Adventní pozdrav z Krakova

Minulý týden jsem měla možnost navštívit adventní trhy v polském Krakově. Nejsem příznivcem zimního cestování, jsem raději za pecí, ale ta nabídka byla výhodná a já jsem se už několik let chystala do Krakova na památky, tak jsem vyrazila.

Kromě trhů jsem byla zvědavá na trubače a on opravdu troubil každou hodinu. Dlouho nám trvalo, než jsme zaregistrovali, odkud troubení vychází. Bylo to z té větší kulaté věže. Trubač chodil dokola, vždy se otevřelo jedno okénko, zatroubil a pokračoval k dalšímu. Diváků bylo, jako v Praze u orloje.

Jak vidno, počasí bylo sychravé, nepříjemné, ale naštěstí to neklouzalo. Všude byly cukrárny a restaurace, kde se dalo za normální peníz najíst a ohřát. Nedalo mi, abych neukázala hejna holubů, které si tam asi pěstují pro turisty. Být v jejich blízkosti není vůbec příjemné, už mám svoje zkušenosti.

Turisté se mohou projet po městě v kočáře, těch tu bylo opravdu hodně.

Něco z folklóru

Něco z tržnice, nejvíce mne zaujaly ty válečky na těsto.

Pomalu se setmělo

Každá restaurace podél náměstí rozšířila svoji působnost o takovéto vyhřívané stany.

Byl čas na návrat. 

Podzimní pozdrav z Beskyd

 

Od mého posledního článku uběhlo hodně času. Čápi dávno odletěli, na zahrádce odkvétají poslední kytičky, ořech už je úplně holý, letos bez jediného plodu. Zato u ostatních stromů listí září. Sluníčko hřeje, konec října a máme 16 stupňů. 

S kamarádkami jsem se vydala do Beskyd protáhnout tělo po nemoci, nadýchat se horského vzduchu a také zjistit, jestli ještě rostou...

Tak to zrovna nejsou ty pravé. Nasbírala jsem si tašku václavek, foto nemám.

Ale co tento úlovek? Bohužel, není můj, jenom jsem tiše záviděla. Takových plných košů tam bylo mnoho.

Cestu jsme zakončili v obci Bílá. Listí zde ještě neopadalo.

Ve městě už kaštany na stromech neuvidíte, tady se jim dolů ještě nechce...

Přeji vám pohodové podzimní dny.

Máme rádi zvířata

Nastřádala jsem nějaké zvířecí fotky, tak se podíváme, co je u nás nového.

Snacha mi ostříhala můj motýlí keř "na ježka". Byla jsem z toho nešťastná a nevěřila jsem, že mi letos vykvete a vidíte, nezklamal. Motýli ho milují.

Paní Ještěrková. Ještěrek se u nás nedopočítáte. Každá rodinka má svoje bydlení. Jedni jsou ve skleníku, jiní různě po zahradě. Už zase mají plno dětí.

Včeličky to měly z jara těžké, nejdříve ten pouštní písek, nebo co to bylo, pak zase silné větry. Zrovna kvetly ovocné stromy a včeličky nikde. Zato teď pilně pracují, jak jen se dá.

To je letošní přírustek. Tři čápata. O našich čápech jsem tu už několikrát psala. Pár se usadil na elektrickém sloupu před dvěma lety. Tenkrát se najednou objevilo na vrcholu sloupu hnízdo, ale pro tu sezónu zůstalo jenom jako obydlí, dětičky se neobjevily. Zato páni elektrikáři provedli náležitá bezpečnostní opatření a páreček se mohl vloni vrátit do kmfortního bydlení, tedy až na tu toaletu. Dodnes není radno chodit dole po chodníku. Netrpělivě jsme my, sousedé a vlastně celá obec, očekávali co bude. Dočkali jsme se. Hlavičky tří krásných zdravých čápat se brzy objevily na okraji hnízda. Koncem léta pětičlenná rodinka zmizela a my jsme opět letos na jaře očekávali, zda se páreček vrátí. A stalo se! Přiletěli právě na Řehoře a dál už víme. Momentálně je hnízdo prázdné, to víte pro pět čápů je trošku těsné. Mladí trénují létání na dalekou cestu.

No a staří? Postávají různě po střechách, komínech a sloupech. U ČEZu se jim líbí.

Tak to byla zvířata divoká a tady je také jedno divoké, ale domácí. Corra, postrach ulice...

To je slepice domácí, jak vidno šťastné zvíře, tedy pták. Žádné klece, velký výběh a zatím velké štěstí, které neměly její dvě kamarádky, které se staly obětí toho zvířete výše.

Ještě jsem zapomněla na jednoho pokojového králíka, jednoho pokojového potkana a jednu kočku domácí, to mají moje vnučky. Myslíte, že by nám naši rodiče trpěli nějaké pokojové králíky a potkany?

Tak tu žijeme.

