Zaspal jaro

Když jsem před pár dny pracovala na zahrádce, tak jsem v křoví našla ulitu hlemýždě zahradního (já tomuto živočichovi od dětství říkám šnek). Ulita byla podivně "zašpuntována". Na vesnici bydlím už dlouho, ale tento úkaz jsem ještě neviděla. Na to jsem byla poučena svým manželem, že tímto "deklíkem" příroda chrání hlemýždě před mrazem.

Dnes se něco začalo dít...

Hlemížď zjistil, že přišlo jaro a že pravděpodobně zaspal..

Tady ještě s deklíkem..

Vrátka se otevírají a ospalec vykukuje..

A takto vykukuje do světa po několika hodinách, ulita trošku oschla a ukázala pravou barvu. Hlemýždi se dožívají 5-7 let, bude to asi starší ročník..

  Přenesla jsem ho do listí, ať si užívá přírody, ospalec..

A komu pohled na šneky, slimáky a jiné jim podobné nedělá právě dobře, přináším trošku mokrých žlutých kytiček.

Čmeláčí osud

Všem, kteří četli můj článek o čmeláčím zimním tulákovi sděluji, že Čmelda, jak ho nazvala Maruška Fukčárinka, stále ještě žije. Včera jsem ho možná zachránila před zašlápnutím. Seděl na koberci a okraje křidélek měl potrhané, ale v létání mu to nebránilo. Noc přečkal opět v žaluziích.

Včera jsem, shodou okolností, navštívila přednášku o včeličkách. Přednášela nám paní, která se aktivně zabývá včelařením, jinak povoláním praktická lékařka. Už vloni nám přednášela o medu. Moc zajímavé téma. Ale abych neodbíhala. Využila jsem jejích znalostí a zeptala se na osud čmeláčka. Řekla, že se jedná o čmeláčí samičku a že se předčasně probudila. Na její radu jsem Čmeldu opatrně vložila do kusu hadru a odnesla do sklepa, kde by měl(a) dokončit zimní spánek. Držme palce, ať to přežije.

Přejme mu ať se dočká takovéto krásy.

A ty kytičky jsou pro všechny, kterým už ta zima leze krkem!

Čmelák

Když jsem v sobotu seděla u počítače, zaslechla jsem z okna protivné bzučení, nechtělo se mi věřit, že by nějaká moucha u nás doma přežila zimu. Podle zvuku to musela být alespoň moucha masařka. Nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost a pro sobotu byl klid. Bzučení se více neozvalo. Až opět v neděli. Nastoupila jsem do boje, mouchy nejsou u nás vítanými hosty! Jaké bylo moje překvapení, když jsem spatřila malého čmeláka. Otázka byla, jak se k nám vůbec dostal! Později jsem přišla na to, že mi pravděpodobně sedl na prádlo, které jsem sušila na zahradě. To určitě nebylo za mrazu. Musí u nás být už několik dní.

Promińte mi ty fotky, ale nacvakala jsem jich alespoň 100 a dobře nevyšla ani jedna. Na této fotce vypadá skutečně jako moucha, ale není tomu tak.

Tady je, chuďátko malé, na okně, za oknem sníh, co já si s ním počnu! Zatím žije mezi žaluziemi, tam je mu kupodivu nejlíp. Sem, tam sedne na nějakou kytku, proleze otvor v zácloně, tam a zpátky a vrátí se do žaluzií.

Když dnes přišel syn, tak jsem ho poprosila ať mi čmeláčka vyfotí lepším foťákem, představovala jsem si fotku, jak čmeláček leze po listě, nebo šplhá po provázku od žaluzie, ať jsou vidět nožičky a ostatní části tělíčka...

A takhle to dopadlo, tak to je náš čmeláček...

Víte, že je u nás možno vidět čmeláka lesního, zahradního, lučního, zemního, skalního a polního? to jsem se dočetla v Průvodci přírodou. Toto je asi čmelák zahradní nebo polní. Jak to s ním dopadne dále, nevím. Žije v žaluziích a má u nás teplo. O jeho osudu budu dále informovat. Snad to nějak zvládneme.

Čiko

Minulý týden jsem byla na návštěvě a v průběhu přátelského hovoru, popíjení kávičky a pojídání dobrot, jsem si ani nevšimla, že máme společnost

Vedle akvária číhal zrzavý kocour jménem Čiko. Možná že nečíhal, snad jen tak pochrupoval...

Zde už projevil nepatrný zájem ...

A zde už projevil větší zájem. Copak asi zamýšlí?

