Levandulování

 

Mám ráda levanduli, její vůni a ráda tvořím s jejími kvítky. Letos byl pro levanduli  příznivý rok. 

Pletla jsem paličky, vázala kytičky na sušení a užívala si.

Podle jednoho z mnoha návodů jsem se pustila do levandulového sirupu. Na obrázku je sirup ve fázi louhování, tedy zatím nepoživatelný. 

Kytičky, připravené na sušení.

Škoda jenom, že zrovna v tuto dobu kvetou další bylinky, dozrává většina ovoce a zeleniny. Nastává čas zavařování  a není moc času na nějaké další tvoření.

Užívejte si léta a opatrujte se.

Čas růží a jiné květeny

 

Tento článek se chystám napsat už pár týdnů, ale stále nebyl čas. První růžičky už odkvetly a zbyl po nich jen nepořádek. Práce na zahradě je tolik, že se nestačím tou krásou pořádně pokochat. Tak to zkusím napravit. Máme tady nedaleko růžovou školku, která funguje tak, že v červenci si vezmete pracovní obuv a vyjdete do polí, kde místo obvyklých plodin najdete řádky mladých růží. Mezi kterými chodíte a chodíte a nemůžete si vybrat. Když tak učiníte, sepíšete objednávku a čekáte do října, kdy si můžete pro vaši vytouženou přijít. Tak jsem si vloni objednala čtyři kousky, mezi nimi také  tuto krasavici.

Růžička na obrázku se jmenuje Helenka, tu mám už několik let a ve dvojím provedení.

Kromě růží  kvetou další kytičky, třeba moje oblíbená levandule. Někde jsem četla, že se s růžemi dobře doplňuje a můžu to potvrdit.

Moje levandule také už pomalu odkvétá a že jí letos je. Suším, vážu kytičky a pletu paličky. Nemusím ani do Provence, i když bych se tam  ráda podívala. Užívám si léto pěkně doma mezi kytičkami a konvemi a až na ta bolavá záda to jde.

K létu patří také jahody, tak ty na zahradě nemám, ale byly mi doručeny dětmi s krásným slunovratovým dortem, ale to už je také minulost.

Užívejme si prázdnin a užívejme si léta. Hlavně ve zdraví!

Miniarboretum

Minulý pátek bylo krásné letní počasí, tedy alespoň tady u nás na severní Moravě.  Využila jsem nabídky na malý výlet do okolí, který jsem plánovala už dlouho. S kamarádkami jsme navštívily miniarboretum  v nedaleké obci Staříč, která se nachází nedaleko Frýdku-Místku. Arboretum patří manželům Holubovým. 

Když vejdete, projdete kolem domu majitelů,  kde si  můžete  prohlédnout a zakoupit sazenice okrasných i užitkových rostlin, včetně jehličnanů, rododendronů a azalek. 

Měli jsme štěstí, že se nám pan majitel chvíli věnoval, popovídal nám o historii, odpověděl na naše otázky a ukázal nám některé zajímavosti, které bychom mohly přehlédnout.

Třeba krásné divoké orchideje.

Hned na začátku  nás zaujala přehlídka  těchto živočichů. Další jsou  vtipně rozmístění po celém areálu. 

Jsou zde  rybníčky plné barevných ryb. Na jejich přítomnost nás už od vstupu upozornil hlasitý žabí chór. Původně jsme si myslely, že ten zvuk se šíří z ampliónu, ale kdepak!

Je tam, sice jsme zahlédly jenom jednu ( vpravo uprostřed ), ale hlas má silný! Vzadu číhá krokodýl.

Porost kolem rybníčku.

Jak vidno, všichni si tu přijdou na své, žabičky i hmyzáčci.

Také čmeláčci...

Je čas azalek a rododendronů a také barvení japonských javorů. Jeden takový mám doma a říkám barvení proto, že nejdřív vyraší mladé lístečky, které zčervenají do syté barvy, pak blednou nebo spíš růžoví a přes léto jsou zelené, na podzim zase zčervenají...

Jsou tu lavičky a trávník na odpočinek, dokola lesík. 

A ještě jeden had...

Fotek mám plno, ale na vlastní oči je to lepší. Pro ty, kdo to mají blízko nebo pro ty, kdo navštíví Beskydy to může být příjemný relax.

Mějte se pěkně a díky za návštěvu.

Jarní Hukvaldy

Každoročně, když kvetou kaštany a pokud je to jenom možné, navštívím hukvaldskou oboru, abych se pokochala jejich krásou. Toto není můj první článek o Hukvaldech, známých především jako rodiště  hudebního skladatele Leoše Janáčka. Je tu také hrad Hukvaldy a nádherná hukvaldská obora, oáza klidu a pohody. Návštěva ovšem nesmí probíhat o víkendech a svátcích, to je tu přelidněno a nevlídno.

