Každé ráno, když vstávám, snažím se odehnat od sebe všechny chmury a dívat se na svět veselýma očima. Ke stresu už nemám důvod, jsem svobodná, jako ten ptáček, nemusím vstávat v určitou hodinu, zaměstnavatel na mne nelíčí různé nesmyslné pasti, spolupracovníci, které jsem tam nechala, mi čas od času pošlou nějakého srdceryvného mejlíka a já je s pochopením naoko uklidňuji, a škodolibě si říkám, že se mne to už netýká...
Dnes ráno, jako obyčejně, plno plánů, pohoda... Odpoledne už tu byla. Pár věcí nevyšlo, pár nepříjemných telefonátů, pár starostí a jeden popichující hlas za sebou a už mne měla. Do toho to listopadové pošmourno a už si mnula ruce, jak mne dostala!
Pak jsem si pobrouzdala na blozích a dočetla jsem se v různých holčičích deníčcích, jak jsou nešťastné, jak se jim nedaří, ta má pihu na nose, na tu se zase nepodíval "V", ta zase si připadá v den svých devatenáctých narozenin děsně stará .... A ejhle, depka byla pryč! Co jsou moje starosti, proti starostem jiných!
Doufám, že se ta potvora hned tak neukáže!
Žádné komentáře:
Okomentovat