Barvy pozdního léta

Vítám vás u nás na zahradě. Původně jsem měla vybranou rubriku "Podzim" a nadpis "Barvy podzimu", ale uvědomila jsem si, že na takové téma je ještě týden čas a že bych mnohé pozlobila, to ale nemám vůbec v úmyslu. Zloby a smutku je na světě až moc. Barvy dovedou možná trošku potlačit splín, či pochmurnou náladu, popřípadě jiné neduhy.

Toto je naše chlouba. Broskev, kterou mi darovala už před pár lety sestra z Hané. Letos nám přinesla bez zvláštní péče první velkou úrodu. Podotýkám, že jsem fotila včera, t.j. 13.9.2013. U nás na severu už to tak chodí, jsme trošku opoždění...

Další potěšení, které je zrovna "v sezóně". Švestičky z naší zahrádky jdou především do kvasu. Pozor! Všechno je jak má být, žádný metanol! Už roky máme velmi kvalitní slivovičku. Ale i na ten švestkový koláč pár švestek zbude.

Pár hroznů na okrasu a na chuť, ty nebudou zkapalněny. Málem bych na ně zapomněla.

Dýně k podzimu patří, někdy mi připadá, že je pěstuji především pro barvu. Hodně jich zůstane nezpracovaných, ale tyto maličké vloni uplatnění našly. Zkusila jsem z nich výbornou polévku a letos jsme je grilovali s masem. Ochucené jsou výborné. Také jako dekorace působí velmi dobře.

Když už jsme u těch dekorací, inspirovala mě Květa se svými věnečky ze psího vína. Psím vínem jsme dost ovíjeni, takže materiálu je u nás dost a dost. Můj první pokus, jenom tak narychlo upletený. Je pravda, že s materiálem se pracuje dobře, protože je velmi poddajný.

Sousedova kočka. Tak trošku k nám patří, protože přes den spí pod přístřeškem na dvoře, ale pohladit se nedá. Asi začnu podle Jarmilky tvořit seriál "Najdi kočku".

U slunečnic vždycky žasnu nad tím, co příroda dokáže. Neodpustila jsem si ukázat ještě jednu na závěr.

Užívejte si posledního letního týdne a mějte se sluníčkově...

Švestičky z naší zahrádky...

Švestičky z naší zahrádky, to je učiněný poklad! Na pohled sice nic moc, ale ke svému účelu dobře poslouží. Letos se jich opět hodně urodilo...

Každá ruka dobrá...

A co dál?

Modrá k modré

Pravda, některému oku tento obraz možná moc nelahodí, ale výsledek, počítám tak kolem Vánoc, bude určitě stát za to!

Vím, že každý o lahodný destilát zase tak nestojí, tak co říkáte na koláč? Mám zdatnou pomocnici. Opravdu mne překvapila, jak jí to šlo pěkně od ruky, Eliška si prostě přitáhla židli a udělala kus práce.

A tak to všechno dopadlo...

Jsme holky šikovné!!

Jó, třešně zrály...

V těchto dnech už nejsou na zahradě jenom kytičky a zelenina, ale zrají jahody a samozřejmě třešně

To je opravdu letošní úroda ranných třešní

Pěkné, že? Horší je už to zpracování. Opět, jako každým rokem, nejsou lidi...Na zahradě máme ještě jednu pozdější odrůdu, ta má plody ještě zelené...

Že by se našli pomocníci?

Elišku a Markétku jsme ozdobili naušničkami. Mladší Eliška to brala jako samozřejmost, starší Markétce se to moc nelíbilo, nemohla pochopit, proč jí dáváme třešně na uši. Holt doba se změnila, spíše by brala asi sluchátka do uší nebo "pirsing"? Nakonec se nechala i vyfotit..

Azalky a ostatní

Představím vám ty nejkrásnější obrázky z naší zahrádky, mnohé už ale nejsou pravdivé

Zrovna tento, stačí trošku deště a je po kráse..

V této postavičce se mnozí z nás jistě poznávají. Aby těch barev nebylo zase tak moc, vypůjčila jsem si obrázek z knihy Karla Čapka Zahradníkův rok, kterou mám moc ráda. Obrázek namaloval Josef Čapek a vystihuje zahradníkovo snažení od jara do zimy, jako ostatně celá kniha. Však to známe, podřep, klek, leh a ruce pěkně v hlíně...

