Na výzvědách

 

Zimu nemám ráda, na rozdíl od ostatních tří ročních období. Je to asi proto, že je v tu dobu víc sluníčka a to mi teď moc schází. Pod zahradou mám kus přírody, kam jsem se vydala na výzvědy. Zatím nic moc, jenom jehnědy. První pastva pro včeličky. 

Doprovázela mne fenka Cora. "Miláček" našich mladých. Osmiměsíční "štěně" a likvidátor naší domácnosti ( několik kusů nábytku, několikero párů mých nejlepších bot, větší část pokojových rostlin, několikrát pokousané obě moje ruce i ruce mých bližních atd.) Už je to mezi námi lepší, ale musíme stále trénovat. Říká se tomu socializace.

Zjistily jsme, že se příroda už chystá...

Kde je více sluníčka, tam už vylézají první jarní kytičky.

Kytičky jsou "neučesané", záhonky neuklizené, ale pohled na ně potěší.

Čemeřice.

Dobrá zpráva, jaro se blíží.

Děkuji vám za návštěvu a přeji sluníčkové předjarní dny.

Čtrnáct

 

O víkendu jsem byla gratulovat své vnučce, samozřejmě s "Babiččiným ořechovým dortem". Začíná mi dortová sezóna. Rodina je veliká a skoro každý měsíc někdo slaví. V únoru to máme dvakrát, v březnu i v dubnu také atd. až do konce roku.

Nejsem žádný cukrář, zdobení moc nedám, ale ta dobrota! 

Původně jsem se nechtěla chlubit dortem, jenom jsem si zavzpomínala. Když se tenkrát vnučka Eliška narodila, byla jsem čerstvě "odejitá" na zasloužilý odpočinek. V tom samém roce jsem si také založila blog. Hodně věcí se za těch 14 let událo, dobrých i zlých. Z malého buclíka se vyklubala krásná slečna. zatímco babičce přibylo pár vrásek a ještě více neduhů. Eliška je, v pořadí, moje třetí vnučka, té nejstarší bylo letos už 20 let. No a časem přibyly ještě dvě vnučky a jeden vnuk. Takže je veselo. 

Pamatujete, jak se to ve škole vleklo k nevydržení a dnes? Nestačím obracet listy v kalendáři.

Přeji vám krásné předjarní dny.

Něco ke čtení

 Dlouhé zimní večery trávím často u dobré knihy. Tím, že jsem podstatně zmenšila svoje obydlí, musela jsem se slzou v oku zmenšit svoji knihovnu. Naštěstí obecní knihovny jsou velmi dobře zásobené. Vždycky odcházím spokojená. Zjistila jsem, že máme výborné současné české autorky. Vynechám Alenu Mornštajnovou, Karin Lednickou a Kateřinu Tučkovou...

Objevila jsem Janu Poncarovou a její román Cyklistka. Autorka se inspirovala životním příběhem baronky a prvorepublikové cyklistky Blanky Battaglia, která byla poslední šlechtičnou rodu Battaglia v jihočeských Bratronicích. V románu je také zmíněn bratr Blanky Christian Battaglia, v té době známý cyklistický závodník. Obsah knihy nebudu prozrazovat, ale vřele doporučuji.

Další nově objevená česká autorka je Jakuba Katalpa, vlastním jménem Tereza Jandová.

Zuzana Liebeskindová je dcera bohatého židovského cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou.  Dětství prožívá ve třicátých letech dvacátého století. Dospívání přichází během německé okupace. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Otec tam zemřel a  o veškerý majetek přišli.  A opět nebudu prozrazovat.

V obou knihách je hodně smutku, křivdy a utrpení, ale myslím, že je třeba si připomínat...

Pozdě, ale přece

 

Dnes se chci pochlubit se svým nejčerstvějším tvořením. Tentokrát jdu ale trošku s křížkem po funuse. Tyto kouličky jsem dokončila teprve nedávno, tedy po Vánocích.  Korálkování je jako droga, když vás chytí, tak už musíte. Nikdy nevíte, jak to dopadne, co vám ty barvičky vedle sebe vytvoří,,,

Před Vánocemi jsem se věnovala korálkovým hvězdičkám, kterými jsem ozdobila pytlíky s poprvé vlastnoručně vytvořenými pralinkami. Na kouličky nebo baňky, jak se u nás říká, nezbyl čas.

Tímto téma Vánoce uzavírám a těším se na jaro.😊

Děkuji vám za návštěvu.

Malé vzpomínání

Kde jsou ty časy, kdy byl pro mne blog drogou. Teď občas něco vyfotím, ale dny letí a pak už to není aktuální, tak fotky zůstanou v šuplíku. Pár fotek vám aspoň ukážu.

Když se podívám z okna, je tam jaro. Ale v půli prosince, to byla zima! Pravá Ladovská!

Ta "krása" trvala jenom pár dnů...

Vánoce byly na blátě, které trošku oschlo a mohlo se příjemně cestovat nebo jenom tak procházet po okolí. 

Já jsem se vydala z Moravy do Čech za synem a jeho rodinou. V Malých Svatoňovicích mají každoročně krásnou vánoční výstavu na kterou jsem se moc těšila.

Betlém Adolfa Kábrta ze Rtyně v Podkrkonoší

Moc se mi líbí tyto originální dekorace. U nás se s nimi nesetkáte.

 

 

Na náměstí, u stromečku, jsme obdivovali dřevěný betlém, který se každým rokem rozrůstá. Dělá tak na nějakou dobu společnost  pánům Čapkům, viz. jejich sousoší v pozadí.

Fotek mám mnoho, ale stavili jsme se na skok do Police nad Metují a do jejich muzea ve staré škole, kterému se také říká Dřevěnka, kde byla výstava vánočních stromků a lidových ozdob.

 

Mám ráda přírodní materiály. Ozdoby na tomto stromečku jsou většinou z krkonošských trav. Část jich vyrobila moje snacha Romana, která byla mile překvapená, když je tady uviděla.

 

Tady je budova muzea.

Na silvestra už jsem byla doma a po novém roce jsme se s kamarádkami vypravily do přírody. Krásná modrá obloha, jako na jaře. Na prostředním kopečku se v dálce bělá hrad Hukvaldy.

Objevily jsme chalupu, která by se mohla nazývat "U tisíce hrníčků". Počítaly jsme, ale nedopočítaly jsme se.

Na Tři Krále o krok dále... Ty dvě větší jsou moje vnučky, každoročně se účastní Tříkrálové sbírky.

💓 Přeji vám do nového roku hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

 

 

 

 

Krásné Vánoce

 

 

Štědrý den  už je skoro za námi. Byl to můj druhý bez manžela. Naštěstí mám kolem sebe rodinu, která mne nenechá smutnit. Přeji vám klidné vánoční svátky, prožité v kruhu rodinném a s přáteli. Vánoce máme letos opět ušmudlané, možná i na blátě, ale už jsme si zvykli. Doma v teple, s knížkou nebo u televize je také dobře.😀