Veselé Velikonoce

Mám ráda všechny svátky, vánoční, velikonoční i ty ostatní. Velikonoce mám ráda pro jejich barvy, pro přechod mezi zimou a jarem, pro sluníčko, pro mláďátka, která přicházejí na svět. Užijme si velikonoční pohodu v rodinném kruhu nebo s přáteli.

Veselé velikonoce !

Nikdy není pozdě

K napsání tohoto článku mne přivedla nedávná příhoda z jedné cestovky, kde jsem byla se svými kamarádkami objednat dovolenou. Paní na druhé straně stolu byla velice milá a profesionální až na maličkost, když mi oznámila, že informace a instrukce k cestě mi přijdou poštou, že pravděpodobně e-mailovou adresu nemám... Trošku mne to urazilo a ihned jsem jí to jemně vytkla s tím, že my všechny, jak tu sedíme spolu komunikujeme a veškeré možné transakce provádíme zásadně e-mailem. A to jsem se jí nesvěřila, že plno našich vrstevníků provozuje blogování. Asi by kulila oči.

Já jsem se ale chtěla zmínit ještě o jiných aktivitách a o obdivuhodných lidech, se kterými jsem se setkala. Přiznám se, že jsem se dala na angličtinu. Jsem ve druhém ročníku kurzu pro dříve narozené. Nikdy jsem už neuvažovala, že se ještě budu učit nějaký jazyk, ale tak nějak se mi naskytla příležitost. Sedm let navštěvuji jedno vzdělávací zařízení v našem okresním městě. Není to nic závazného, žádná univerzita třetího věku. Prostě přednášky na různá zajímavá témata. Toto zařízení nám připravuje ještě další doplňkové kurzy. Tentokrát to byla ta angličtina. Když jsme se sešly (samé ženy), teď jsem já kulila oči! Byly mezi námi i takové, které měly už 8 křížků za sebou. Jedna z nich byla i moje parťačka Libuška. Upravená, můžu říct, že dáma každým coulem, ale zase nijak upjatá a s takovým elánem, že by jí ho mohla závidět i mnohá ...náctka. Libuška byla francouzštinářka a angličtinu viděla poprvé, přesto jí to šlo moc dobře. Bohužel už s námi nechodí. Prohlásila, že nemá čas, že jí tento kurz hodně svazuje. Bylo mi to líto, protože jsem od ní čerpala hodně pozitivní energie a byla s ní velká legrace.

Libuška odešla, ale zůstala nám stejně "mladá" Miluška. Tato osůbka je také velmi obdivuhodná. Je jiná, ale také plná elánu a neskutečně vtipná. Na každou hodinu si dobrovolně připravujeme nějaké povídání. Miluška je originál, její filosofování po anglicku nám pravidelně zajišťuje zábavu na celé dopoledne. Podotýkám, že Miluška umí a já se vedle ní někdy cítím velmi nepřipravená. Pár známých se mne ptalo, co mne to napadlo, jestli mi to k něčemu bude a já jim odpovídám, že když už nic, tak se alespoň pořádně nasměju.

Mám v zásobě ještě několik zajímavých lidiček a občas zase někdo přibude. Třeba moje povídání někoho povzbudí. Třeba někomu dojde, že nejen honbou za slevami a kroužením s nákupním vozíkem po supermarketu je živ dnešní senior.

Dorty, pickles a jiné

V neděli jsem dostala e-mailový dotaz od Marušky-Fukčárinky, jestli jsem v pořádku. V poslední době nestíhám. Nic mne totiž nehoní, tak nespěchám a potom to tak vypadá! Marti, jsi moc hodná, ale kromě artrózy obou kyčlí, II. stupně která mi na základě rentgenu byla včera sdělena a artrózy obou rukou, do kterých jsem dostala injekce a které bolí, jsem celkem O.K. Co nám zbývá, lepší už to nebude. Chodit se s tím zatím dá a ruce také slouží, sice omezeně, ale jde to. Hlavně se už těším na jaro, až nám sluníčko ty opotřebované údy zahřeje.

Počasí je jako na houpačce v sobotu jsme vstávali do sněhové nádhery, která ale do odpoledne zmizela, v neděli pršelo, v pondělí svítilo sluníčko a bylo teplo, no a dnes opět prší a místy i sněží. Vody je třeba, tak buďme rádi!

Naší rodině nastala doba slavení. V poslední době jsme se docela rozrostli. Narozeniny se z léta rozšířily na zimu a jaro (jeden leden, třikrát únor, dvakrát březen, dvakrát duben...). Já i moje sestra pokračujeme v tradici vynikajících maminčiných oříškovo-kakaovo-rumových dortů a mně velmi lichotí, když mi ty moje výtvory rodina chválí a těší se na ně. Jenom jsem letos musela některé narozeninové párty sloučit. Tento dort byl určený vnučce Elišce a její mamince Petře.

Nejstarší vnučka Natálka slavila sólo...

Abychom zase moc nemlsali, mám jeden zdravý tip. Kysaná zelenina - pickles, zdroj vitamínů. Všude je toho plno. Já jsem "šla do sebe", oprášila jsem svůj pikláček - kvašáček, který už nějakou dobu stál opuštěný na kredenci a pustila se do díla.

