Translate

07 května 2012

Jen jedinkrát

Nedávno mi přišel jeden takový žertovný mejlík ze života a já jsem se rozhodla, že tady napíšu svoji podobnou zkušenost.
Událo se to asi před patnácti lety, tedy po revoluci, v době, kdy začaly probíhat tzv. "předváděčky" . Nikdo v té době zatím nebyl podveden nebo se o tom nezmínil médiím. Prostě předváděčky "frčely". Můj muž pár měsíců před tím prodělal těžkou mozkovou příhodu, naštěstí bez vážnějších následků, která ho ale odsoudila na celý rok nemocenské. Tehdy se nám ve schránce objevila obálka, adresovaná přímo na naše jméno. V obálce byla pozvánka, psaná krásným zlatým písmem. Nebudu to natahovat, nechali jsme se prostě zlákat...
Když jsme přišli do restaurace, kde se mělo všechno odehrát, přivítal nás sympatický, velmi dobře oblečený muž, usadil nás na místo, mezi ostatní návštěvníky. Po dobrém jídle, které bylo samozřejmě zdarma, začala akce. Před námi, asi na dvou stolech, se skrývalo pod plachtou něco velkého, tajemného, ale to nám nebylo ihned odtajněno. Nejdřív jsme zhlédli děsivé video, kde mraky roztočů, mnohokrát zvětšených, útočí, na co přijdou a k tomu, samozřejmě, "odborný komentář", s tím, že všechny problémy vyřeší výrobky z pravé ovčí vlny. Současně byla odstraněna plachta a tajemný stůl nám ukázal svoje poklady. Začínalo mi být jasné, co bude následovat. A bylo to tak.


Předvádějící tačal kroužit mezi stoly a přesvědčovat diváky o nutnosti pořízení vystaveného zboží. Když ze mne "vytáhl" nějakým záhadným způsobem informace o zdravotním stavu mého muže, začaly se dít věci! Když pochopil, že to bude mít těžké, začal být nepříjemný. Okamžitě mi naznačil něco v tom smyslu, co jsem to za člověka, když nechci nemocnému bližnímu pořídit nabízené zboží, protože jedině to mu přinese úlevu. Nemám ráda nátlak, myslím, že jsme se dokonce začali hádat. Bylo až s podivem, jak ostatní seděli jako puťky a podotýkám, že to byli lidé středního a mladšího věku.
Opět to nebudu protahovat. Řekla jsem dotyčnému, ať si nechá svoje deky a já si nechám svoje roztoče, na které jsem zvyklá a předčasně jsme odešli z restaurace.
Tenkrát jsem se zařekla, že už nikdy více a svůj slib jsem dodržela. A když po těch letech vidím ty podvedené , většinou důchodce, kdy jim mnohdy už není pomoci, je mi z toho všeho nanic.


Tento článek mi alespoň trošku zvedl náladu...Usmívající se

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?   V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste naj...