Nebude to do Prahy, kterou jsem nedávno navštívila, ani za humna, jak to mám ve zvyku, ale za kopec do hukvaldské obory. Tam jsme se vydali včera. Byla to taková malá kompenzace za Lysou horu, kterou jsem měla pokořit ve středu, ale v ten den jsem prostě neměla sil na náročný výstup.
Poslední dny nás trápí noční mrazíky a celkem chladné dny. Na Hukvaldy jezdíme dvakrát do roka, v květnu, když kvetou kaštany, kterých je v oboře velké množství a na podzim, když plody dozrávají. Tentokrát jsme měli zpoždění. Sucho, klíněnka jírovcová a mrazík udělali své. Nejsou zde však jenom kaštany, ale i nádherné památné buky se svými mohutnými obnaženými kořeny a jiné zajímavosti.
Tato trojnohá příšerka je lípa, copak se jí asi stalo?
Podzimní zátiší s lavičkami
Kdo má štěstí, potká v oboře daňky nebo muflony. My jsme to štěstí měli a zahlédli jsme odpočívajícího daňka. Doufám, že ho vidíte i vy.
Po cestě jsme vystoupali až k vyhlídce před hradem. Letos nemá listí tak krásné ostré barvy, jako v loňském roce.
Takto vypadala příroda na stejném místě letos v květnu.
V přírodě najdete vždycky nějakou zajímavost. Asi tři metry nad zemí, v prasklině statného stromu, pěkně nad sebou vykukovaly houby. To se hned tak nevidí.
Kolem houbového stromu jsme sestoupili k východu z obory a pečlivě za sebou zavřeli branku, aby neunikla ani myška ...
Ještě jedna klika pro Marušku ( Kamínek na cestě ). Branka je zánovní, klika asi mnoho nepamatuje, ale je zajímavá.
Přeji všem krásný zbytek víkendu, všude tam, kde naleznete pohodu, ať už doma za pecí, na houbách nebo jen tak, na procházce přírodou...
Žádné komentáře:
Okomentovat