Růže

V minulém článku jsem opěvovala divokou přírodu. Jenže ono je teď takové období, kdy člověk neví, kam se dřív podívat. Všude to kvete, voní a bzučí. Růže jsou koncem jara a začátkem léta nejkrásnější a nejzdravější, alespoň u nás doma. O nějaké té mšici nemluvím. Nedalo mi, abych si je nevyfotila a nepodělila se s vámi.

Náš růžový oblouk, focený ze strany. Není vůbec jednoduché zachytit to, co vidíme, především tu správnou červenou barvu.

Růži na obrázku jsem si koupila kvůli jejímu jménu, jmenuje se totiž Helenka ...

Tato růže je zase velmi stará, přestěhovali jsme ji na zahradu ze hřbitova, kde zdobila hrob manželovy babičky, ale stále se má k světu.

Toto je zase jiná, daleko mladší odrůda. Cedulička z obchodu se většinou ztratí a já nejsem přes růže žádný odborník, pletou se mi názvy plazivá, popínavá a pnoucí, ale člověk nemusí vždycky vědět všechno.

Konečně se mi podařilo zachytit kapky deště

Na růže mám slavnostnější vázy, ale tato větvička se ulomila, tak jsem ji v rychlosti dala do džbánku, no a celkem jí to sluší.

Od růží ke kopřivám. V posledních letech jsem si oblíbila okrasné kopřivy. Zjistila jsem, že přes léto je to moc hezká a nenáročná venkovní dekorace. Letos jsem objevila v květinářstvích hodně nových druhů.

Jsem na zahradě každou volnou chvilku, je to dřina i relax. Momentálně rozkvétá levandule, už jsem zakoupila stužky a látky na pytlíčky a těším se, jak si to doma provoním. Určitě nejsem sama.

Přeji vám příjemné poslední červnové dny.

Čas kvetoucích luk, bezů a šípkových růží

Včera jsme si vyšly s kamarádkami do beskydských lesů. Den před tím vyhrožovali bouřkami, ale nakonec nám počasí přálo. Nebylo nijak horko a cesta byla příjemná. Přestože jsme se dostaly dost vysoko, stoupání bylo pozvolné. Ušly jsme asi 10 km.

Jak už jsem napsala, sluníčko bylo zpočátku skoupé, proto mají fotky trošku pošmourný ráz. Procházely jsme polními cestami, mezi nepokosenými loukami v naprostém tichu, prostě pohoda.

Kopretiny za mřížemi, přesto působily velmi romanticky...

Když romantika, tak se vší parádou! Třeba s pávem na střeše jedné hospodářské usedlosti. První dojem nebyl příliš romantický. Páv nás přivítal na korbě nevzhledného malotraktoru domácí výroby, ale potom uznal, že to není pro něho dost důstojné místo a vlétl na střechu.

Celou cestu nás provázely květy černého bezu, však jsem si jich domů přivezla velkou tašku.

Křehká krása poměnek

Šípkové růže, ty byly také všude

Za celou cestu jsme potkaly jenom dvě dívenky, které si vyšly zaběhat, jinak ticho, klid...

A nakonec jedna dobrá zpráva. Rostou! Můj letošní první úlovek.

Přeji vám klidný slunečný a odpočinkový víkend.

Smoothie

Začátkem letošního roku jsem dostala tento šikovný mixér na přípravu smoothie.

Sama bych si ho nekoupila, přestože je to v poslední době veliký hit. Doma mám plno "pomocníků" a na některé z nich léta padá prach. Ale tuto mašinku musím moc pochválit. Je malá, skladná a je s ní lehká manipulace, ve srovnání s mým kuchyňským robotem jedné známe značky, kde se mi bez asistence dalších osob, ani po letech nepodařilo správně sestavit stejný přístroj po umytí.

Tady je už přístroj připraven, jablíčko, kiwi, banán, kousek zázvoru a semínka chia.

Hotový nápoj, díky všem ingrediencím, včetně zázvoru, je velice osvěžující a zdravý. Doporučuji ho pít vychlazený a neředit vodou. Naopak u tužšího ovoce doporučuji před mixováním nalít pár lžiček vody.

Další varianta. Pomeranč, jablko, kousek mrkve a semínka chia.