Nastrouhala jsem malou hlávku bílého zelí, mrkev, kousek petržele, ředkvičku a kousek květáku, nakrájeného na plátky. Všechno jsem to důkladně do kameňáčku natlačila, prosolila, pokmínovala a nádobu uzavřela předepsaným způsobem, viz. foto. Takto upravená směs jsem nechala kvasit 6 dnů při pokojové teplotě. Zelí je základ a já jsem si trošku zaexperimentovala s ředkvičkou a květákem. Byla jsem zvědavá, jak budou chutnat, jako kvašené. K zelí se přidává také cibule a tu jsem záměrně vynechla.

Kvašená zelenina po týdnu. Vynikající samostatně i jako příloha. Květák i ředkvičky byly pěkně křupavé a bez cibule byla směs jemnější. K přípravě pickles nemusí být speciální nádoba, Známá ji dělá v obyčejné zavařovačce.

Zelenina zůstala už jenom na dně, kromě množství vitamínů je také dobře stravitelná a já už vymýšlím, jakou kombinaci udělám příště.

Zasněžený pozdrav z Podbeskydí

Když jsem se dnes ráno probudila, vítala mne zasněžená krajina. Potěšilo mne to hlavně proto, že jsem se po dlouhé době chystala s kamarádkami na hory.

Vzhledem k tomu, že jedné z nás ujel autobus před nosem, dohodly jsme se na změně trasy do níže položených míst. Ještě že existují mobily a e-maily. My jsme holky šikovné a nic nás nevyvede z míry. Vysoko v hrách muselo být krásně, ale pod nimi to také stálo za to.

K nám, holkám člověčím, se už několikrát přidala také holka psí. Jmenuje se Sany, je to kříženka jorkšíra s něčím, co má delší nožičky, ale je moc milá a statečná. Všimněte si, prosím, sněhových kouliček na jejích nožičkách. Já bych to nevydržela, ale ona statečně cupitala k zastávce autobusu, kde jí byla ledová krusta odstraněna.

Sany se po cestě nezapomněla pozdravit se psím kolegou

Na zpáteční cestě míjíme tento ukazatel - zvoničku. Šedesátka je č.p. domu v pozadí a ukazatel naviguje pocestné do nedaleké hospody.

Když jsem se vrátila domů, sníh skoro zmizel. Všimla jsem si, že nám také začínají vykukovat sněženky, ale je ještě brzy, raději ať zůstanou v zemi.

Přeji příjemný víkend.

Pohankové polštářky

Konečně jsem se odhodlala zlikvidovat dalšího kostlivce ze skříně. Už jsem se obávala, že mi ho za těch pár let, co ho tam skladuji, sežrali červi. Ten kostlivec byly totiž pohankové slupky. Naštěstí byly v pytlících pěkně vzduchotěsně uzavřeny.

Žádní červíci se tedy nekonali a mohla jsem se pustit do práce....

Nejdřív jsem si ušila dva podlouhlé povlaky z bavlněné látky cca 40 x 20cm. Na jedné straně jsem vynechala otvor, kterým jsem se pokoušela dostat pohankové slupky dovnitř, ale moc to nešlo. Pak jsem dostala skvělý nápad. Do otvoru jsem vložila roličku od kuchyňských utěrek, která mi posloužila jako násypka a pak už šlo všechno, jako po másle.

Do jednoho polštářku vešel akorát jeden sáček slupek, možná že by jich mohlo být i méně, asi tak, aby se obsah dal dobře přesypávat z jedné strany na druhou nebo tvarovat podle potřeby. Nakonec jsem otvor zašila a dílo bylo hotové.

Mnozí tuto věc znáte, třeba s jiným obsahem. Sama jsem byla zvědavá, jak to bude fungovat. Polštářek se nahřeje na velkou teplotu a přiloží na nějaké bolavé místo na těle, třeba na krk nebo na záda. Já jsem si jím omotala zápěstí ruky, ale na krční páteři je to také příjemné. Polštářky jsem nahřívala v mikrovlnce 1-2 minuty.

Je to jednoduché, levné, účinné.

Já se ale už moc těším na zahřátí jarním sluníčkem, tato zima-nezima mi žádné potěšení nepřináší.

Klubíčka a háček

Za dlouhých zimních večerů je velmi příjemné sednout si někde v teple, do koutku pod lampu k pěkné knížce nebo k nějaké jiné činnosti, která nám přináší radost. Jak jsem se zmínila v předešlém článku, drátek jsem uložila hluboko na dno skříně a tentokrát jsem oprášila háček.

Pod stromečkem našla tuto knížku a rozhodla jsem, že se pustím do kloboučku, na který je v knížce návod. Začala jsem správně, ale protože na návody moc nejsem, tak se nakonec z apartního kloboučku vyklubal baret, sice mnohokrát páraný, ale nakonec zdárně dokončený.

Háčkování pokrývky hlavy bylo spíš dobrodružství, protože jsem od začátku věděla, že to klobouček nebude, ale co z toho vznikne, to jsem nevěděla do posledního očka...

Zábavnější a jednodušší bylo dokončování dalších podkafíček, které jsem háčkovala už na začátku podzimu.

Barevné čtverečky jsou můj mnohem starší kostlivec. Tvořila jsem je ještě v parném létě a moc mne to bavilo.

Dlouho jsem dumala, co s nimi. Momentálně se na TOM pracuje a už to není tak zábavné a až TO bude hotové a bude to trošku k světu, tak se možná pochlubím.

Přeji vám příjemný víkend, někde možná hodně zasněžený, my jsme zatím v očekávání...