Translate

Zobrazují se příspěvky se štítkemJaro. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJaro. Zobrazit všechny příspěvky

06 března 2017

Poslové jara

Konečně jsme se dočkali. Sluníčko svítí a dokonce i chvilkami hřeje, ptáčci zpívají, co jim hrdélko stačí a pokud nám pilný soused nepálí suché listí přímo pod oknem, srdíčko plesá!


Po chřipce u mne nastoupily bolesti snad všech svalů a kloubů, které vlastním. To mne ale tentokrát nezaskočilo. Očistila jsem hole a pohorky od bláta z minulé vycházky, uvařila horký čaj do termosky a s kamarádkami jsme vyrazily do přírody. Každoročně tuto dobu chodíme na jedno opuštěné místo. Nachází se uprostřed louky, zarostlé křovím. Kdysi tady stával rodinný dům, který snad vyhořel, nebo ho postihl jiný neveselý úděl. Mezi sutí a harampádím tam vždy v předjaří vykukují sněženky.


Mají velkou sílu a nezastaví je žádná překážka, protlačí s mezi kameny i suchým listím.


Ty na zahrádce a v květináči jsou už s kvetením o něco dál, škoda, že nevydrží do Velikonoc, ale v přírodě to jde velmi rychle. O Velikonocích už pokvetou jiné květy.




Užívejme si sluníčka i prvních kytiček a pozor na nachlazení, sluníčko sice hřeje, ale také klame!


14 května 2016

Tradiční kaštanový pozdrav

Minulou sobotu jsem byla v Ostravě v divadle a když jsme se vraceli pozdě večer zpět, nestačila jsem se divit, jak ve tmě krásně svítily svícny kaštanových květů, kterých bylo v ulicích nepočítaně. Uvědomila jsem si, že pokud chci dodržet tradici, musím se co nejdříve vypravit za kaštany na Hukvaldy. Zpočátku tohoto týdne počasí k výletu přímo vybízelo.


Hned u vstupní brány jsem pořídila tento snímek a udělala jsem dobře, protože uvnitř obory už byly některé stromy odkvetlé. Ale to nevadí, kromě kaštanů je v oboře plno jiných objektů k obdivování a k focení.
V posledních dvou týdnech jsem měla potíže s pohybovým aparátem a paní doktorka mi nakázala klidový režim, proto jsme předem vyloučili výstup na hrad, takže to tentokrát bylo bez rozhledů a bez pohledu na nádherné kořeny chráněných buků.


Tak naše cesta vedla pěkně po rovině. Chatička v povzdálí má nad vchodem nápis "Hubertka" a nádherně se vyjímala mezi rozkvetlými keři a stromy. Vedle kaštanů v tomto období v oboře kraluje hloh a poznáte to zrakem i čichem, což po delší době už není moc příjemné.


V oboře je kromě zdravých vzrostlých stromů k vidění i mnoho různých kuriozit, jako tato trojnohá lípa, kterou jsem na blogu už několikrát ukázala. Bez listí vypadá jako nějaký tvor-netvor z pohádky. Ale já jsem byla ráda, že po zimě opět obrazila. Lípa se nachází v blízkosti slavné sochy lišky Bystroušky III., která je zatím stále na svém místě.


Když jsme byly v oboře před měsícem s kamarádkami, všimly jsme si na stromě malé krabičky. Původně jsme to tipovaly na starý rezavý tranzistorák, a já jsem doma podotkla, že se v tom jistě ukrývají kešky. Syn, který tuto zájmovou činnost provozuje mi řekl, že to může být fotopast a hned jsme si to našli na internetu. Takže tak. Liška je v bezpečí.


Společně s kaštany je zde hojně k vidění áron karpatský, když jsem ho tu před třemi lety objevila a zjistila, co je to vlastně za kytičku, chodím sem pravidelně i za áronem...

Pomalu jsme došli na jeden konec obory, kde je malebná hájenka a plno objektů ze dřeva. Já jsem však sem přivedlla svého muže proto, abych mu ukázala nově postavený altánek, kde si znavený návštěvník může odpočinout, posvačit, popřípadě se posílit kalíškem něčeho ostřejšího.