Minulý pátek mimořádně vysvitlo sluníčko a plánovaný výlet se mohl uskutečnit. S kamarádkami z naší turistické skupinky jsme opět kontaktu a snažíme se každý týden alespoň někam vyrazit. Tentokrát to byly Hukvaldy. Máme to kousek.

 Když vystoupíte z autobusu nebo z auta, projdete kolem roztomilých hospůdek a obchůdků, jejichž majitelé  provádějí rok od roku nějaké vylepšení. Jdete pěkně do kopečka, kolem místního kostelíku a protože vám ráno svítí sluníčko do očí, kostelík vyfotíte až na zpáteční cestě.

V oboře je pěkný chládek.

Tady už máme jednoho z mnoha a mnoha krasavců.

Sluníčko svítilo a ty barvičky byly opravdu takové, jaké jsou na fotkách. Čerstvá, čistá jarní zeleň.

Samozřejmě liška Bystrouška, toho času třetí, zatím pevně drží na podstavci. U lišky někdo zanechal malovaný kamínek a už přicházeli starší manželé, kteří si nesli také malovaný kamínek na výměnu. Pěkná a velmi rozšířená akce.

Pohled na kousek zdiva hradu, je ho víc a stojí za návštěvu. Pořádají se tam komentované prohlídky, koncerty a jsou odtud překrásné výhledy. Jenom do kopce se nám nechtělo...

Vlastníkem a správcem obory jsou od jistého roku Biskupské lesy a ty se snaží návštěvníkům zpříjemnit pobyt. Třeba tato studánka byla jenom taková obyčejná, se stříškou a hrníčkem. Nedávno se tam objevilo zvířátko, asi rys... Rysa jsem v oboře sice neviděla, zato je tu spousta daňků a muflonů.

Daňci jsou zvyklí na lidi a tentokrát přišli až k cestě, abychom si je mohli lépe prohlédnout.

Rostlinka  se jmenuje áron karpatský Objevila jsem ji tu před lety a nikde jsem se s ní už nesetkala. podobá se kale.

Na Hukvaldech jsem byla naposledy před dvěma lety na podzim s manželem a příbuznými z Kanady, těm se tam tak  líbilo, až jsem se divila.  Měli bychom být více hrdí na naše "poklady". 

Ještě jedna zajímavost. Kaštany, plodící a zároveň podruhé kvetoucí. Fotka je z podzimu 2019.

Něco z korálků

 

Nedávno jsem probrala svoje šuplíková díla a pokusila se alespoň něco dokončit. Je to náhrdelník a náramek. Technika je velmi jednoduchá, při použití různých tvarů korálků nebo jejich počtu vznikne vždycky originál.

Uzávěry jsou magnety. Při spojení obou kousků vznikne dlouhý náhrdelník. Jenom škoda, že moje dokončené dílo musí znovu do šuplíku a počkat na lepší příležitost. K teplákům se moc nehodí...

Mějte se pěkně a užívejte si rozkvetlého jara.

Letošní výprava za medvídkem

Jak jsem se zmínila v předchozím článku, podnikáme každoročně výpravu za medvědím česnekem. Počasí  nedovolilo, uskutečnit ji dřív a já už jsem měla obavy, že mi česnek vykvete a nebude poživatelný, ale počasí také způsobilo, že česnek na mne počkal.

Máme takové místečko, kde skoro nikdo nechodí, prostě oáza klidu.

Každoročně je naším milým společníkem synův pejsek Daník, ten je celý šťastný, že je v přírodě.

Sasanky stále ještě kvetou.

Tady je úlovek, jenom ho zpracovat....

Mám kamarádku, která je rodilá sběračka, jenom začnou houby a borůvky, už je v lese a užívá si to, já taková nejsem. Ve sběru něčeho ( třeba chmele, brambor nebo i těch borůvek ) jsem byla vždycky poslední. Většinou se rozptyluji vedlejšími věcmi, jako třeba krásou kytiček. Vedle sasankového pole jsme míjeli i pole s devětsilem lékařským.

Tuto rostlinku jsem viděla poprvé. Doma jsem pak zjistila, že se jmenuje podbílek šupinatý a je to parazit na kořenech olše, lísky nebo topolu.

Název Medvídek vymyslela moje druhá kamarádka, která je velkou příznivkyní medvědího česneku. Já si po včerejšku  tu přízeň nechám zase na příští rok. Zelená barva se vyskytovala všude o pachu ( nebo vůni? ) ani nemluvím. Ale je zpracováno. Listy jsem pomlela, osolila  a přidala trochu oleje. Hmotu jsem napěchovala do skleniček a uskladnila v lednici. S lítostí jsem vzpomínala na manžela, kterému jsem vloni slibovala větší množství pesta, měl ho moc rád.

Na chlebu s máslem je moc dobrý, ale tady jsem to přehnala, je to síla! Po pozření větší dávky prý mohou nastat zdravotní komplikace...😀

V sobotu už máme květen, zdá se že se sluníčkem je všechno veselejší, mějte se pěkně a užívejte si jara.