Skutečné jaro je tady! Ono vlastně přišlo malinko s předstihem, už někdy v únoru. Já jsem poslední tři týdny žila v jakémsi útlumu, protože na mne sedla zlá choroba a nemůžu se jí pořádně zbavit dodnes. Vystřídala jsem chemii i bylinky, vypila jsem litry různých druhů čajů s citronem a zázvorem, snědla celou sklenici medu, vyrobila jsem si cibulový sirup, pojídala silnou česnečku, prostě všechno, co se dalo. Tento týden jsem si vyšla trošku mezi lidi, ale na výšlap za medvědím česnekem jsem si s holkami z našeho spolku zatím netroufla. Věřím, že to ze mne sluníčko a čerstvý vzduch vytáhne, ale musím jenom pomalu. Mám tu výhodu, že mám přírodu u domu. Jenomže, když vyjdu ven, vidím plno práce, kterou za mne nikdo neudělá. Na druhou stranu, pohyb je život, tak snad to pomalu půjde...
Dnes jsem vzala foťák, abych si trošku toho jara přinesla domů. Začíná kvést broskev.
Zlatý déšť prodělal na podzim sestřih na ježka, proti mé vůli, ale asi mu to prospělo.
Včeličky na převislé vrbě, aneb pozdrav alergikům...
Toto je náš poklad. Prvosenky jarní máme na zahradě. Rostly tady vždycky a my každým rokem s napětím čekáme, jestli se opět objeví. Zatím tomu tak je.
Hyacinty mi ze zahrádky záhadně zmizely, tak jsem si koupila letos jeden květináčový, ale musela jsem ho odstěhovat na chodbu, jak nám pěkně zavoněl.
Domů jsem si přineska kytičku vonících fialek, těch máme také plnou zahradu. Pamětníci, vzpomínáte si na bonbony - fialky? Ty byly, co?
Přeji vám krásné jarní dny, plné sluníčka a kytiček a alergikům, aby to jaro nějak přežili...
Žádné komentáře:
Okomentovat