Vloni v tuto dobu nebylo listí na stromech a někdo připomněl, že v půli října už dokonce napadl sníh. Letos podzim hýří barvami, je to nádhera a je škoda toho nevyužít a pokochat se blíže. Zde je pár fotek z mé sobotní procházky
Lesík nad vesnicí. Svah pod ním je v zimě ideální pro děti na sáňkování, kdysi tam bývalo plno, ale myslím si, že už se nevyužívá
Kdo má dobré oči, uvidí v dáli 2 srny, byly čtyři a i když byly daleko, svítily jim bílé zadečky...
Nelekejte se, že je na fotce obilí, to je jenom strniště, ale už se oře (i orá)
Prázdné ptačí hnízdo a hodně ostrého světla
Pohled na opačnou stranu, náš kostel s dušičkově vyzdobeným hřbitovem, pár domků, v dálce kouří továrna na celulózu a vpravo přehrada Olešná, už jsem o ní psala
A opačně, kousek Beskyd s Lysou horou a ten, na pohled skoro stejně vyoký kopeček, blíže k nám, se jmenuje legračně Čupek, ale v mapách má název jiný. Nahoře je vidět kousek objektu, kdysi velmi oblíbeného rekreačního střediska, které od revoluce chátrá....
Protože dnes jsou některé blogy ve znamení zvířátek, já se přidám a ke dvěma zveřejněným a ke dvěma ukrytým srnkám přidám několik poníků, na které jsme při svých toulkách s Natálkou narazily
Člověk si nevybere, když slunko nesvítí, tak mu schází a když je ho moc, jako v sobotu, tak zase je ho příliš. Poníkům svítilo přímo do očí a nedovolilo je pěkně vyfotit. Je to škoda, protože byli milí, zvědaví, každý jiné barvy a my jsme pro ně neměly žádný pamlsek. To proto, že jsme o nich vůbec nevěděly. Tak snad příště....
Žádné komentáře:
Okomentovat