První v tomto roce

 Leden nám pomalu končí a já jsem nějak zaspala a nic doposud nenapsala...

Tak alespoň něco. Vkládám sem snímky z minulé středy, které věnuji Fukčárince, ona bude vědět proč. Sluníčko svítilo a venku to vypadalo jako na jaře. S mými kamarádkami není problém  domluvit se ze dne na den a vyrazit na vycházku po okolí. Přesněji kolem přehrady Olešné u F-M.

Na hladině byly k vidění zbytky ledu, v pozadí Lysá hora.

Kachničky tady hledají zimní útočiště, v pozadí hráz a frýdecko-místecká zástavba.

Přehrada Olešná tvoří sportovní a odpočinkové zázemí města F-M a okolí. Jsou zde místa pro táboření a rybaření, plno hospůdek a posezení, dobře vybavené dětské hřiště, venkovní i krytý aquapark. Kolem přehrady vede cyklostezka, kterou v zimě využívají i běžkaři. Poprvé jsme se tu setkaly s výběhem pro lamy, pravděpodobně nějaká atrakce pro děti.

Nejsou to sympaťáci?

I jiná zvířátka zde můžeme potkat. Slečnu doprovázeli ještě další dva pejsci.

Procházka se vydařila zvláště, když nám k tomu svítilo sluníčko, to je hned lepší nálada. Dneska už zase máme klasickou zimu, ale já se těším na jaro.

Pozdrav z Lysé hory

Nedávno jsem dostala nabídku na výlet na Lysou horu. Lysá hora je nejvyšším vrcholem Beskyd s výškou 1323 m. Dostanete se tam pouze po svých, lanovka neexistuje a mimořádně, pro ty dříve narozené a nemohoucí, jsou občas vypravovány autobusy, jako v našem případě. Jízdenky je nutno zakoupit i několik měsíců předem, takový je zájem. Na Lysou horu jsem za svůj život vystoupila po svých pouze 2x , je to hodně dávno a už jsem si myslela, že se tam nikdy nedostanu, proto jsem s nadšením uvítala tuto příležitost. Jeden den mi zavolali, druhý den jsme jeli....

Jsme nahoře, počasí bylo úžasné, výhledy překrásné, lidí málo. Samozřejmě "Lysaři" nesmí chybět. Pro neznalé :

Klub Lysařů

• Lysohorská pobočka Klubu českých turistů funguje od roku 1981. Její členové se vyznačují láskou k Lysé hoře. Tu někteří z nich ročně zdolávají více než třistakrát, ba dokonce i 365krát.
• Členové ale nevyrážejí jen na Lysou, zdolávají i další, nejen beskydské horské vrcholy. A věnují se také cykloturistice, dálkovým běhům na lyžích nebo například zimnímu táboření.
• Každoročně druhou neděli v září klub pořádá Bezručův výplaz na Lysou. Akce patří mezi nejstarší svého druhu v republice.
• Inspirací pro výplazy byl básník Vladimír Vašek přezdívaný Petr Bezruč, který na Lysou vyrážel už od roku 1891. Říkal o sobě, že je starý ještěr, který se na Lysou plazí.

To jenom tak na okraj...

Nejvyšší bod

Hladící bod

Ne vždycky počasí přeje, ale nám přálo, výhledy byly úžasné, ale... Vždycky musí být nějaké ale. Nějaký skřítek mi "rozladil" foťák, takže fotek zbylo pramálo.

O prázdninách

Prázdniny se nám chýlí ke konci, na počasí si nemůžeme stěžovat, sluníčko hřálo a stále ještě hřeje, na zahradách přibyly bazény a různí organizátoři konečně mohli uspořádat svoje rok odložené populární akce. Mně stačí pěkné počasí a kousek zachovalé přírody, třeba  jenom zahrádka, kopečky, kytičky, motýlci a jsem nadmíru spokojená. Davy a hluk nemusím.

Naše krásné Beskydy

Letos nějaká poznávací dovolená nepřipadala v úvahu, proto jsem uvítala pozvání na jakýkoliv jednodenní výlet po okolí. A tak jsme jednoho pěkného dne v červenci se synem a jeho rodinou vyjeli na hory. Jejich pejsek Danny nesměl chybět. Jenomže jeho malé nožičky desetikilometrovou cestu špatně snášely, proto jsme ho museli chvilkami nést.

Cílem naší cesty byl Ondřejník. Tady jsme si odpočinuli, posilnili se a udělali jsme pár snímků.

Teď nás čekala cesta zpět  na Opálenou, kde jsme nechali auto. 

Den, jako vymalovaný, co chybí ke štěstí?

A jsme téměř u cíle, pod námi je Chata Opálená  s lyžařským areálem a pod ním obec Čeladná.

Kolem chaty uvidíte dřevěné sochy v nadživotní velikosti. Je to portáš se svou ženou a dětmi. Každoročně se tu pořádají slavnosti na počest portášů - strážců hor. 

Ještě jeden motýlek na lopuchu a jede se domů na kafe. 

