Dobrá rada nad zlato

Tento týden jsem se od srdce nasmála, ale o tom až nakonec. V úterý jsme opět s kamarádkami vyjely na výlet, tentokrát to bylo vláčkem do nedaleké obce, jménem Čeladná, kdysi čistě zemědělské, ale v poslední době, zcela změněné. Najdete zde luxusní i prostší ubytování s kulturním a sportovním vyžitím, přiměřeným té, či oné peněžence. Najdete zde dnes již dobře známé golfové hřiště, lázně a nevím, co ještě.

Jenže my jsme se sem nevypravily ani do lázní ani na golf a už vůbec ne do luxusní restaurace. Naším cílem byla "restaurace" prostší, pod širým nebem a obestřená "vůní domova". V dnešní době, plné potravin BIO, ekofarem či farmářských trhů se nám zachtělo trošku toho návratu k přírodě. Zvláště já, která piji mléko krabicové a pravidelné farmářské trhy většinou propásnu, jsem byla moc zvědavá. Místo na golf, jsme si tedy vyšly okouknout jednu takovou farmu, která se nachází trošku dál od centra obce. Farmu nebylo těžké najít, nacházela se hned u místní komunikace a podle "vůně" bychom ji našly i v černém lese. Vznikla pravděpodobně z bývalého družstevního kravína a ke kravičkám byl volný přístup hned už cesty.

Všimněte si, prosím, těch židlí, já jsem na ně přišla až doma na fotce. Předpokládám, že je tam mají pro návštěvníky a zákazníky farmy. Takové kino zadarmo.

K farmě patří i malý obchůdek, velmi dobře zásobený vlastními produkty, včetně automatu na mléko, otevřený denně, t.j. i v neděli do 18. hodin. Ihned v sousedství obchůdku je něco jako hospůdka - bufet se zastřešeným posezením. Jako bonus zde dostanete, jak kopečkovou, tak točenou vynikající zmrzlinu. A tady už vám prozradím tu dobrou radu:

Co říkáte? Tato cedulka vpravo mě velmi nadchla, ihned jsem si ji vyfotila. Shodou okolností šel okolo někdo z místních, tak jsem se ho zeptala, co je vedlo k takovému upozornění. Odpověděl mi, že jsou i tací lidé, kteří prodejci dávají za vinu, když jim porce upadne na zem...

Ale my, jako správné turistky jsme nešly jenom za nákupy, farmu jsme si předběžně omrkly a putovaly dál s tím, že se sem ještě vrátíme. Náš další cíl byla daňčí obora nacházející se o něco dále lesem .

Nad oborou je útulná hospůdka, kde jsme se uchýlily na kafe, které nás mělo zahřát, protože, světe div se, v úterý tam byla dost zima. Stačila jsem udělat pouze tuto fotku a začaly zlobit baterky ve foťáku, daňci chodí údajně až pod terasu hospůdky, tak snad jindy...

Z daňčí obory jsme šly ještě kousek k tomuto veselému rozcestníku, se škrpály. To je opravdu poslední foto. Škoda, i na cestě zpět bylo plno námětů k focení. Když se dobře podíváte, uvidíte v pozadí kouřící komín chatičky a už mi jistě budete věřit, že v úterý bylo na horách zima...

Měla jsem jednu radu a už mám druhou, pro mne zásadní : " Bez dobitých baterii není fotek. "

Nevadí, myslím, že se sem ještě vrátím, cesta vlakem a trasa, po které jsme šly, se bude určitě líbit vnučkám a ty úžasné sýry , mňam...