Detail sovy


Úplně na konci cesty jsem objevila tento košatý strom, který se mi moc líbil. Jenže to byla jenom polovina cesty, stejnou cestou jsme se vraceli zpět. Měla jsem obavy, jestli jsem to s tou chůzí trošku nepřepískla, ale jak vidno, pohybový aparát chce pohyb a brala jsem to jako součást léčbyUsmívající se. Však on by se ozval a zatím je to dobré.






Mějte se pěkně a běžte do přírody!

05 dubna 2016

V přírodě to žije!

Jaro je konečně tady a já chci ukázat pár snímků z naší zahrady, která mi v posledních dnech dává pořádně zabrat. Stále doháníme nedodělky z loňska, ale jarní kytičky nezastaví ani plevel ani suchá tráva.


Přízemní mrazík nám ozdobil zeleň z pátku na sobotu, teď už máme v noci několik stupňů nad nulou.


Však jsem také měla obavy, jestli mi moje nové hyacinty přežijí, ale ano, ty vydrží hodně.


Vedle hyacintů se krásně daří řebčíkům královským.


Někdy se vyplatí nespěchat. Vloni na podzim jsme nestihli ořezat větve "zlatého deště" a on se nám odměnil takovou zlatou krásou.


Žlutá prostě k jaru patří


Máme doma takovou kouzelnou zeď. V její spáře nám každoročně vyroste nějaké překvapení, většinou to jsou prvosenky, ale někdy také maličké jehličnany, či jiné rostlinky. Jak se tam dostaly nevíme, snad vítr nebo ptáčci?


Fialky se nám letos nějak přemnožily. Teď je jejich čas a nádherně voní.


Dnes jsem objevila první letošní ještěrku, těch máme na zahradě každým rokem také několik.





Přestože chodím večer domů hodně polámaná a s obavami, jestli ráno vstanu, je to pro mne obrovský relax. No a ráno nakonec opravdu vstanu...


06 května 2015

Jaro nejsou jenom kytičky

Že jaro nepatří jenom kytičkám, to jsem poznala minulý týden při vycházkách do přírody a hned se musím pochlubit tímto fotoúlovkem. Žabičku objevila naše Ivetka ve vodě, v hluboké koleji po traktoru.


Ani jsme nedýchali, abychom ji nepoplašili.


Našel se jeden dobrovolník, který vlezl do bláta a žabičku chytil tak, abychom si ji mohli prohlédnout a samozřejmě vyfotit ze všech stran.


Žabka byla velmi čiperná, ale nakonec se uklidnila a vydala se na cestu do fialového neznáma...


Zvířátka máme rádi, proto jsme ji nakonec vrátili tam, odkud přišla. Nejdříve jsme ale prozkoumali, jestli to není zakletý princ, či princezna. Na nic jsme nepřišli, ale kdo ví...

Doma jsem prostudovala jednu chytrou knihu, kde všechno ukazovalo na rosničku. Já se přiznám, že jsem rosničku viděla pouze ve filmu, na žebříku v láhvi od okurek, na vlastní oči nikdy a to už něco pamatuji! Měli jsme velké štěstí.





21 dubna 2015

Jarně

Také se vám to stává? Ať vás napadá to, či ono, vždycky dojdete k názoru, že to nestojí za nic. A tak dny ubíhají a velikonoční přání už dlouho není aktuální.
Jak to napravit? Kytičky, vděčné téma a samozřejmě jaro!


Ještě nedávno jsem tahala foťák na každém kroku, dnes už tomu tak není. Nevím proč, ale nemůžu se nějak "najít". Přesto jsem ten foťák vzala , abych vám ukázala, jak to jaro u nás doma probíhá. Fialky už začínají pomalu odkvétat, ale stále ještě krásně voní.


Vůni fialek přehlušila vůně mahonie.


Narcisky už také odkvétají.


Salát máme vysazený ve skleníku teprve pár dnů, ale má se čile k světu. Na noc ho přikrýváme ještě fólií, jistota je jistota.