Zamýšlí se pořádně napít, že by ho rybičky nezajímaly?

Omlouvám se za špatnou kvalitu snímků, ale foťák jsmem vůbec neměla v úmyslu použít, ale nechte to bez povšimnutí....

Záhada

Včera jsem uviděla z koupelny na zasněžené střeše sousedova domu podivný úkaz

Stopy, vedoucí od otvoru dešťového svodu oklikou k hraně střechy (nebo obráceným směrem).

Dost mě to zaujalo, takže jsem vyšla ven a obhlédla ze všech stran, jestli stopy někam nepokračují, ale opravdu, je tam jen to, co je vidět na obrázku. Doma jsme se dohadovali, jestli je to od kocoura, ale vypadá to spíš na kunu nebo něco podobného. Buď to skončilo v tom okapu, ale na to jsou tato zvířátka moc chytrá, asi to udělalo velký skok z výšky.

Ještě jeden obrázek, ale moc to nepřiblížil. Kdyby ten úkaz neměl ty kličky, tak bych myslela, že to padal kus ledu... Jen by mě zjímalo jestli kuna neskončila v okapu.

Kuny se nám tu dost pohybují. Předloni se sousedovi z další novostavby usídlily dokonce 4 kusy ve stavební boudě a on je chytil a odvezl na hory, kde je pustil do přírody.

Ptáčci

Tak se dívám, jak po těch vánocích a po té bohaté sněhové nadílce všichni pilně krmí ptáčky, což je záslužný čin a ptáčci ty nejhodnější a nejrychlejší odmění pózováním před objektivem. To se mne ale netýká, přede mnou stále utíkají, tak já alespoň ukážu, že je alespoň krmím.

Toto je naše nové krmítko. Koupili jsme ho se synem na vánočních trzích našemu taťkovi pod stromeček. Měl to být takový žert, ale sklidil obrovský úspěch. Teď se dívám, že nám tam sedí nějaký vrabec.

Toto je naše staré krmítko, zavěšený kroužek je z loje, zakoupený v sadě pro ptáčky v LIDLU.

Kroužek jsem vyměnila za síťku s oříšky, ze stejné sady, Vidíte, je tam náš kos, to je to malé černé tlusté, on pořád zobe!

Omlouvám se za kvalitu fotek, ale jen jsem chtěla ukázat, že i já krmím!

Bobík III

Tak jsem opět probírala svůj fotoarchív a narazila jsem na snímky pejska mojí sestry, Bobíka. Moje sestra je velká milovnice pejsků a všichni její miláčci se jmenovali Bobíci, i když ten prostřední byla fenka. Když fenka zemřela, sestra se zařekla, že už nikdy. Ale nikdy neříkej nikdy na kterési její narozeniny jí rodina nadělila dalšího Bobíka.

Je to moc hodný pejsek, čistokrevný voříšek. Před rokem zažili oba s paničkou brutální útok vlčáka, Bobík to odnesl jen šokem, ale sestra byla dost ošklivě zraněná.

Už je ale všechno v pořádku, Bobík se má k světu a já jsem při vánoční návštěvě objevila, jak má chlapec zajímavý kožíšek.

No řekněte, není krasavec!

Takové kolečko se hned tak někomu nepodaří!

Kobylka

Teď bych chtěla potěšit všechny, kteří se těší na jaro a touží po zeleni. Tento snímek byl pořízen náhodně, mým synem a mým foťákem a že se povedl jsem přišla až před pár dny, když jsem "dělala pořádky". Původně jsem si myslela, že mi nadělal ve foťáku 6 zelených snímků - nanic! Ale on se jeden povedl !

Pravděpodobně kobylka zelená ( 3-6 cm)

A ještě jsem něco objevila u nás na zahradě

Ježek samotář

Ranní návštěvník

Ještě včera jsem se divila Evě, že se u nich bruslí, ale trochu mrazu i sněhu přišlo přes noc i k nám.

Hned to venku vypadá všechno čistě a romanticky, až na ta auta, která jezdí krokem.

Manžel mě zavolal ať se jdu podívat oknem, že máme na zahradě návštěvníka. Veverku. Tak jsem popadla foťák a hrst oříšků...

Jenže zůstaly jen stopy. Trošku velké na toho prcka, ale to je tím, že je tak pohyblivý.

Veverka se na mě dívála z vrcholu smrku, viz.tmavý flíček uprostřed koruny smrku.

Potom, mrška, seskočila, přeskočila plot, chvíli kličkovala mezi auty na silnici a zavítala k sousedům. A pak foťte!