaním článku jsem si odběhla nazdobit dort. Teď už konečně odpočívá v lednici a čeká na zítřejší slávu.

Mezitím vším jsem si našla jeden volný den a s kamarádkami, co mají toulavé boty, jsme vyrazily na hory. Ano, v tom vedru. Jenomže na horách to není tak znát, bylo celkem příjemně. A tůru jsme zakončily v bazénu jednoho horského hotelu. I tak se dá trávit léto doma za pár kaček. Jenomže chybí ta vlastní fotodokumentace... Možná, že už se něco rýsuje a foťáček konečně bude.

Přeji všem krásný zbytek sluníčkového víkendu !

Přečetla jsem...

Tuto knihu jsem měla dlouho vypůjčenou z knihovny a stále jsem se k jejímu přečtení nemohla odhodlat. Mám štěstí, že naše knihovna nevybírá poplatky za pozdní navrácení knih, protože bych se asi nedoplatila...

Podle stručného obsahu na záložce je jasné, proč se mi do čtení nechtělo, ale nakonec jsem knihu přelouskala jedním dechem. Knihu, která popisuje život v Súdánu před rokem 2008, kdy vyšla tiskem, napsala podle skutečných událostí mladá súdánská lékařka Halima Bashir spolu s britským novinářem Damienem Lewisem. Kniha zachycuje život Halimy a její rodiny od dětství až po útěk do exilu ve Velké Británii, kde žije dodnes.

Kniha určitě stojí za přečtení, už jenom proto, že se v ní dozvídáme o životě v této vzdálené zemi, o dramatickém soužití místních kmenů a Arabů ale doplnila bych ji třeba takovým Saturninem.

Přeji všem nový týden, plný sluníčka a pohody, s knihou nebo bez ní...

A zase se slavilo !

Od mých narozenin uplynul už téměř měsíc, já už bych se k nim raději ani nehlásila, ale opoždění gratulanti se stále trousí. Včera přijela sestra s rodinou. Byla to vzácná návštěva, protože přivezla švagra, který u nás nebyl už mnoho, mnoho let a to se muselo oslavit!

Přivezli tuto krásnou kytici z vlastní zahrádky a dárečky

Víceúčelovou slepičku

Mýdélkovou kočičku

Tuto překrásnou skleněnou vázičku, kterou jsem kvůli focení musela položit, je také víceúčelová, protože se do ní mohou nasypat i kamínky a já jem kamínková nebo také mušličky ap.

Zde mám všechny dárky pěkně pohromadě, patří k nim ještě krásná dečka, Květou vlastnoručně háčkovaná a stejně tak i háčkovaná myšička pro štěstí a kazeta s kosmetikou. Fotila jsem s bleskem a fotky nedopadly nejlépe, zvláště jsem chtěla ukázat tu dečku, ale nedařilo se.

Pěkně jsme to společně oslavili, prošli jsme také zahradu, kde je teď momentálně nejvíce květin

Můj stařešina, velikonoční kaktus, zděděný po mamince, se asi zbláznil, nikdy se nepyšnil s takovou úrodou květů! Co měl vlastně také dělat? Kvetení musel odložit na lepší časy, když mu na Velikonoce napadlo tolik sněhu!

Jestli si myslíte, že jsem k narozeninám dostala let balonem, tak si to nemyslete. Mám velký strach z výšek, sice ho vždycky nějakým způsobem statečně překonám, letdlo jsem zvládla, ale toto ne! To nám jenom občas taková romantika pluje nad chalupou, ale musí tam nahoře být krásně...

Květě ještě jednou děkuji za milé setkání a všem přeji krásné letní dny.

Levandulová vášeň

Vím, že nejsem sama, kdo holduje této voňavé vášni. První levanduli jsem začala pěstovat asi před deseti lety, ale přežila jenom pár zim. Teď už vím, že se musí před tuhou zimou pořádně zabezpečit a potom pořádně seříznout a sluníčko už udělá své. Ani nemusím cestovat do Provence i když bych se tam ráda jednou podívala.

Teď už začíná odkvétat a já se snažím ji uchovat i pro další roční období. Zatím suším a pletu voňavé mašličkové paličky. Naučila jsem se je vyrábět vloni, letos mi pletení jde mnohem lépe. Paličky krásně voní v prádelníku a možná i odpuzují nějaký ten hmyz.

Sušené kvítky z kytiček opadávají, ale v paličkách jsou pěkně ukryté a vůně vydrží celý rok.

Sušenou levandulí naplním pytlíčky, ale ty jsou zatím v plánu, na zahradě dozrává ovoce a je tam i jiná práce, která nepočká.

Opět jsem hlídací babička, ale místo vnuček je to tentokrát sousedovic Julinka, malinkatý kříženeček něčeho s jezevčíkem s ušima netopýra...