Fialový pěništník je zatím realita, máme ho třetím rokem a dělá nám radost

Tento je o něco starší, tak si dovolí mít méně květů a my mu to odpustíme

Tento plamének jsem ukazovala už vloni, patřil mojí tetičce, která už dávno není mezi námi. Počítám, že mu je tak minimálně 40 let

Poupě pivoňky, škoda, že nemůžete cítit jeho vůni

Opět páni Čapkové, kromě kleku dřepu a lehu ještě hluboký předklon, kterému se u nás říká "vypnutá dupa". Přiznám se, že klek je mi pohodlnější..

Po vydatném dešti nám azalky a pěništníky pomalu opadávají a jejich krása mizí, vykvétají ale nové kytičky a navíc dozrávají třešně a jahody. O tom možná příště.

Občas je třeba si udělat radost

V posledních dnech trávím většinu času na zahrádce. Můžu říct, že nevím, kam dřív skočit. Však to znáte, zahrádkáři. Statečně bojuji s plevelem, statečně smýkám hektolitry vody, ať mají rostlinky co pít. Co mně ale nejvíce vytáčí, to jsou slimáci. Kdyby si jen lozili sem a tam a okusovali ty tuny plevele, ale to oni ne! Oni mi okoušou kytičky a to pěkně i s poupátky, mladé sazeničky, jediné chryzantémy, které jsem měla. Boj je marný a vím, že v tom nejsem sama. A vůbec to není žádná legrace, jsem pořádně napálená!

Protože se člověk nemůže jen stresovat, to by s ním dopadlo velmi brzy špatně, musí si občas udělat alespoň malinkou radost. Já jsem si už minulý týden udělala trošku větší radost. Když jsme byli na výletě na Hukvaldech, navštívila jsem jeden malilinkatý krámek, který byl ale plný keramiky a to z poloviny zahradní. S paní prodavačkou jsem se pustily do řeči a já jsem měla v úmyslu jen prohlížet. Ale mě tak někam pustit!

No a tak to dopadlo.

Odvážela jsem si domů tento kyblík, hned jsem do něj umístila muškát, ať mi dělá parádu! Protože kyblík byl poměrně drahý, našla jsem si hned výmluvu, že to mám jako dárek k narozeninám, které tedy budu mít sice až za měsíc, ale co když pak už nebudou?

Potěšení pro oko na konci léta

Podzim se blíží a na zahrádce je to vidět, některé květinky už odcházejí, některé jsou v plném květu.  Letos nám počasí nepřeje a na rostlinkách  je to znát.  Když chci vyfotit záhonek květin, zjistím, že z toho nic nebude, většinou je poválený od deště, rostlinky jsou poškozené. Protože všechno souvisí se vším, vlhké počasí přeje slimákům a o nich se mi už ani nechce mluvit, kolik škody nadělali.

Měsíček zahradní, chtěla jsem ukázat něco pěkného, tak jsem musela zvětšovat, ať ta spoušť vzadu není vidět..

Astry, z velkého množství vysazených rostlinek jich zůstalo jen pár..

Afrikán je vděčná rostlinka, když se rozroste, tak nadělá parádu do zámrazu..

Slaměnky, také mi zůstalo jen pár rostlinek..

Poslední odkvétající echinacea..

Drobné cínie, ty jsem vypěstovala už vloni ze seminek, zakoupených v domění, že jsou to klasické cínie, dnes je mohu všem doporučit, kvetou dlouho a mají mnoho krásných barev...

Durmany

Na přání Jarušky ukážu ještě jednou moje letošní kvetoucí durmany

Žluté, kvetou dříve

Růžové, kvetou později. Poupě má nejprve banánově žlutou barvu, ale nakonec vypadá takto

Z opačné strany

Celkový pohled, k focení nebylo moc prostoru, vedle chodníku mám záhon téměř dvoumetrových kan, letos je tam plno listů a málo květů...

A toto je pavouk, který na všechno dohlíží, vždycky se spustí na pavučině, provede kontrolu a zmizí...

Opravdu, jen se nenechal vyfotit..