Bobík III

Tak jsem opět probírala svůj fotoarchív a narazila jsem na snímky pejska mojí sestry, Bobíka. Moje sestra je velká milovnice pejsků a všichni její miláčci se jmenovali Bobíci, i když ten prostřední byla fenka. Když fenka zemřela, sestra se zařekla, že už nikdy. Ale nikdy neříkej nikdy na kterési její narozeniny jí rodina nadělila dalšího Bobíka.

Je to moc hodný pejsek, čistokrevný voříšek. Před rokem zažili oba s paničkou brutální útok vlčáka, Bobík to odnesl jen šokem, ale sestra byla dost ošklivě zraněná.

Už je ale všechno v pořádku, Bobík se má k světu a já jsem při vánoční návštěvě objevila, jak má chlapec zajímavý kožíšek.

No řekněte, není krasavec!

Takové kolečko se hned tak někomu nepodaří!

Kamarádky

Včera večer jsem odvezla domů nejstarší vnučku. Jezdí k nám na víkendy, vždy jednou za 14 dní. Chodí do první třídy v nedalekém okresním městě. Máme spolu moc pěkný vztah, trošku jiný než s ostatními vnučkami, asi je to proto, že její rodiče žijí každý v jiném manželství a já jsem si styk s ní musela trpělivě dobývat. Půl roku od jejího narození jsem ji vůbec neviděla. Babičky jistě pochopí, jaké to musí být smutné. Dnes jsou z nás nerozlučné kamarádky. Už jsme spolu ledacos zažily, stále něco kutíme a podnikáme. Ona je velmi kreativní, jak se tomu dnes říká.

To jsou její nejčerstvější princezny

Tričko je její letní výrobek

Při své poslední návštěvě mi přinesla ukázat známky, na vysvědčení budou samé jedničky.Velmi dobře čte, hlavně mně přes rameno, když píšu na počítači.... Budu si muset příště dát pozor, už se před ní nic neutají. Ale je to radost!

O zvířatech a lidech a malých zázracích

Tuto knihu napsala známá česká herečka Luba Skořepová. Četla jsem ji už před Vánocemi. Je to takové pohodové čtení, plné moudra a životních zkušeností. V krátkých článečcích vzdává hold ročním obdobím, kytičkám, zvířatům, zvláště pak pejskům a lidem. Malá knížečka se vejde do kabelky....

Omlouvám se za špatné foto, ať dělám, co dělám, všude se to leskne, ale tady nejde o kvalitu snímku.

Kobylka

Teď bych chtěla potěšit všechny, kteří se těší na jaro a touží po zeleni. Tento snímek byl pořízen náhodně, mým synem a mým foťákem a že se povedl jsem přišla až před pár dny, když jsem "dělala pořádky". Původně jsem si myslela, že mi nadělal ve foťáku 6 zelených snímků - nanic! Ale on se jeden povedl !

Pravděpodobně kobylka zelená ( 3-6 cm)

A ještě jsem něco objevila u nás na zahradě

Ježek samotář

Pondělní procházka

Takže všude plno sněhu, klouže to a já jsem prakticky letos byla pouze za humny. Sluníčko dnes vylezlo a trošku zmírnilo ten noční mráz.

Rozhodla jsem se navštívit hřbitov, podívat se, jak to tam vypadá a najdu-li něco zajímavého k focení ... Náš hřbitov je v centru obce, pěkně na kopečku a jak to má být, v čele s kostelíkem. Je to nejklidnější místo v obci, protože páteří naší obce je státní silnice s velkým provozem. Hrůza!

Samotný hřbitov patří k nejupravenějším hřbitovům, jaké jsem kdy viděla. Všechno je vydlážděné a protože je na kopečku a sluníčko na jaře a v létě hodně pálí, lidé si výzdobu přizpůsobili. Téměř každý hrob je malá skalka a místní ženy soutěží o její nejpěknější vzhled. Teď to samozřejmě není vidět.

Doufám, že to moje povídání nepůsobí ponuře, to bych nechtěla.Takže na závěr něco nechtěně humorného.

Toto je vchod do kostela. Nepodařilo se mi zachytit zajímavý nápis nad dveřmi, ale měla jsem jiný záměr. Uhodnete?

A po cestě domů jsem na potoce objevila zajímavý kulatý útvar.

Vzpomínání

Venku opět sněží, klouže to, auta bourají a doma je nejlíp. Dělám pořádek ve svém počítačovém fotoarchívu a zjišťuji, že jsem některé fotky ani neviděla. Co kdybychom se trošičku ohřáli a navštívili jedno z nejkrásnějších míst v moravských Beskydech?

S rodinkou jsme v srpnu tohoto roku podnikli cestu na Radhošť (1129 m.n.m)

Kaple sv. Cyrila a Metoděje v byzantském stylu z r. 1898 na vrcholku Radhoště

Zadní část kaple s vyhlídkou

Sousoší Cyrila a Metoděje z r. 1931 od autora Albína Poláška

Nahoru jsme samozřejmě museli nejdříve vystoupit a teď to beru dolů. Je to celkem pěkná mírně namáhavá procházka pro všechny věkové kategorie, jak je vidno z následujícího obrázku. Náš nejmladší člen rodiny Eliška. S kočárkem je to trošku namáhavější, ale zvládlo se to.

Také zvířátka zde potkáte

Zvířátko není moje, moje je ta dívenka a také ty hole vedle ní, dobrá pomůcka, s nimi to šlape samo...

A to už je pohled na Pustevny, davy a davy lidí, to moc nemusím...

Jurkovičovy stavby Maměnka a Libušín z r. 1899

No řekněte, není u nás krásně !

Fotky jsou z archívu mého syna, moje nebyly tak pěkné. Jedna věc mi zde však chybí a to pohanský bůh Radegast. Co se dá dělat... příště...