Miniarboretum

Minulý pátek bylo krásné letní počasí, tedy alespoň tady u nás na severní Moravě.  Využila jsem nabídky na malý výlet do okolí, který jsem plánovala už dlouho. S kamarádkami jsme navštívily miniarboretum  v nedaleké obci Staříč, která se nachází nedaleko Frýdku-Místku. Arboretum patří manželům Holubovým. 

Když vejdete, projdete kolem domu majitelů,  kde si  můžete  prohlédnout a zakoupit sazenice okrasných i užitkových rostlin, včetně jehličnanů, rododendronů a azalek. 

Měli jsme štěstí, že se nám pan majitel chvíli věnoval, popovídal nám o historii, odpověděl na naše otázky a ukázal nám některé zajímavosti, které bychom mohly přehlédnout.

Třeba krásné divoké orchideje.

Hned na začátku  nás zaujala přehlídka  těchto živočichů. Další jsou  vtipně rozmístění po celém areálu. 

Jsou zde  rybníčky plné barevných ryb. Na jejich přítomnost nás už od vstupu upozornil hlasitý žabí chór. Původně jsme si myslely, že ten zvuk se šíří z ampliónu, ale kdepak!

Je tam, sice jsme zahlédly jenom jednu ( vpravo uprostřed ), ale hlas má silný! Vzadu číhá krokodýl.

Porost kolem rybníčku.

Jak vidno, všichni si tu přijdou na své, žabičky i hmyzáčci.

Také čmeláčci...

Je čas azalek a rododendronů a také barvení japonských javorů. Jeden takový mám doma a říkám barvení proto, že nejdřív vyraší mladé lístečky, které zčervenají do syté barvy, pak blednou nebo spíš růžoví a přes léto jsou zelené, na podzim zase zčervenají...

Jsou tu lavičky a trávník na odpočinek, dokola lesík. 

A ještě jeden had...

Fotek mám plno, ale na vlastní oči je to lepší. Pro ty, kdo to mají blízko nebo pro ty, kdo navštíví Beskydy to může být příjemný relax.

Mějte se pěkně a díky za návštěvu.

Jarní Hukvaldy

Každoročně, když kvetou kaštany a pokud je to jenom možné, navštívím hukvaldskou oboru, abych se pokochala jejich krásou. Toto není můj první článek o Hukvaldech, známých především jako rodiště  hudebního skladatele Leoše Janáčka. Je tu také hrad Hukvaldy a nádherná hukvaldská obora, oáza klidu a pohody. Návštěva ovšem nesmí probíhat o víkendech a svátcích, to je tu přelidněno a nevlídno.

Minulý pátek mimořádně vysvitlo sluníčko a plánovaný výlet se mohl uskutečnit. S kamarádkami z naší turistické skupinky jsme opět kontaktu a snažíme se každý týden alespoň někam vyrazit. Tentokrát to byly Hukvaldy. Máme to kousek.

 Když vystoupíte z autobusu nebo z auta, projdete kolem roztomilých hospůdek a obchůdků, jejichž majitelé  provádějí rok od roku nějaké vylepšení. Jdete pěkně do kopečka, kolem místního kostelíku a protože vám ráno svítí sluníčko do očí, kostelík vyfotíte až na zpáteční cestě.

V oboře je pěkný chládek.

Tady už máme jednoho z mnoha a mnoha krasavců.

Sluníčko svítilo a ty barvičky byly opravdu takové, jaké jsou na fotkách. Čerstvá, čistá jarní zeleň.

Samozřejmě liška Bystrouška, toho času třetí, zatím pevně drží na podstavci. U lišky někdo zanechal malovaný kamínek a už přicházeli starší manželé, kteří si nesli také malovaný kamínek na výměnu. Pěkná a velmi rozšířená akce.

Pohled na kousek zdiva hradu, je ho víc a stojí za návštěvu. Pořádají se tam komentované prohlídky, koncerty a jsou odtud překrásné výhledy. Jenom do kopce se nám nechtělo...

Vlastníkem a správcem obory jsou od jistého roku Biskupské lesy a ty se snaží návštěvníkům zpříjemnit pobyt. Třeba tato studánka byla jenom taková obyčejná, se stříškou a hrníčkem. Nedávno se tam objevilo zvířátko, asi rys... Rysa jsem v oboře sice neviděla, zato je tu spousta daňků a muflonů.

Daňci jsou zvyklí na lidi a tentokrát přišli až k cestě, abychom si je mohli lépe prohlédnout.

Rostlinka  se jmenuje áron karpatský Objevila jsem ji tu před lety a nikde jsem se s ní už nesetkala. podobá se kale.

Na Hukvaldech jsem byla naposledy před dvěma lety na podzim s manželem a příbuznými z Kanady, těm se tam tak  líbilo, až jsem se divila.  Měli bychom být více hrdí na naše "poklady". 

Ještě jedna zajímavost. Kaštany, plodící a zároveň podruhé kvetoucí. Fotka je z podzimu 2019.