Už čtyři roky

Uteklo to a opět slavíme! Už jsou tomu čtyři roky, kdy jsem poslala někam do neznáma svůj první článek. Jaká byla radost z prvních komentářů! Všechno to byl vlastně takový experiment. Celý rok 2009 pro mne znamenal něco nového. Nemusela jsem už brzy ráno vstávat do práce, mohla jsem se plně věnovat sobě i svým blízkým. Kromě knih, na které jsem si vždycky našla čas, jsem začala oprašovat dočasně odložené a objevovat nové koníčky. Blogování mě tenkrát opravdu nadchlo. Měla jsem plno plánů. Musela jsem se ale hodně učit s počítačem i s foťákem.

Během těch čtyř let se také u nás doma mnoho událo. Ke dvěma vnučkám přibyly ještě dvě, pochovali jsme naše dva pejsky, manželovi přibyly dvě endoprotézy. Magické číslo 2 ! Přemýšlím, jestli tam mám ještě nějaké ty dvojky. Ano, dprožila jsem dvě krásné dovolené v zahraničí, fotím druhým foťákem a už druhé Vánoce budeme u stromečku jenom, dva. Trošku smutný konec mé rekapitulace.

Počáteční nadšení pomalu opadlo. Nějak jsem zlenivěla. Foťák už nenosím na každém kroku a když ho mám, tak se mi ho zase nechce používat. Můj blog je zaměřený mnoha směry, to je možná chyba, ale tak jsem to chtěla od začátku. Chtěla jsem také více psát, jenže jsem zjistila, že čím více lidí z mého okolí o blogu ví, tím hůř se mi píše. Někdy si dávám otázku, jestli to moje blogování má nějaký smysl, ale to opravdu jenom někdy. Kdybych blog zrušila, určitě by se mi brzy začalo stýskat.

Už zítra vstoupím slavnostně do prvního dne pátého blogoroku. Než tak ale učiním, musím poděkovat především vám všem, věrným návštěvníkům, teď bych měla jmenovat, obávám se ale, abych na někoho nezapomněla, však vy sami víte. Samozřejmě děkuji také těm, kteří ke mně zavítají náhodou.

Na úplný konec jeden důležitý poznatek. Všichni blogující vrstevníci mi určitě dají za pravdu, že s blogem se stárne pomaleji .

Krajkářský veletrh

Já vím, že jsem už ukázala hodně fotek z různých rukodělných výstav, které jsem v tomto roce navštívila, ale na pěkné věci se člověk vždycky rád podívá. Před týdnem se konal už 11. valašský krajkářský a řemeslný veletrh ve Valašském Meziříčí, kde jsem se ocitla poprvé, díky svým známým. Veletrh se konal v budově místní střední průmyslové školy, která se zaplnila od sklepa, tedy od tělocvičny, až po půdu, nejenom krajkářkami a krajkami, ale i jinými řemesly. Už od jejího otevření bylo narváno, proto jsem možná nevyfotila to nejpěknější nebo nejzajímavější, ale aspoň něco.

Paní krajkářky při práci. Prodával se zde veškerý materiál, včetně podvinků, dávaly se rady, vyměňovaly se vizitky...

Krajkářské řemeslo převládalo, ale byla zde zastoupena i jiná řemesla.

Třeba můj oblíbený drátek

Byl tu i pan dráteník, který předváděl svoje umění na nádobách a jeho paní, ta se zase věnovala korálkovým vánočním ozdobám. Myslím, že je babi Maňasová bude znát, pěkně jsme si popovídali.

Ukázka zdobení perníčků

K perníčkům patří formičky a různá udělátka. Tento stánek mě fascinoval. Vzpomněla jsem si na Vlastu nebo Alis a jejich perníčky. Na moje příležitostné pečení se mi cena jedné formy zdála vysoká, ale beru, je to umělecká práce z kvalitního dřeva... Nakonec jsem u sousedního stánku neodolala a koupila si jednu formu, která byla mnohem levnější, tak vyzkoušíme a uvidíme.

Vánoční ozdoby z korálků. Materiálu pro různé tvoření bylo všude plno, každý si přišel na své. Kdo chtěl, sehnal zde také krásné dárky pod stromeček z keramiky, krajky, pedigu, hedvábí, perníku atd....

Když se ty Vánoce blíží, tak se trošku naladíme...

Zvonky pro babinec

Blíží se adventní čas. Obchodníci nabízejí s velkým předstihem vánoční zboží a různé spolky, spolužáci, kamarádi a kmarádky zase svolávají už od časného podzimu "předvánoční" setkání. Podle zkušeností z předešlých let má před Vánocemi totiž málokdo čas, těžko se v prosinci rezervuje místnost v restauraci a dalších několik důvodů by se ještě určitě našlo. Já už jsem od konce října absolvovala tři taková setkání. Zrovna na včerejšek byl svolaný předvánoční babinec s bývalými kolegyněmi ze zaměstnání. Scházíme se spolu několikrát do roka. Hned jsem toho využila a spojila příjemné s užitečným a pustila se po roce opět do drátkování.

