Přišla jsem na to sice už dávno a tento týden jsem si to jenom potvrdila. Minulou neděli počítač náhle zhasnul a jal se předvádět mrtvého brouka. Nezbylo, než počkat do pondělka a odvézt bedýnku do opravy, kde pobyla celých pět dnů. Za tu dobu jsem si uvědomila, jak mi chybí. Nikoliv jenom jako hračka, ale jako nezbytný pomocník.
Bylo třeba zaplatit fakturu, už jsem téměř zapomněla, že to jde i jinak. Jiná faktura mi chodí pouze přes internet a už se blíží její doba. Také jsem si uvědomila, že e-maily a skype bude muset nahradit mobil. Kredit mobilu se rychle blížil k nule, opět chyběl počítač, který mi vždycky pomohl. A další a další věci, na které jsem si postupem času zvykla. Od včerejška je už všechno v pořádku. Mobil je nabitý, faktura zaplacená. Docela jsem si oddychla. Také jsem si uvědomila, kolik času u počítače strávím a že to vlastně někdy musí jít i bez něj. Je to tak...
P.S. Mezitím se nám přihlásilo předčasně jaro a já jsem po několika letech chytila pořádné nachlazení. Posílám čerstvý pozdrav z naší rozkvétající zahrádky a přeji příjemný zbytek víkendu.
Žádné komentáře:
Okomentovat