Pár snímků z výstavy

Jak už jsem v předešlém článku psala, navštívila jsem nedávno veletrh pro tvořivé lidi Kreativ Ostrava. Bylo tam opravdu hodně k vidění, ke koupi a také mnoho kurzů pro děti i pro dospělé. Pořídila jsem tam pár fotografií, tak než skončí zapomenuté v archívu, honem vám některé ještě ukážu.

Pod tímto vláčkem, na maličkých stolečcích, byl připravený různý materiál pro tvoření dětí

Nádherné vystřihovánky známé výtvarnice paní Markéty Vránové, která osobně předváděla své umění

Co všechno se dá vyrbit z PET lahví

Ještě jednou PETky

Ubrousková technika

Mazlíčci z textilu

Kočičí království

Umění šikovných rukou a šikovného šicího stroje

Pletení z pedigu

Návštěvníci si mohli vyrobit něžné andělíčky

Nedalo se obejít a vyfotit všechny stánky. Skončila jsem u paní ze Slovenska, která předváděla takovéto svícny a voňavé levandulové textilní věnečky

Veletrh Kreativ Ostrava se konal na výstavišti Černá louka druhým rokem, přišla jsem tam hned první den po otevírací době a už bylo plno návštěvníků. Pokud se příští rok uskuteční třetí ročník, těm kdo to mají blízko, rozhodně návštěvu doporučuji.

Kabátek pro Nikiho

Nedávno jsem se vrhla na háčkování. Bylo to tak trošku z nutnosti. Zima se blíží a Niki nemá žádný kabátek. Niki je můj nový foťáček do kapsy, ale prodali mi ho úplně nahatého. Řekla jsem si že spojím příjemné s užitečným a stvořila mu kabátek. Každý kabátek musí mít nějaké zapínání. Když jsem objevila tento malovaný knoflík, věděla jsem, že to bude ono!

Byla jsem pochválena kamarádkou, která také hodně fotografuje. Obě totiž víme, co zima a mráz dokáží s foťákem udělat.

Malovaný knoflík, spolu s dalšími jsem v pátek koupila na veletrhu Kreativ v Ostravě. Byl to už druhý ročník a opravdu zde bylo hodně zajímavého k vidění. Mám odtud plno fotek, jenom je musím trošku upravit.

Tady je malá ukázka mých úlovků. Malované knoflíky a keramická srdíčka. Obojí určitě najdou uplatnění.

Přáníčko k narození chlapečka je ruční výroba a poputuje do zámoří. Koupila jsem ještě pár krásných věciček, ale ty jsou schované ve skříni na Vánoce.

Ruční práce jsem od jara hodně zanedbávala, ale po návštěvě Kreativu, kde jsem načerpala plno inspirace, za dlouhých zimních večerů, všechno dohoním.

Kouzlo podzimu

Už jsem se dlouho nezmínila o našem dívčím turistickém spolku. Ten stále existuje, jenom kvůli různým povinnostem jednotlivých členek jsme se od zimy nikdy nesešly v plném počtu. Minulý týden se taková miniaturní, tříčlenná, skupinka vydala na nedaleké Hůrky. Cíl měla být rozhledna nad výchozí vesnicí.

K rozhledně se jde okolo oploceného pozemku, na kterém vás vítá vždycky stádečko daňků. Je to malé zpestření před výstupem, pro dospělé i pro děti.

Bylo nádherně, okrově zbarvené listí zářilo a výhledy byly úžasné, všude klid, prostě balzám na duši, který tak všichni potřebujeme.

Když slunce svítí, obloha nabízí ledacos k vidění, třeba takový kříž

Nejenom na obloze, ale také na zemi jsme spatřily bílý kříž, který tu stál už vloni, ale přibyla sem ještě socha děvčátka, lavička a dva podstavce.

Bylo to milé překvapení. Tato socha ještě voněla novotou. Na podstavci pod sochou je nápis : "Raděj smrt, než hřích". Na sousedním větším sloupku je destička s modlitbou a menší slouží pravděpodobně pro zapálené svíčky. Když jsem přišla domů trošku jsem popátrala a nalezla zde . Dívenka je svatá Marie Goretti. Protože mi to nedalo, pátrala jsem dál a zjistila, že se jedná o nové poutní místo, o jehož vznik se zasloužila katolická mládež z Místku a okolí. Nejsem věřící, ale myslím, že se jim to moc povedlo. Klid k rozjímání tady najde každý.

Od poutního místa vedou schody k cíli. Nahoře, na rozhledně jsme byly v srpnu, proto jsme si výstup pro tentokrát odpustily. Jsme přece jenom už dámy v letech... Zato pod rozhlednou nás čekaly bělavé kloboučky bedlí.

Všude kolem vykukovaly trsy ocúnů. Mezitím se velmi rychle zatáhlo a začalo pršet. To je také kouzlo podzimu...

Pojeďte se mnou na výlet

Nebude to do Prahy, kterou jsem nedávno navštívila, ani za humna, jak to mám ve zvyku, ale za kopec do hukvaldské obory. Tam jsme se vydali včera. Byla to taková malá kompenzace za Lysou horu, kterou jsem měla pokořit ve středu, ale v ten den jsem prostě neměla sil na náročný výstup.