Z historie

Toto "ovocné pyré" konzumovali lidé ve Středomoří již po několik staletí, avšak ve Spojených státech se stalo běžným pokrmem až ve 20. století - poté, co byla vynalezena lednička a mixér. Do doby než byl vynalezen mrazák, lidé připravovali Smoothies pouze z plodů, které bylo v onu roční dobu k dostání (banány, ananasy a jahody), až poté se začalo přidávat ovoce jako borůvky, maliny, brusinky a granátové jablko. V 30. - 50. letech 20. století získávalo Smoothie více a více příznivců, nicméně konzumaci tohoto nápoje nejvíce ovlivnila 60. léta, kdy se lidé začínali více zajímat o zdravou stravu a makrobiotiku. V této době toto "ovocné pyré" získalo svůj název Smoothie - což je v překladu "jemný".

Použití

Zde platí - sto lidí, sto chutí, a proto možných variant, jak si Smoothie připravit doma, je velmi mnoho. Záleží na každém z nás, jak si jej připravíme. K výrobě můžeme použít jeden či více druhů ovoce, můžeme připravit čistě zeleninový nápoj, nebo můžeme zkombinovat ovoce se zeleninou. Rovněž můžeme přidat mléko či jogurt a udělat si Smoothie na způsob Milkshake. Můžeme si jej také přisladit cukrem nebo zchladit kostkami ledu.

Zdroj : http://smoothies-recepty.cz/co-je-to-smoothie/

Dnes jsem si koupila první letošní jahody, přidala jsem snítku máty, trošku smetany a stévii na oslazení (kvůli diabetikovi), jinak si myslím, že trošku cukru pro ostatní neuškodí.

Mixér je víceúčelový a já ho používám v kuchyni i při přípravě jiných jídel. Je jenom trošku menší.

Mějte se pěkně a užívejte si zahradních plodů...

Tradiční kaštanový pozdrav

Minulou sobotu jsem byla v Ostravě v divadle a když jsme se vraceli pozdě večer zpět, nestačila jsem se divit, jak ve tmě krásně svítily svícny kaštanových květů, kterých bylo v ulicích nepočítaně. Uvědomila jsem si, že pokud chci dodržet tradici, musím se co nejdříve vypravit za kaštany na Hukvaldy. Zpočátku tohoto týdne počasí k výletu přímo vybízelo.

Hned u vstupní brány jsem pořídila tento snímek a udělala jsem dobře, protože uvnitř obory už byly některé stromy odkvetlé. Ale to nevadí, kromě kaštanů je v oboře plno jiných objektů k obdivování a k focení.

V posledních dvou týdnech jsem měla potíže s pohybovým aparátem a paní doktorka mi nakázala klidový režim, proto jsme předem vyloučili výstup na hrad, takže to tentokrát bylo bez rozhledů a bez pohledu na nádherné kořeny chráněných buků.

Tak naše cesta vedla pěkně po rovině. Chatička v povzdálí má nad vchodem nápis "Hubertka" a nádherně se vyjímala mezi rozkvetlými keři a stromy. Vedle kaštanů v tomto období v oboře kraluje hloh a poznáte to zrakem i čichem, což po delší době už není moc příjemné.

V oboře je kromě zdravých vzrostlých stromů k vidění i mnoho různých kuriozit, jako tato trojnohá lípa, kterou jsem na blogu už několikrát ukázala. Bez listí vypadá jako nějaký tvor-netvor z pohádky. Ale já jsem byla ráda, že po zimě opět obrazila. Lípa se nachází v blízkosti slavné sochy lišky Bystroušky III., která je zatím stále na svém místě.

Když jsme byly v oboře před měsícem s kamarádkami, všimly jsme si na stromě malé krabičky. Původně jsme to tipovaly na starý rezavý tranzistorák, a já jsem doma podotkla, že se v tom jistě ukrývají kešky. Syn, který tuto zájmovou činnost provozuje mi řekl, že to může být fotopast a hned jsme si to našli na internetu. Takže tak. Liška je v bezpečí.

Společně s kaštany je zde hojně k vidění áron karpatský, když jsem ho tu před třemi lety objevila a zjistila, co je to vlastně za kytičku, chodím sem pravidelně i za áronem...

