Také se vám to stává? Ať vás napadá to, či ono, vždycky dojdete k názoru, že to nestojí za nic. A tak dny ubíhají a velikonoční přání už dlouho není aktuální.
Jak to napravit? Kytičky, vděčné téma a samozřejmě jaro!
Ještě nedávno jsem tahala foťák na každém kroku, dnes už tomu tak není. Nevím proč, ale nemůžu se nějak "najít". Přesto jsem ten foťák vzala , abych vám ukázala, jak to jaro u nás doma probíhá. Fialky už začínají pomalu odkvétat, ale stále ještě krásně voní.
Vůni fialek přehlušila vůně mahonie.
Narcisky už také odkvétají.
Salát máme vysazený ve skleníku teprve pár dnů, ale má se čile k světu. Na noc ho přikrýváme ještě fólií, jistota je jistota.
Klívie, chudinka malá. Celou zimu byla zavřená ve sklepě ještě s dalšími sestřičkami. Na světlo denní jsme ji vytáhli až v předjaří. Vykvetla a s ní ještě dvě další. Klívie kvetou jenom v květináči, přeplněném kořeny, jak pravil v nějakém televizním pořadu známý odborník přes kytičky. Měl pravdu a nechtějte vidět ty přeplněné květináče!
Zlatý déšť, vím, že se jmenuje zlatice, ale já tomuto keříku říkám celý život zlatý déšť a jinak tomu nebude. Je to také takový nezmar. Na podzim jsme ho ostříhali a proutky nechali ležet pod keřem. Posbírala jsem je na Barborku a vykvetly na Vánoce. K úklidu jsem se dostali až na jaře. Zkusila jsem proutky naaranžovat do džbánu na Velikonoce a ony opět vykvetly. Podotýkám, že stále ty z podzimního řezu.
Žabí aktivity také patří k jaru. Myslela jsem, že je to nějaký suchý list a když jsem přišla blíže, zjistila jsem, že je to živé.
Ještě jeden, poslední. Rozkvetla nám broskev.
Snad je krize překonána a foťák bude opět nedílnou součástí mé kabelky, či batohu. Přeji vám krásné jarní dny, brzy již májové. Hodně to utíká.
Žádné komentáře:
Okomentovat