Translate

06 května 2015

Jaro nejsou jenom kytičky

Že jaro nepatří jenom kytičkám, to jsem poznala minulý týden při vycházkách do přírody a hned se musím pochlubit tímto fotoúlovkem. Žabičku objevila naše Ivetka ve vodě, v hluboké koleji po traktoru.


Ani jsme nedýchali, abychom ji nepoplašili.


Našel se jeden dobrovolník, který vlezl do bláta a žabičku chytil tak, abychom si ji mohli prohlédnout a samozřejmě vyfotit ze všech stran.


Žabka byla velmi čiperná, ale nakonec se uklidnila a vydala se na cestu do fialového neznáma...


Zvířátka máme rádi, proto jsme ji nakonec vrátili tam, odkud přišla. Nejdříve jsme ale prozkoumali, jestli to není zakletý princ, či princezna. Na nic jsme nepřišli, ale kdo ví...

Doma jsem prostudovala jednu chytrou knihu, kde všechno ukazovalo na rosničku. Já se přiznám, že jsem rosničku viděla pouze ve filmu, na žebříku v láhvi od okurek, na vlastní oči nikdy a to už něco pamatuji! Měli jsme velké štěstí.





21 dubna 2015

Jarně

Také se vám to stává? Ať vás napadá to, či ono, vždycky dojdete k názoru, že to nestojí za nic. A tak dny ubíhají a velikonoční přání už dlouho není aktuální.
Jak to napravit? Kytičky, vděčné téma a samozřejmě jaro!


Ještě nedávno jsem tahala foťák na každém kroku, dnes už tomu tak není. Nevím proč, ale nemůžu se nějak "najít". Přesto jsem ten foťák vzala , abych vám ukázala, jak to jaro u nás doma probíhá. Fialky už začínají pomalu odkvétat, ale stále ještě krásně voní.


Vůni fialek přehlušila vůně mahonie.


Narcisky už také odkvétají.


Salát máme vysazený ve skleníku teprve pár dnů, ale má se čile k světu. Na noc ho přikrýváme ještě fólií, jistota je jistota.


Klívie, chudinka malá. Celou zimu byla zavřená ve sklepě ještě s dalšími sestřičkami. Na světlo denní jsme ji vytáhli až v předjaří. Vykvetla a s ní ještě dvě další. Klívie kvetou jenom v květináči, přeplněném kořeny, jak pravil v nějakém televizním pořadu známý odborník přes kytičky. Měl pravdu a nechtějte vidět ty přeplněné květináče!


Zlatý déšť, vím, že se jmenuje zlatice, ale já tomuto keříku říkám celý život zlatý déšť a jinak tomu nebude. Je to také takový nezmar. Na podzim jsme ho ostříhali a proutky nechali ležet pod keřem. Posbírala jsem je na Barborku a vykvetly na Vánoce. K úklidu jsem se dostali až na jaře. Zkusila jsem proutky naaranžovat do džbánu na Velikonoce a ony opět vykvetly. Podotýkám, že stále ty z podzimního řezu.


Žabí aktivity také patří k jaru. Myslela jsem, že je to nějaký suchý list a když jsem přišla blíže, zjistila jsem, že je to živé.


Ještě jeden, poslední. Rozkvetla nám broskev.






Snad je krize překonána a foťák bude opět nedílnou součástí mé kabelky, či batohu. Přeji vám krásné jarní dny, brzy již májové. Hodně to utíká.

04 dubna 2015

Veselé Velikonoce!




Když už nám to sluníčko moc nehřeje, tak ať jsme aspoň veselí! Dlouho jsem hledala vhodný obrázek, ale stále jsem nebyla spokojená. Nakonec jsem našla tuto fotku, která je pořízená právě před rokem na jednom výletě. Na kvetoucí stromy si asi budeme muset chvilku počkat, lespoň tady u nás. Včera ráno jsme byli zasypaní sněhem, který už naštěstí zůstal jenom na kopcích. Také jsem si vzpomněla na Velikonoce před dvěma lety, kdy u nás napadlo víc než půl metru sněhu, který se pak držel ještě týden.

