Včera se po nějaké době opět sešel náš dívčí turistický spolek s cílem dobýt jednoho beskydského vrcholu zvného Skalka, který je součástí masívu Ondřejník. Vyrazily jsme za horkého letního dne s částečnými obavami, jak se nám v tom horku bude šlapat. Ale naše obavy byly zbytečné, foukal příjemný větříček, v lese byl chládek a žádný obtížný hmyz. Zkušený horský vůdce byl s námi. Já jsem minulý týden ukončila rehabilitaci pravé nohy, tak co nám mohlo bránit v úspěchu!
To je, co? Žádná rozhledna, fotka je pořízená z pouhé lesní cesty.
Na protějším kopečku, se "krčí" hrad Hukvaldy
Čím jsme stoupaly výše, objevovaly se rostlinky, které se hned tak nevidí, různé druhy náprstníků, rulík zlomocný a tato žlutá kytička. Ještě jsem se s ní nikdy nesetkala. Doma jsem prohledala tři atlasy rostlin, ale marně. Listy má podobné jako lopuch, ten se nachází také v její těsné blízkosti vlevo. Bude někdo vědět, jak se rostlinka nazývá?
Ale pojďme dál! Blížili jsme se k cíli, po cestě jsme nepotkali téměř nikoho, proto jsme se trošku polekaly tohoto ležícího muže. Byl čas k odpočinku, tak jsme si sedly opodál a hádaly jsme, co je zač. Měl velikou kabelu nebo batoh, vypadal trošičku ošuntěle. Vstal, vytáhl něco z batohu, pak to tam zase vrátil, zapálil si cigáro, opět si lehl. My už jsme tušily a také jsme se s ním daly do řeči. Co myslíte vy?
Dorazily jsme k cíli
Trošku osvěty neuškodí
Tento čerstvý a malinko zastrčený základní kámen jsme našly náhodou. Nadchlo mě, že ještě dnes existují okrašlovací spolky. Snad se podaří plánovanou rozhlednu někdy realizovat...
Byl čas návratu, před námi byla poměrně prudká a dlouhá kamenitá cesta dolů. Takže ještě pohled na Pustevny a Radhošť...
A ještě jeden, tentokrát poslední pohled. Už ho vidíte? To je on, náš neznámý. Najednou se rozhodl a letěl a kroužil, jako pták...
Žádné komentáře:
Okomentovat