Opět je tu medvědí česnek

Konečně tu máme jaro! Ve středu mne holky vytáhly na jedno místo, kde prý už před týdnem vylézaly špičky medvědího česneku. Moc jsem nevěřila, že by se už lístečky daly sbírat, ale akový se nám naskytl pohled.

Příjemné jsme spojily s užitečným, krásně jsme si protáhly tělo do kopce a pak zase z kopce. Opravdu se příroda začíná probouzet, mladé kopřivy, podběl, devětsil a zmíněný česnek sluníčko vytahuje na svět, někde ještě mezi zbytkem sněhu.

Myslím, že na zpáteční cestě autobusem se nad námi nesl pořádný odér. Doma jsem lístečky vysypala a dumala co s nimi, ostatně jako každým rokem.

Nakonec jsem to vyřešila následovně :

Lístky česneku jsem nahrubo nasekala, stejně tak i hrst jader vlašských ořechů a do směsi jsem přidala olivový olej. Všechno jsem najemno rozmixovala tyčovým mixérem. Vznikla tužší pasta, či pesto? Směs jsem přendala do skleníčky s víčkem a uložila do chladničky.

Pastu jsem použila na narychlo připravené, jednohubky pro návštěvu. Několik talířů zmizelo během okamžiku. Přesto, že je pasta dost ostrá, polovinu snědly děti. Tento recept není z mé hlavy, ale poradila mi ho kamarádka.

S medvědím česnekem jsem určitě letos ještě neskončila.

Skoro jarní dny

Určitě nejsem sama, koho včera i dnes sluníčko vytáhlo na revizi do zahrady. Je fakt, že té květeny zase tolik nemáme, vždyť na horách je ještě sníh, ale u nás doma se už začíná probouzet jaro. Zahlédla jsem i pár včeliček v plné práci.

Pohled je to pěkný, ale...

Tady je to moje "ale". Čemeřice se prodírá z chomáče suché trávy, všude je nepořádek, listí, jehličí, krtčí hromádky, prostě hrůza! Omlouvá nás jenom to, že jsme na podzim měli jiné starosti a povinnosti a na zahradu nebyl čas. Oba dny jsem se pokoušela někde začít, ale jsem z toho jenom celá rozlámaná.

Moje milované kameny a kamínky, nevím, asi jsem byla v minulosti kameníkem. Z každé cesty si nějaký přináším, někdy se v batohu pěkně pronesou. Ty dva nenší hranaté jsou z Radhoště.

A ještě kytička k včerejšímu svátku, kytička vždycky potěší.

Přeji vám pohodové sluníčkové dny a na zahradě to s tou prací nepřehánějte!

Háčkovaní ptáčci

Letos jsem se rozhodla přivolávat jaro háčkováním. Zkoušela jsem vhodný způsob tvoření pro mou bolavou ruku a objevila jsem u Blanky a potom ještě mnohokrát na internetu, tyto jednoduché ptáčky. Dvě kolečka částečně spojíte háčkováním, vložíte náplň, přiháčkujete ocásek, hlavičku, vyšijete oko a zobáček a je hotovo. Je možné připevnit očko pro zavěšení, třeba na větvičku.

Přišla jsem na to, že se dá ptáček také jednoduše napíchnout na špejli a máme pro změnu zápich.

Ze špejle můžeme ptáčka kdykoliv sundat, aniž by se nějak poškodil. Při háčkování jsem postupně přicházela na další obměny původního tělíčka. Možná, že ještě něco vyzkouším.

Jsou to takové "ptákoviny", které poslouží jako maličká pozornost, ale tvoření mi dělá radost, přestože ruka stále bolí a bude bolet, artróza na ruce se prý zatím nedá nijak léčit, tak ji musím nějak překonat!

Přiznám se, že od té doby, co jsem objevila Pinterest, hodně drahocenného času strávím prohlížením jeho stránek. Mnohé z vás na tom budete asi stejně, nemám pravdu?

Zítra už tu máme březen. U nás začínají jarní prázdniny. V pondělí si přivezu vnučky, takže bude veselo! Doufám, že si to užijeme ve zdraví . Vám všem přeji pohodový zbytek víkendu a v novém měsíci jenom to dobré!.

Teď ještě ne, ale už brzy...

Jak tak procházím blogy, vidím, že se už všichni těší na jaro. Kytičkami v květináčích nebo na zahrádkách, se to tam jenom hemží. Však sluníčko u nás svítilo celý týden, ale také byl ještě pěkný mrazík.

Z procházky minulou sobotu

Tato i další fotky jsou ze čtvrtka. S kamarádkami jsme vyšly do přírody načerpat novou energii a parádně jsme si to užily.

Pejsek nás pozoroval za plotem, za hromadami sněhu, byl moc milý, ani neštěkl.

Tento domek jsem už tady ukazovala, vidíte pejska za oknem? Vždycky byli dva, tak nevím, kde se ten druhý toulal...

Ale i k nám se pomalu vkrádá jaro! Jak jsem včera psala Jarušce, před chalupou nám kvetou sněženky a za chalupou máme sníh.

Přeji pěkný nový, vlastně už poslední únorový týden. Za týden už máme březen!