Letní čtení

 

Zrovna jsem dočetla poslední vypůjčenou knížku a nachystala se, že ji s dalšími zajdu vrátit do knihovny, jenže se mi do toho vedra nechce, tak se aspoň podělím o tipy. 

Na tuto knížku jsem slyšela jenom samou chválu a čekala skoro dva roky, než se ke mně dostane. Byla také zfilmovaná. Kdo ji neznáte, doporučuji.

Mám ráda audioknihy. Zabiju dvě mouchy jednou ranou. Většinou si tak zpříjemňuji domácí práce nebo nějaké tvoření a šetřím oči. Naštěstí audioknihy jsou už k mání v knihovnách. Panský dům je třídílná sága rodiny majitele textilních továren v jednom německém městě, odehrávající se na začátku minulého století. Po poslechu prvního dílu jsem přelouskala zbylé dva díly v knižní podobě, protože jsem byla zvědavá, jak to bude dál...

Trošku mi to připomnělo televizní seriál Panství Downton, ale je to čtivé, taková pohádka pro dospělé.

Tady jsem opět poslouchala a padlo na to hodně hodin. Příběh se odehrává ve třicátých letech minulého století v zapadlém koutě Kentucky, kde několik žen - dobrovolnic provozuje tzv. Koňskou knihovnu. Na koních a mulách rozvážejí po odlehlých oblastech Appalačských hor knihy. Ženy musí bojovat s předsudky místních lidí k pracujícím ženám, přistěhovalcům a lidem jiné barvy pleti. Příběh je velice silný. Čte se jedním dechem. 

A  něco i pro pány. To je ta právě dočtená kniha. Chytrý humor Marka Ebena, jako by mi mluvil z duše. Kdo se chce zasmát nebo zamyslet, má možnost.

Přeji vám pohodové prázdninové dny.

 

Za levandulí do polí

Je čas levandule. Kvete mi na zahrádce a letos se vydařila. Už jsem umotala hromádku voňavých paliček, uvázala kytičky k sušení a uvařila voňavý levandulový sirup. Chyběl mi ještě jeden bod letošního plánovaného "levandulování. "

Před nedávnem vzniklo kousek od nás, v obci Bruzovice nedaleko  Žermanické přehrady, levandulové pole. Známí už tu byli vloni na samosběr a nasávání voňavé atmosféry.   

Byla jsem hodně zvědavá a tak jsme se s kamarádkami vydaly na cestu. Měly jsme štěstí, protože bylo pod mrakem a zrovna nebylo velké vedro, jako o víkendu. 

S fotkami nejsem moc spokojená, ale snad trošku napoví. Majitelé vysadili dva druhy levandule, vpravo jsou květy ke konzumaci, vlevo k sušení a pro kosmetiku.

U vchodu dostanete košíček, nůžky a pár instrukcí. Najdete si své místečko a pustíte se do práce.

Pro unavené sběrače jsou mezi řádky rozmístěny židle v bílé, růžové nebo fialové barvě.

U vstupu si návštěvníci mohou zakoupit, malé občerstvení ve formě zákusku a nápoje a nějakou tu pozornost, samozřejmě s vůní levandule. V areálu se stále něco vylepšuje a doplňuje. 

Ani podmračené počasí nezabránilo čmelákům a motýlům v jejich práci. Těch tu byly snad stovky. Voňavá atmosféra, kytičky, čmeláci a pohled na vzdálené Beskydy, to byl příjemně prožitý den.

Ještě ukázka paliček z mé domácí levandule.

Více informací získáte zde:

https://zavunilevandule.cz/portfolio/levandule-de-zermanicke-more/

Za kaštany na Hukvaldy

Opět nastal čas kvetoucích kaštanů a kde jinde si tu jedinečnou atmosféru u nás užít?  

V hukvaldské oboře najdete klid, tedy měli byste najít, ale nesmíte ji navštívit o víkendech, svátcích, či prázdninách. 

Když přicházíte k oboře, spatříte tuto bránu, spíš její horní část.

Pokud jsem byla v oboře dopoledne a svítilo sluníčko, nikdy se mi nepodařilo pořídit pěkné fotky.

Obora je plná obdivuhodných letitých stromů, kterým ještě na chvilku nějaký řezbář vrátil život...

Liška Bystrouška byla na svém místě. 

Také před oborou uvidíte kaštany, ale tentokrát růžové.

Krásné, že?

Po cestě najdete kytkami vyzdobené obchůdky a restaurace. Tady je krámek s keramikou.

O Hukvaldech jsem psala už mnohokrát. V každé roční době zde najdete něco zajímavého. Od Janáčka, přes návštěvu hradu, krásnou přírodu, včetně na pasoucí se daňčí stádo, atd. Ale nesmí to být o víkendech, prázdninách a svátcích, jak už jsem psala výše. 

To potkáváte davy a davy lidí. 

Přeji krásné jarně-letní dny.