Poslední dny nás trápí noční mrazíky a celkem chladné dny. Na Hukvaldy jezdíme dvakrát do roka, v květnu, když kvetou kaštany, kterých je v oboře velké množství a na podzim, když plody dozrávají. Tentokrát jsme měli zpoždění. Sucho, klíněnka jírovcová a mrazík udělali své. Nejsou zde však jenom kaštany, ale i nádherné památné buky se svými mohutnými obnaženými kořeny a jiné zajímavosti.

Tato trojnohá příšerka je lípa, copak se jí asi stalo?

Podzimní zátiší s lavičkami

Kdo má štěstí, potká v oboře daňky nebo muflony. My jsme to štěstí měli a zahlédli jsme odpočívajícího daňka. Doufám, že ho vidíte i vy.

Po cestě jsme vystoupali až k vyhlídce před hradem. Letos nemá listí tak krásné ostré barvy, jako v loňském roce.

Takto vypadala příroda na stejném místě letos v květnu.

V přírodě najdete vždycky nějakou zajímavost. Asi tři metry nad zemí, v prasklině statného stromu, pěkně nad sebou vykukovaly houby. To se hned tak nevidí.

Kolem houbového stromu jsme sestoupili k východu z obory a pečlivě za sebou zavřeli branku, aby neunikla ani myška ...

Ještě jedna klika pro Marušku ( Kamínek na cestě ). Branka je zánovní, klika asi mnoho nepamatuje, ale je zajímavá.

Přeji všem krásný zbytek víkendu, všude tam, kde naleznete pohodu, ať už doma za pecí, na houbách nebo jen tak, na procházce přírodou...

Můj první kváskový

Samozřejmě, že je řeč o chlebu. Původně zde měl být článek o mé cestě do Prahy, kterou jsem podnikla začátkem týdne, ale pečení kváskového chleba s mou cestou také souvisí. Švagrová Maruška totiž peče tyto chleby několik let a snad se na mne nebude zlobit, když řeknu, že je to takový její koníček. Byla jsem zvědavá, jaký je rozdíl mezi chlebem, který občas upeču v domácí pekárně z předem zakoupené směsi nebo z vlastní směsi za použití droždí. Obětovala jsem instruktáži jedno pražské dopoledne a nelituji. Z Prahy jsem si kromě fotek a příjemných zážitků odvážela ve skleničce čerstvý kvásek do začátků.

Na pečení chleba je třeba se předem připravit a chce to víc času, proto jsem se k pečení dostala až včera večer a dnes dopoledne. Omlouvám se, že moji fotodoukumentaci nebude doprovázet recept, ten si musím nejdřív dát trošku dohromady, ani vlastně nevím, jak jsem se ke konečnému cíli dopracovala, ale byla jsem sama překvapená výsledkem.

Takto vypadá kvásek před vlastní přípravou těsta

Kvásek s ostatními ingrediencemi kvalitně umíchá domácí pekárna.

Těsto by mělo ještě dále kynout, nejlépe v proutěné ošatce, kterou zatím nemám, tady mi pomohla keramická forma a pomoučená utěrka.

Chleba, vyklopený z formy na plech s pečícím papírem

Hotový chléb, pravda, trošku neforemný, ale chuťově jako od Marušky.

V řezu prý jako z obchodu, ale to se nesmí říkat...

Maruško povedlo se, ani nevím jak. Trošku jsem improvizovala, trošku vzpomínala, nový kvásek odpočívá v lednici. Snad se do toho zase brzy pustím. Uvidíme.

Informace o pečení za použití kvásku najdete zde

Pozdrav z lesa

Minulou neděli jsem se vydala prozkoumat nedaleký les, jestli "rostou". No vlastně jsem, tak jako vždy, tvrdila, že se jdu jenom projít a kdyby náhodou někde něco rostlo... Do lesa zásadně nenosím košík, protože bych neunesla tu ostudu, kdybych si ho odnášela domů prázdný... Košík nahradí plátěná taška, je skladná, pěkně luftuje a při neúspěchu se schová do batohu a před ostatními houbaři se dělá, jakoby nic...

Pár jedlých hub jsem přece jenom našla, byla z nich celkem obstojná houbová polévka.

Muchomůrka samozřejmě zůstala na svém místě.

A kůrovec kůru kouše... Bohužel, je toho u nás v okolí plno.

Najdi žábu...

Dřevěné stavby před námi byly postaveny za několik měsíců, v zimě byl pozemek ještě prázdný. Dneska jde všechno rychle.

Aby ta taška nebyla tak prázdná, nasbírala jsem si ještě nějaké další lesní poklady.

Jeřabiny jsem připevnila na věneček z psího vína, o kterém jsem se zmínila v minulém článku. Mám jich už vyrobených několik. Tento visí na vstupních dveřích.

Kdo si hraje, nezlobí!

A pro všechny jeden pozdrav od srdce.

Včera u nás celý den pršelo, dnes na oplátku zase svítilo sluníčko, ale už zase slyším déšť, myslím, že porostou...