Užijme si velikonoční svátky třeba u kamen, hlavně v pohodě a bez újmy na zdraví...Usmívající se





03 dubna 2015

Velikonoční nitěná grafika

Před dvěma roky jsem absolvovla kurz nitěné grafiky. Vyučovala nás paní, která je velkým fandou této techniky a vytvořila už mnoho půvabných obrázků, přáníček, záložek do knih a pod. První kurz proběhl před Vánocemi a na svém blogu jsem svá "dílka" zveřejnila zde.
Tenkrát nám paní lektorka přinesla alba, kde kromě vánočních přáníček byla přáníčka s velikonoční a jarní tématikou. O pokračování kurzu byl velký zájem, ale ten se uskutečnil až letos.


Přáníčko je z dílny paní lektorky. Tento typ přáníček, na rozdíl od vánočních, je mnohem jednodušší a barevnější.


Nejdříve se podle předlohy připraví dírky a potom už se jenom protahuje a přetahuje...


Nemyslím, že bych této technice propadla, ale vždycky mne lákalo vyzkoušet něco nového.


Kuřátko a kytička zatím půjdou jako vzorky do šuplíku...









K Velikonocům se ještě vrátím, ale když se podívám z okna, tak mi to připomíná spíš Vánoce, po dvou letech tu máme opět Velikonoce na sněhu.

21 března 2015

Opět je tu medvědí česnek

Konečně tu máme jaro! Ve středu mne holky vytáhly na jedno místo, kde prý už před týdnem vylézaly špičky medvědího česneku. Moc jsem nevěřila, že by se už lístečky daly sbírat, ale akový se nám naskytl pohled.


Příjemné jsme spojily s užitečným, krásně jsme si protáhly tělo do kopce a pak zase z kopce. Opravdu se příroda začíná probouzet, mladé kopřivy, podběl, devětsil a zmíněný česnek sluníčko vytahuje na svět, někde ještě mezi zbytkem sněhu.


Myslím, že na zpáteční cestě autobusem se nad námi nesl pořádný odérUsmívající se. Doma jsem lístečky vysypala a dumala co s nimi, ostatně jako každým rokem.



Nakonec jsem to vyřešila následovně :

Lístky česneku jsem nahrubo nasekala, stejně tak i hrst jader vlašských ořechů a do směsi jsem přidala olivový olej. Všechno jsem najemno rozmixovala tyčovým mixérem. Vznikla tužší pasta, či pesto? Směs jsem přendala do skleníčky s víčkem a uložila do chladničky.


Pastu jsem použila na narychlo připravené, jednohubky pro návštěvu. Několik talířů zmizelo během okamžiku. Přesto, že je pasta dost ostrá, polovinu snědly děti. Tento recept není z mé hlavy, ale poradila mi ho kamarádka.
S medvědím česnekem jsem určitě letos ještě neskončila.




09 března 2015

Skoro jarní dny


Určitě nejsem sama, koho včera i dnes sluníčko vytáhlo na revizi do zahrady. Je fakt, že té květeny zase tolik nemáme, vždyť na horách je ještě sníh, ale u nás doma se už začíná probouzet jaro. Zahlédla jsem i pár včeliček v plné práci.


Pohled je to pěkný, ale...


Tady je to moje "ale". Čemeřice se prodírá z chomáče suché trávy, všude je nepořádek, listí, jehličí, krtčí hromádky, prostě hrůza! Omlouvá nás jenom to, že jsme na podzim měli jiné starosti a povinnosti a na zahradu nebyl čas. Oba dny jsem se pokoušela někde začít, ale jsem z toho jenom celá rozlámaná.


Moje milované kameny a kamínky, nevím, asi jsem byla v minulosti kameníkem. Z každé cesty si nějaký přináším, někdy se v batohu pěkně pronesou. Ty dva nenší hranaté jsou z Radhoště.


A ještě kytička k včerejšímu svátku, kytička vždycky potěší.









Přeji vám pohodové sluníčkové dny a na zahradě to s tou prací nepřehánějte!

Přání