Už jsem se dlouho nezmínila o našem dívčím turistickém spolku. Ten stále existuje, jenom kvůli různým povinnostem jednotlivých členek jsme se od zimy nikdy nesešly v plném počtu. Minulý týden se taková miniaturní, tříčlenná, skupinka vydala na nedaleké Hůrky. Cíl měla být rozhledna nad výchozí vesnicí.
K rozhledně se jde okolo oploceného pozemku, na kterém vás vítá vždycky stádečko daňků. Je to malé zpestření před výstupem, pro dospělé i pro děti.
Bylo nádherně, okrově zbarvené listí zářilo a výhledy byly úžasné, všude klid, prostě balzám na duši, který tak všichni potřebujeme.
Když slunce svítí, obloha nabízí ledacos k vidění, třeba takový kříž
Nejenom na obloze, ale také na zemi jsme spatřily bílý kříž, který tu stál už vloni, ale přibyla sem ještě socha děvčátka, lavička a dva podstavce.
Bylo to milé překvapení. Tato socha ještě voněla novotou. Na podstavci pod sochou je nápis : "Raděj smrt, než hřích". Na sousedním větším sloupku je destička s modlitbou a menší slouží pravděpodobně pro zapálené svíčky. Když jsem přišla domů trošku jsem popátrala a nalezla zde . Dívenka je svatá Marie Goretti. Protože mi to nedalo, pátrala jsem dál a zjistila, že se jedná o nové poutní místo, o jehož vznik se zasloužila katolická mládež z Místku a okolí. Nejsem věřící, ale myslím, že se jim to moc povedlo. Klid k rozjímání tady najde každý.
Od poutního místa vedou schody k cíli. Nahoře, na rozhledně jsme byly v srpnu, proto jsme si výstup pro tentokrát odpustily. Jsme přece jenom už dámy v letech... Zato pod rozhlednou nás čekaly bělavé kloboučky bedlí.
Všude kolem vykukovaly trsy ocúnů. Mezitím se velmi rychle zatáhlo a začalo pršet. To je také kouzlo podzimu...
Žádné komentáře:
Okomentovat