Translate

12 března 2016

Nikdy není pozdě

K napsání tohoto článku mne přivedla nedávná příhoda z jedné cestovky, kde jsem byla se svými kamarádkami objednat dovolenou. Paní na druhé straně stolu byla velice milá a profesionální až na maličkost, když mi oznámila, že informace a instrukce k cestě mi přijdou poštou, že pravděpodobně e-mailovou adresu nemám... Trošku mne to urazilo a ihned jsem jí to jemně vytkla s tím, že my všechny, jak tu sedíme spolu komunikujeme a veškeré možné transakce provádíme zásadně e-mailem. A to jsem se jí nesvěřila, že plno našich vrstevníků provozuje blogování. Asi by kulila oči.
Já jsem se ale chtěla zmínit ještě o jiných aktivitách a o obdivuhodných lidech, se kterými jsem se setkala. Přiznám se, že jsem se dala na angličtinu. Jsem ve druhém ročníku kurzu pro dříve narozené. Nikdy jsem už neuvažovala, že se ještě budu učit nějaký jazyk, ale tak nějak se mi naskytla příležitost. Sedm let navštěvuji jedno vzdělávací zařízení v našem okresním městě. Není to nic závazného, žádná univerzita třetího věku. Prostě přednášky na různá zajímavá témata. Toto zařízení nám připravuje ještě další doplňkové kurzy. Tentokrát to byla ta angličtina. Když jsme se sešly (samé ženy), teď jsem já kulila oči! Byly mezi námi i takové, které měly už 8 křížků za sebou. Jedna z nich byla i moje parťačka Libuška. Upravená, můžu říct, že dáma každým coulem, ale zase nijak upjatá a s takovým elánem, že by jí ho mohla závidět i mnohá ...náctka. Libuška byla francouzštinářka a angličtinu viděla poprvé, přesto jí to šlo moc dobře. Bohužel už s námi nechodí. Prohlásila, že nemá čas, že jí tento kurz hodně svazuje. Bylo mi to líto, protože jsem od ní čerpala hodně pozitivní energie a byla s ní velká legrace.
Libuška odešla, ale zůstala nám stejně "mladá" Miluška. Tato osůbka je také velmi obdivuhodná. Je jiná, ale také plná elánu a neskutečně vtipná. Na každou hodinu si dobrovolně připravujeme nějaké povídání. Miluška je originál, její filosofování po anglicku nám pravidelně zajišťuje zábavu na celé dopoledne. Podotýkám, že Miluška umí a já se vedle ní někdy cítím velmi nepřipravená. Pár známých se mne ptalo, co mne to napadlo, jestli mi to k něčemu bude a já jim odpovídám, že když už nic, tak se alespoň pořádně nasměju.
Mám v zásobě ještě několik zajímavých lidiček a občas zase někdo přibude. Třeba moje povídání někoho povzbudí. Třeba někomu dojde, že nejen honbou za slevami a kroužením s nákupním vozíkem po supermarketu je živ dnešní senior.





Žádné komentáře:

Okomentovat

Podzimní pozdrav z Beskyd

  Od mého posledního článku uběhlo hodně času. Čápi dávno odletěli, na zahrádce odkvétají poslední kytičky, ořech už je úplně holý, letos be...