Translate

08 ledna 2015

Obrázky z konce roku



Těmito snímky se vracím ještě do loňského roku. Na konci prosince chodíme pravidelně do lesa krmit zvířátka. Chtěla jsem zavést takovou tradici, aby se sešla všechna moje vnoučata a abychom společně zašli s nějakou tou mrkví, jablíčkem a zbytkem podzimní kaštanové výzdoby naplnit krmelec. Sežeňte ale v zimě děti, většinou jsou nemocné a tak se mým plánům nedaří, jako v roce 2012 . Zůstala mi jenom zdravá Anežka a tak jsme spolu vyšly do mrazivého odpoledne.


Anežku jsem pořádně oblékla, do batohu jsme daly slibované pamlsky a vyrazily jsme. Tady jsme už na místě. Anežka něco takového viděla poprvé. Předloňský zážitek z krmení zvířátek byl trošku divoký. U krmelce jsme se sešli s několika dalšími rodinami, které měly stejný úmysl. Dospělí ale byli poněkud veselejší a dělali takový rámus, že všechna zvířátka v blízkosti i v dálce se dlouho netroufla přiblížit. Tentokrát byl naštěstí všude klid a mír...


Součástí krmelce je vykotlaný pařez s velkým kusem soli, která je pro zvířátka nezbytná.


Ke krmelci vede přes potůček dřevěný můstek, pod sněhem není vidět v jakém je stavu, ale snesl větší zátěž, Anežka ho přeběhla několikrát.


Když jsem se Anežky zeptala, jestli půjdeme zpět stejnou cestou nebo jinou, řekla, že jinou, která byla podstatně delší. Začalo přituhovat a také sluníčko se nám pomalu schovalo za kopec. Zvládly jsme to ve zdraví, doma jsme si daly teplý čaj a něco dobrého na zub. Doufám, že se mi tu moji rodinku příští rok podaří dát dohromady.





03 ledna 2015

Ještě k Vánocům

Právě se dívám na statistiku s počtem mých loňských článků. Bylo jich 39. Není to žádná sláva v porovnání s jinými lety. Pravda, nějaké problémy byly, ale píšeme přece pro radost a ne pro množství. Nedala jsem si novoroční předsevzetí, že počet článků zvýším. Nedávám si žádná předsevzetí, protože vím, že jsem na ně schopna zapomenout do deseti minutUsmívající se.

Dlouho jsem přemýšlela, o čem bude první článek. Nějaká témata jsem měla v hlavě a když jsem tak uklízela svoje dárky z pod stromečku, abych tam udělala místo pro Staníkovy dárky, pro které si přijde opožděně až v úterý, brala jsem do ruky jeden dárek za druhým a zjistila jsem, že hodně jich je stvořeno vlastníma rukama dárce a stojí za to je ukázat dál.





Toto jsou dárečky od sestry Květy, však mnozí víte z jejího blogu, že stále něco "kluntá" u televize.... Hvězdičky, motýlci a dráček.




Tři dárečky od snachy Ivetky, stromeček z papírových ruliček, náramek z perliček a sovička.


Druhá snacha Romanka, Staníkova maminka, je specialista na tyto miniaturní ozdobičky z krkonošských trav.


Třetí snacha Péťa mi ušila víceúčelovou sovičkovou taštičku, která byla využita jako obal na další dárek - termotriko na cesty.


Opět háčkované ozdůbky a miniaturní paličkovaná podkůvka, obojí od kamarádek z turistického spolku.







Snad jsem na nic nezapomněla. Samozřejmě, že nechyběla velká výměna vánočního cukroví, které se holkám také velmi vydařilo i to je vlastně ruční práce, málokdy doceněná.


Vše se nám vrací do normálu, večery jsou stále dlouhé, zahrádka zazimovaná. Doufám, že se i já konečně do nějaké té "handmade" pustím, už je na čase.

Přeji všem pohodový víkend.

31 prosince 2014

PF 2015







... a ještě fůru času na své blízké i vzdálené, na své koníčky i povinnosti a ať nám ten čas pospíchá pomaleji...Mrkající






24 prosince 2014

Krásné Vánoce všem!





Užijme si Vánoce v pohodě a beze stresu. V poslední době jsem neměla moc času. Situace se trošku zlepšila. Naši mladí se před nedávnem vrátili do svého bydliště. Snacha odpočívá před další léčbou a z vnuka Staníka se stal statný chlapík, který si už sám v sedmi měsících sedne i stoupne. Já se těším že se konečně budu moci zase plně věnovat těm, co mám ráda a tomu, co mám rádaUsmívající se .


Krásné Vánoce!




05 prosince 2014

Adventní tvoření


Minulou neděli, u adventního televizního koncertu, jsme doma slavnostně zapálili první svíčku. Podařilo se mi vyrobit pouze adventní věnec na stůl, výzdoba vchodu zatím vázne. Snad to do vánoc stihnu. Tentokrát jsem zvolila věnec - nevěnec, je to spíš něco, naservírované na starém kovovém podnosu, či formě na koláč. Částečně jsem se nechala inspirovat internetem a částečně zapracovala moje fantazie (které se meze nekladou).


Na nevzhledné dno jsem pomocí oboustranné lepící pásky přilepila tvrdší papír. Svíčky se mi krásně vešly do formiček na pečení.


Opět jsem využila věnec z psího vína. Do poslední chvilky jsem myslela, že budu lepit tavnou pistolí, ale nakonec jsem ji vůbec nepotřebovala, šišky podpírají jedna druhou a stejně tak i svícínky, nakonec jsem použila trošku zeleně, kterou jsem zapíchala do věnce. Toť vše.

Přeji všem krásné a ničím nerušené adventní dny.



28 listopadu 2014

Pátý rok

Přesně před pěti lety jsem napsala svůj první článek. Nechce se mi věřit, že je to vlastně už tak dávno... Nebudu bilancovat, to jsem udělala vloni a bylo by to stejné. Letos to mám trošku komplikované, protože se stále starám o vnoučka a čas opravdu kradu a když můžu, tak už vlastně vůbec nemůžu, jsem velmi unavená a bez nálady. Ale snad se už blýská na lepší časy a opět, alespoň malinko, budu pánem svého času. Už se těším, jak zase vytáhnu foťáček a budu fotit, kde se dá. Představte si, že jsem navštívila 2 kreativní veletrhy, foťák jsem měla v kapse a vůbec jsem nefotila! V archívu mám plno fotek z přírody, protože si přece jenom občas vyjdu na výšlap s "holkami", ale než se dostanu k jejich zveřejnění, už to není pravda a krásná letní zeleň zežloutne a pak i opadá.


Snad začnu také zase něco tvořit, Advent je za dveřmi. Jediné, co mi zůstalo jsou knížky, ty čtu v noci v posteli...Usmívající se
Zítra načnu šestý rok a blogování určitě nevzdám, jenom se musím dostat do starých kolejí.


Jak se říká, necháme to koňovi... Tento kůň se jmenuje Andrejka. Potkaly jsme ho na horách, když ho jeho páníček venčil. Andrejka byla sice zvědavá, jaké dobroty mám v batohu, ale byla to dáma a nedala na sobě nic znát.


Obří hřib našla kamarádka, byl sice plný červíků, ale každý den se něco takového nenajde. To jenom, aby řeč nestála....




Moc děkuji všem stálým i náhodným návštěvníkům za přízeň a těm, se kterými jsem v bližším kontaktu dvojnásobně.Mrkající

Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?   V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste naj...