Dýňové čatní

Můj článek by sice více slušel podzimu, ale proč si nezadýňovat v lednu nebo v únoru? Samozřejmě musí být k dispozici základní surovina, jinak to nejde. U nás doma je to každým rokem stará bolest. Na podzim velká úroda dýní, něco se rozdá, zbytek, který už nikdo nechce, jde do sklepa. Po novém roce, kdy dýně začínají postupně odcházet přirozenou cestou, se dohadujeme, co s tím...

Zvrat nastal, když jsem od kamarádky dostala na ochutnání jednu skleničku dýňového čatní. To byla dobrota! Hned jsem ji požádala o recept. S manželem jsme se společně pustili do díla. On byl hlavní šéf, já jsem prováděla degustace a vykonávala dokončovací práce. Zlikvidovali jsme tak hned několik dýní.

Kamarádka recept převzala z internetu a vlastně každé čatní je originál, protože suroviny jsme si upravili podle svého. Původní recept je na čatní z cukety, ale to by nebylo tak barevné.

Tady je:

dýně ( cuketa ) 1 kg oloupaná a zbavená semínek

papriky 2 kusy nejlépe červené, není podmínkou

cibule 250 g

česnek 3 stroužky,

čerstvě nastrouhaný zázvor 1 lžička

rozinky 4 lžíce

vinný ocet 250 ml ( dáváme ještě méně !!)

cukr 100 g

sůl 1 lžička

cayenský pepř 1 lžička

nové koření několik kuliček

koriandr podle chuti

Dýně ( cukety ) a papriky nakrájíme na malé kostičky, cibuli a česnek nasekáme nadrobno, vše dáme do hrnce, přidáme ostatní suroviny a vaříme za občasného míchání cca 40 minut. Horkou směs dáváme do malých skleniček, zavíčkujeme a obrátíme dnem vzhůru.

Já jsem po odstavení směs rozmixovala a naplněné, uzavřené skleničky jsem krátce zavařila klasickým způsobem. Je to jistější. V naší směsi chybí rozinky a koriandr, zato jsme přidali o něco více česneku a zázvoru! Ocet může být i obyčejný, ale vinný je lepší. V původním receptu bylo 500 ml octa, to je asi chyba, doporučuji přidávat po troškách a ochutnávat.

Čatní je dobré místo hořčice, pod maso nebo jenom tak na chleba.

Možná, že někomu leží ve sklepě také nějaká ta nevyužitá dýně, někdo si možná přijde pro recept na podzim. Určitě nebudete zklamáni.

Než se začali čerti ženit

V pátek jsem po dlouhé době zvedla své zlenivělé tělo a vyrazila do přírody. Protože počasí nebylo nic moc, foukal silný vítr a předpověď hlásila sněžení, zvolily jsme s kamarádkami jenom několikahodinovou vycházku na nedaleké Hůrky. Pár zastávek autobusem a pak do kopečka po místní asfaltce na které to pěkně klouzalo. Ale stálo to za to, protože výhled byl úžasný.

Zachytila jsem masív beskydského Ondřejníku. Kolem nás se kupily mraky. Napravo šedé nalevo ještě sem tam vykukovala blankytná modř. Nemohla jsem se od takového úkazu odtrhnout.

Když jsme si užily překrásných výhledů, pustily jsme se do lesa k dalšímu kouzelnému místu, zvanému Myslíkovské Lurdy.

Abych něco nepopletla, tak jsem si dovolila použít informace odjinud...

POUTNÍ MÍSTO MYSLÍKOVSKÉ "LURDY"

Lidským očím tak trochu utajené a před popularitou ochráněné místo, zvané Myslíkovské "Lurdy" se nachází nad obcí Myslík, částí obce Palkovice. Jedná se o skalní kapličku lurdského charakteru. V roce 1946 byla z podnětu faráře Stanislava Dubiny a nákladem Jana Bělunka vybudována v Mankově skále kaplička, jako poděkování za záchranu jeho života při bombardování města Ostravy během II. světové války. Kaplička byla vysvěcena 12. září 1946. V květnu 1947 byly do kapličky dodány sochy Panny Marie Lurdské a sv. Bernadetty a místu se začalo říkat "Lurdy". Malá zvonička na vrcholu Mankovy skály byla postavena v roce 1948.
V měsíci květnu se zde každoročně konaly bohoslužby, které však byly v době totality zakázány. I přes zákaz se však soukromé bohoslužby v Myslíkovských "Lurdech" konaly dále. Po roce 1989 byly pravidelné bohoslužby opět obnoveny.

Zdroj : Internet

Vždycky, když jsem někde blízko, nezapomenu se na tomto místě zastavit. Jednou jsme tu dokonce viděli lišku. Však kromě našich stop tu byly jenom zvířecí stopy a bylo dost namáhavé prodírat se sněhem.

Chodil tudy prý i Leoš Janáček...

Cestou jsme uviděli tento ubohý strom, celý obalený jmelím. U nás to není žádná zvláštnost. Takových stromů je tady čím dál víc.

Mraky zhoustly a cestou dolů začalo mírně poprchávat, žádný sníh ! Ten začal padat až večer. Než jsem přišla domů, byla jsem mokrá, jako myš. Vzhledem k tomu, že kolem mne všichni churaví, byla nutná okamžitá prevence ve formě něčeho tekutého zahřívacího...

Zimní počasí má trvat, snad se mi podaří ve zdraví někam vyrazit i příští týden. Taková procházka, nemusí to být nikam daleko, stačí za humna, náramně vyčistí hlavu a protáhne tělo....