Moji pravidelní blogoví návštěvníci vědí o mé snaze sehnat sbírku básní Maminka od Jaroslava Seiferta. Nakonec se mi to podařilo, ale předcházelo tomu pár prohlídek antikvariátů. V jednom obchůdku mi padl do oka tento skvost
Knížečka mě zaujala, už jenom svým stářím
V roce 1948 byla věnována jisté Martičce
Chtěla jsem ukázat jiné, méně známé, nádherné verše, ale počáteční písmeno v tomto provedení bylo jenom zde a to se musí vidět
Ilustrací není mnoho
Kniha neobsahuje jen Máj ale i další Máchovy básně a dokonce jeho prvotiny, psané německy.
Literaturu jsem milovala už jako dítě, ale nebyla jsem žádným horlivým milovníkem poezie. Měli jsme na gymnáziu výborného profesora literatury, bylo to v 70. letech minulého století a on nás učil i o takových autorech, kteří byli v té době zkázáni, my jsme si to vůbec neuvědomovali, poznala jsem to teprve časem a on nám to připomenul až na nějakém setkání po letech.
Když jsem se začetla do Máje, přiznám se, že mi až lezl mráz po zádech, taková je to krása. Mácha byl výjimečný člověk. Jeho životopis je velmi zajímavý. Mácha zemřel roku 1836, bylo mu 26 let. Dozvěděla jsem se, že jeho pravé křestní jméno bylo Ignaz, česky Ignác.
Na jednu věc nesmím zapomenout. Karel Hynek Mácha se narodil 16.11.1810. Zítra tomu bude 200 let.
Tyto verše jsou v úvodu knihy. Existuje v dnešní době ještě pojem vlastenec? Mácha by se asi divil....
A na závěr prozradím, že se mi poezie začíná líbit, to bude asi tím věkem...
Žádné komentáře:
Okomentovat