Drátek se špatně fotí, proto se omlouvám, lépe to nešlo

Tmavé zvonky ze šedého vázacího zahradnického drátku 0,5 mm dělám ráda. Výměnou slavnostní mašle za provázek nebo kostkovanou, či jednobarevnou mašličku mohou dekorovat byt po celý rok.

Polystyrénový zvonek, drátek 0,4 - 0,5 mm, několik potřebných kleští, mašlička a je to!

Nakonec celofánový sáček a stejná mašlička. Nezbyl ani jeden zvonek. Domů jsem přivezla prázdný košík. Snad jsem udělala holkám alespoň malou radost.

Nitěná grafika

Většina tvořivých blogů již zahájila předvánoční sezónu.Vytlačované perníčky, háčkované i jiné ozdůbky atd. Ani já jsem nechtěla být pozadu a proto jsem dnes absolvovala minikurz na výrobu vyšívaných vánočních přáníček technikou, které se říká "nitěná grafika".

Stejný kurz jsem absolvovala před několika lety, ale moc mě nenadchl. Technika mě hodně potrápila a já jsem nedoufala, že se k ní ještě někdy vrátím. Ale nikdy neříkej nikdy! Dnes jsem jako náhradník nastoupila za jednu kolegyni a všechno bylo úplně jinak. Možná, že to bylo změnou lektorky, nevím...

Prostě vezmete tvrdší papír, přes šablonku si vypícháte špendlíkem dírky, nvléknete si dlouhatánskou dvojitou nit a potom už jenom protahujete a protahujete, občas také páráte, až je obrázek hotový.

Tyto dva obrázky jsou z dnešního dne

Toto přáníčko jsem vyráběla v předešlém kurzu

Modrý zvoneček mi darovala kamarádka, která absolvovala kurz vloni a tak mě možná i trošku nalákala.

Nakonec jsem si ještě vyšila rybičku a zvoneček.

Dnes jsem si také koupila svíčky na adventní věnec a plno materiálu na další tvoření, prostě už mě to také chytilo...

Za chladných podzimních večerů

Venku už je brzy tma a navíc to u nás včera pořádně studeně foukalo. Vítr mi dokonce smetl z okna truhlík s muškáty, které mi ještě za oknem kvetou. Jiné roky dávno odpočívaly ve sklepě. Vloni napadl už koncem října sníh, ale v listopadu bylo zase krásně a celkem teplo.

Každopádně je tento čas jako stvořený pro pěknou knížku nebo pro nějaké to tvořeníčko. Tvořeníčko nechám tentokrát na jindy. Zato dám tip na dvě knihy, které, ač to tak nevypadá, mají mnohé společné.

Román má ještě pokračování, druhý díl se jmenuje "Všechny sny světa", zatím jsem ho nečetla.

Stejná doba, hlavní hrdina je rovněž ruský šlechtic, po jednom z rodičů Čech

Obě knihy se čtou jedním dechem. Vřele doporučuji.

Pro Fukčárinku : Maruško, konečně jsem se dočkala a dostala se k "Přemyslovské epopeji II". Přes její tíhu, čítající 632 stránek, ji celkem pohodlně čtu vleže před spaním.

Dušičkové dekorace z vlastní dílny

Protože máme plnou zahradu potřebného materiálu a hlavně proto, že mě to baví, snažím se již několik let sama připravit nějaké to dušičkové a později i vánoční zdobení. Dnes jsem se tomu věnovala celé odpoledne.

Velký plochý květináč naplním hlínou a do ní vpichuji větvičky jehličnanů, buxusu, mahonky, zimolezu a různých sušených kytek, které jsem si během léta připravila. Z těch, které nejdou vpíchnout do země, protože mají měkké stonky, udělám malou kytičku, kterou připevním drátkem na připravený pevný kolík a ten už v hlíně drží. Tak zakryji celý květináč a je hotovo.

Tentokrát jsem ale využila ve všech svých dekoracích věnečků ze psího vína, které jsem si do zásoby už v létě upletla podle Květy . Je to velmi jednoduché a rychlé pletení, proutky psího vína jsou pružné, ale jenom do prvních nočních mrazíků. Dnes jsou z nich pevné korpusy a dají se použít ještě na Vánoce nebo na Velikonoce. Aby věneček v květináči držel, připevnila jsem ho drátkem také na pevný kolík. Zeleň v květináči nakonec všechno nevzhledné ukryje. Omlouvám se za špatnou kvalitu fotek, byly by hezčí někde venku, ale já jsem tak pilně pracovala, že jsem si ani nevšimla, že nám zimní čas přinesl tmu už v pět hodin.

Přeji všem kráně prožitý dušičkový čas, plný třpytivých světýlek a vzpomínek na naše blízké, kteří už nejsou mezi námi.