Letošní zima není normální. Nechybí mi sníh, ale měl by být. Vloni jsem si pořídila nové boty do sněhu, protože do těch starých mi teklo, ale ještě jsem je neměla na nohou. To mi ani tak nevadí. Nevadí mi, že nemrzne, ale mělo by. Slunečné počasí mi navozuje jarní náladu, láká mě to na zahradu. Zatím tam chodím jenom ohlížet kytičky, které to už také nemohly vydržet. Stále vzpomínám na loňský apríl a Velikonoční pondělí v jednom a sněhovou kalamitu u nás a říkám si, že to ještě také určitě přijde.
U nás je jeden den slunečno a druhý den zataženo a tak se to střídá celý týden. Na psychiku to nepůsobí moc dobře, proto jsem vděčná, když se můžu sbalit a vypadnout aspoň na pár hodin někam do přírody, samozřejmě s naším dívčím spolkem. Zrovna včera i když bylo poměrně zataženo, jesme se vydaly na výzvědy do lesa.
V přírodě to na první pohled vypadá dost smutně.
Ale zdání klame. Také tady se příroda začíná předčasně probouzet, kytičky devětsilu bílého jsou toho důkazem. Vykukovaly ze suchého listí všude kolem cesty. Devětsil bílý jsem viděla už před třemi týdny pokrytý sněhem.
Bukoví chlapíci
Cestou jsme narazily na spáleniště staré chalupy, kde celou zem pokrývaly trsy sněženek, pozůstatky zaniklé zahrádky. Fotky celku se nevydařily, okolí nebylo moc pěkné, tak aspoň malá kytička.
Zurčící potůček, ale narazily jsme i na úplně vyschlé koryto jiného potoka.
Po tomto snímku jsem moc toužila. Když jsme tu šly před nedávnem, dům jsem nějak přehlédla, ale kamarádka pořídila krásné foto dokonce se dvěma stejnými pejsky za oknem. Doufám, že vy jste pejska nepřehlédli? On nám totiž chce naznačit : "Zima ještě nekončí, dřeva je dost."
Žádné komentáře:
Okomentovat