V pátek jsem po dlouhé době zvedla své zlenivělé tělo a vyrazila do přírody. Protože počasí nebylo nic moc, foukal silný vítr a předpověď hlásila sněžení, zvolily jsme s kamarádkami jenom několikahodinovou vycházku na nedaleké Hůrky. Pár zastávek autobusem a pak do kopečka po místní asfaltce na které to pěkně klouzalo. Ale stálo to za to, protože výhled byl úžasný.
Zachytila jsem masív beskydského Ondřejníku. Kolem nás se kupily mraky. Napravo šedé nalevo ještě sem tam vykukovala blankytná modř. Nemohla jsem se od takového úkazu odtrhnout.
Když jsme si užily překrásných výhledů, pustily jsme se do lesa k dalšímu kouzelnému místu, zvanému Myslíkovské Lurdy.
Abych něco nepopletla, tak jsem si dovolila použít informace odjinud...
POUTNÍ MÍSTO MYSLÍKOVSKÉ "LURDY"
Lidským očím tak trochu utajené a před popularitou ochráněné místo, zvané Myslíkovské "Lurdy" se nachází nad obcí Myslík, částí obce Palkovice. Jedná se o skalní kapličku lurdského charakteru. V roce 1946 byla z podnětu faráře Stanislava Dubiny a nákladem Jana Bělunka vybudována v Mankově skále kaplička, jako poděkování za záchranu jeho života při bombardování města Ostravy během II. světové války. Kaplička byla vysvěcena 12. září 1946. V květnu 1947 byly do kapličky dodány sochy Panny Marie Lurdské a sv. Bernadetty a místu se začalo říkat "Lurdy". Malá zvonička na vrcholu Mankovy skály byla postavena v roce 1948.
V měsíci květnu se zde každoročně konaly bohoslužby, které však byly v době totality zakázány. I přes zákaz se však soukromé bohoslužby v Myslíkovských "Lurdech" konaly dále. Po roce 1989 byly pravidelné bohoslužby opět obnoveny.
V měsíci květnu se zde každoročně konaly bohoslužby, které však byly v době totality zakázány. I přes zákaz se však soukromé bohoslužby v Myslíkovských "Lurdech" konaly dále. Po roce 1989 byly pravidelné bohoslužby opět obnoveny.
Zdroj : Internet
Vždycky, když jsem někde blízko, nezapomenu se na tomto místě zastavit. Jednou jsme tu dokonce viděli lišku. Však kromě našich stop tu byly jenom zvířecí stopy a bylo dost namáhavé prodírat se sněhem.
Chodil tudy prý i Leoš Janáček...
Cestou jsme uviděli tento ubohý strom, celý obalený jmelím. U nás to není žádná zvláštnost. Takových stromů je tady čím dál víc.
Mraky zhoustly a cestou dolů začalo mírně poprchávat, žádný sníh ! Ten začal padat až večer. Než jsem přišla domů, byla jsem mokrá, jako myš. Vzhledem k tomu, že kolem mne všichni churaví, byla nutná okamžitá prevence ve formě něčeho tekutého zahřívacího...
Zimní počasí má trvat, snad se mi podaří ve zdraví někam vyrazit i příští týden. Taková procházka, nemusí to být nikam daleko, stačí za humna, náramně vyčistí hlavu a protáhne tělo....
Žádné komentáře:
Okomentovat