Tak jsem jaksi v koncích. Nevím, o čem psát. Témat by bylo hodně, ale vlastně se mi do ničeho nechce. To bude asi tím vedrem. Vytoužené sluníčko se na nás usmívá, hřeje nás a navozuje náladu dovolených a prázdnin. Čerstvě pokosená, jakž takž upravená, zahrada kvete. Ptáčci zpívají, já nemusím brzy ráno do práce, prostě pohoda. Mimochodem, když už jsme u těch ptáčků, kterým jsme obětovali v zimě několik kil slunečnicového semínka a jiného krmení, tak vám prozradím, že se nám na nášem stařičkém ořechu usadil ptáček, který nádherně zpívá a štěbetá: "Já tě vidim, já tě vidim.. Pojď sem, pojď sem..!" Myslím, že je to drozd. Jede mu ten jeho zobáček, jako domovnici.
Proč se můj článek jmenuje "Očekávání"? Protože v dalších dnech budeme očekávat termín operace mého muže, na kterou už čeká hodně let a očekáváme, že ho zbaví velké bolesti. Očekáváme přírustek do rodiny. Začátkem srpna se nám narodí nová vnučka Anežka, kterou očekáváme netrpělivě a s radostí. V srpnu očekávám pohodový průběh daleké cesty, kterou podniknu se svým synem. Očekávám plno nových a krásných zážitků. Očekávám rovněž pěkné prázdniny, prožité doma se svými blízkými.
Psychologové tvrdí, že člověk se má stále na něco těšit a dělat si radosti, aby byl v pohodě. Moje očekávání je vlastně i těšení, že se konečně zbavím starostí a budu se radovat z něčeho pozitivního.
Žádné komentáře:
Okomentovat