Pomalu jsme došli na jeden konec obory, kde je malebná hájenka a plno objektů ze dřeva. Já jsem však sem přivedlla svého muže proto, abych mu ukázala nově postavený altánek, kde si znavený návštěvník může odpočinout, posvačit, popřípadě se posílit kalíškem něčeho ostřejšího.

Detail sovy

Úplně na konci cesty jsem objevila tento košatý strom, který se mi moc líbil. Jenže to byla jenom polovina cesty, stejnou cestou jsme se vraceli zpět. Měla jsem obavy, jestli jsem to s tou chůzí trošku nepřepískla, ale jak vidno, pohybový aparát chce pohyb a brala jsem to jako součást léčby. Však on by se ozval a zatím je to dobré.

Mějte se pěkně a běžte do přírody!

Vypravěčka

V poslední době jsem měla štěstí na knihy, které se čtou jedním dechem. Jedna z nich byla kniha americké autorky Jodi Picoultové "Vypravěčka".

Děj jsem trošku odkryla ofocenou záložkou knihy, není to ale všechno. Téměř polovina děje nás zavádí do koncentračního tábora v Osvětimi, kde babička hlavní hrdinky prožila několik let. Na konci války se jí podařilo utéct z transportu a přežít. Často slyšíme slovo holokaust, ale vůbec si nedovedeme, nebo si nechceme představit, co to znamená. Někdo možná namítne, že by o takových hrůzách nemohl číst. Možná, že je dobré si tuto knihu přečíst, abychom si více vážili v jaké době žijeme a kde žijeme.

Aby to moje povídání nebylo zase tak smutné, posílám vám májový pozdrav prostřednictvím jedné ze čtyř našich jabloní, které se letos opravdu předvedly ve své voňavé kráse.

Už se nám vrátila!

Je tomu skoro rok, kdy zmizela z hukvaldské obory naše oblíbená liška Bystrouška. Já si to datum dobře pamatuji, protože toho dne jsem byla u příbuzných v Praze. Tenkrát jsme se toulali hradčanskými uličklami, když jsme spatřili hlouček lidí okolo sochy nahatého mladíka. Myslím si, že tolik veselí si návštěvníci v žádné části Pražského hradu neužili. Focení s mladíkem, za mladíkem a před ním a samozřejmě pár dotyků pro štěstí. Je jasné, že to inkriminované místo se barevně i leskem lišilo od ostatních částí těla. Stačilo tiše stát a pozorovat.

Když jsme potom příbuzným popisovali svůj zážitek, nezapomněli jsme podotknout, že nejenom Františkovy Lázně a Praha, ale i my máme takové místo s nablýskaným ocáskem, třebaže liščím! Na to nám bylo řečeno, že už nemáme, že nám zrovna ten den lišku ukradli!

Všichni jsme z toho byli smutní, přestože jsme věděli, že je to replika, originál už byl jednou odcizen. Krádež zatím nikdo neobjasnil a myslím, že ani neobjasní.

Na Hukvaldy jezdím několikrát do roka a mám plno fotek, dokonce i jednou, pořízenou 14 dnů před odcizením.

Smutně to vypadalo v oboře...

Už krátce po zmizení se začalo pracovat na výrobě lišky Bystroušky č. 3, která byla, včetně pamětní tabulky, nedávno vrácena na opuštěné balvany.

Byla jsem zvědavá na novou Bystroušku, proto jsme minulý týden s kamarádkami zorganizovaly výlet. Do hukvaldské obory jsme se tentokrát vydaly menší oklikou. Teď je ten nejkrásnější čas na procházky, kdy všechno kvete a voní.

Zastavení u lišky byl poslední bod naší cesty a zde je důkaz, že tam skutečně byla! Skoro stejná, jako ty předešlé, dokonce jí ten ocásek předem nablýskali! Já jsem si celou cestu říkala, že musím omezit focení, protože si nejsem jistá, zda mám dostatečně nabitou baterii a co myslíte? Hned při prvním snímku jsem byla upozorněna, že je baterie vybitá, jak jinak! Kamarádka mi poradila, abych chvilku počkala, že se třeba foťák slituje a nějakou tu fotku ještě vydá a měla pravdu. Foťáček se slitoval.

Přeji vám hodně pěkných chvil v jarní kvetoucí přírodě. Počasí si s námi sice pohrává, ale my se nedáme!