Klívie, chudinka malá. Celou zimu byla zavřená ve sklepě ještě s dalšími sestřičkami. Na světlo denní jsme ji vytáhli až v předjaří. Vykvetla a s ní ještě dvě další. Klívie kvetou jenom v květináči, přeplněném kořeny, jak pravil v nějakém televizním pořadu známý odborník přes kytičky. Měl pravdu a nechtějte vidět ty přeplněné květináče!


Zlatý déšť, vím, že se jmenuje zlatice, ale já tomuto keříku říkám celý život zlatý déšť a jinak tomu nebude. Je to také takový nezmar. Na podzim jsme ho ostříhali a proutky nechali ležet pod keřem. Posbírala jsem je na Barborku a vykvetly na Vánoce. K úklidu jsem se dostali až na jaře. Zkusila jsem proutky naaranžovat do džbánu na Velikonoce a ony opět vykvetly. Podotýkám, že stále ty z podzimního řezu.


Žabí aktivity také patří k jaru. Myslela jsem, že je to nějaký suchý list a když jsem přišla blíže, zjistila jsem, že je to živé.


Ještě jeden, poslední. Rozkvetla nám broskev.






Snad je krize překonána a foťák bude opět nedílnou součástí mé kabelky, či batohu. Přeji vám krásné jarní dny, brzy již májové. Hodně to utíká.

09 března 2015

Skoro jarní dny


Určitě nejsem sama, koho včera i dnes sluníčko vytáhlo na revizi do zahrady. Je fakt, že té květeny zase tolik nemáme, vždyť na horách je ještě sníh, ale u nás doma se už začíná probouzet jaro. Zahlédla jsem i pár včeliček v plné práci.


Pohled je to pěkný, ale...


Tady je to moje "ale". Čemeřice se prodírá z chomáče suché trávy, všude je nepořádek, listí, jehličí, krtčí hromádky, prostě hrůza! Omlouvá nás jenom to, že jsme na podzim měli jiné starosti a povinnosti a na zahradu nebyl čas. Oba dny jsem se pokoušela někde začít, ale jsem z toho jenom celá rozlámaná.


Moje milované kameny a kamínky, nevím, asi jsem byla v minulosti kameníkem. Z každé cesty si nějaký přináším, někdy se v batohu pěkně pronesou. Ty dva nenší hranaté jsou z Radhoště.


A ještě kytička k včerejšímu svátku, kytička vždycky potěší.









Přeji vám pohodové sluníčkové dny a na zahradě to s tou prací nepřehánějte!

04 května 2014

První májový den



První máj se nám vydařil. Byl to nádherný slunečný den, jak má být. Vyšli jsme si s partou místních zdatných seniorů na výšlap do okolních kopců.


Cestou jsme se kochali překrásnými výhledy a nádherným modrým nebem, na kterém se objevily skupinky letadel. Tady je jedna, ale bylo jich nejméně deset. Letěly pravděpodobně na nějakou prvomájovou akci.


Blížíme se k místu, kde kdysi stával hrad nebo hradiště. To byl náš první cíl. Jdeme po hřebeni a vpravo, na kopci, se nám otvírá výhled na hrad Hukvaldy.


Spolu s námi šli dva pejsci, toto je Nelinka, druhý pejsek se focení vyhýbal. Nelinka měla tu výhodu, že když už nemohla, tak ji panička šoupla jednoduše do batohu...


Po krkolomném sestupu jsme dorazili do druhého cíle naší cesty, do areálu Na mlýně v sousedních Kozlovicích.


Je to takový malý skanzen, hospůdka s vnitřním i venkovním posezením, stylové chatičky k ubytování. Oáza pro cyklisty i pěší. Ema to tam bude znát Usmívající se.


Samozřejmě, že k pořádnému mlýnu patří mlýnské kolo a vodník! Bylo až k neuvěření, kolik lidí nádherné počasí vylákalo ven. Pivečko bylo pěkně chlazené, prostě pohoda.






Májová idylka se nám teď malinko pokazila, venku je pěkná zima, ale zase bude dobře. Přeji vám krásné květnové dny.

Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?   V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste naj...