Na konci minulého prázdninového týdne jsem musela splatit jeden dluh. Slíbila jsem totiž vnučce Markétce, která bydlí v sousedním městě, že ji ještě vezmu k nám na pár dní. Svůj slib jsem splnila a aby Markétce nebylo smutno, zaskočila k nám její sestřenice Eliška. Holky byly moc hodné, krásně se bavily doma i na zahradě. Za humny ale utíká čas rychleji a slibuje nám možná i nějaké to dobrodružství.
To se naskytlo hned, když jsme se ocitly na cestě obklopené dvěma lány vysoké kukuřice. Vzpomněla jsem si na film "Slavnosti sněženek" a na slavnou scénu s divočákem, no nebylo mi moc dobře. Kukuřice, kukuřice a všude jenom kukuřice... Přiznám se, že sebou do přírody nosím pepřák, ale je mi jasné, že bych asi neobstála (většinou ho mám hluboko v batohu) . Tentokrát jsem si ho dala do kapsy, ale divočák stejně nepřišel .Na druhou stranu jsem zase měla strach, aby se mi holky nepustily hlouběji do lánu. Někde jsem slyšela, jak hledali někoho v lánu s kukuřicí a museli použít vrtulník s termovizí. Zkuste přehlédnout takový lán! Asi moc sleduji krimi zprávy....
Konečně byla kukuřice za námi a my jsme spatřily ovečky, to bylo radosti! Jenom ale do chvíle než ovečky spatřily nás a daly se ve zběsilý úprk naším směrem. Naštěstí louka byla ohrazená, ale pletivo s obrovskými oky nevypadalo moc bezpečně.
Ovečky se zastavily a když viděly, že jsme lakomé a nic jim neneseme, prostrčily hlavy drátěnými oky a začaly se pást.
Brzy jejich zájem opadl, ale pro holky to byla zajímavá podívaná.
Kukuřici lemovaly lopuchy s bodláky a obrovskými listy. Jako správná babička jsem si zavzpomínala na svoje dětství a vyprávěla vnučkám, co jsme s lopuchy (u nás se říkalo "lopouny") všechno podnikali. Když pominu léčivé účinky, je to opravdu všestranně použitelná rostlina a holky to hned vyzkoušely od ozdoby do vlasů ve formě jednoho bodláku omotaného "vlasy" z kukuřičných klasů až po apartní deštníčky. A pak, že hračky jsou drahé!
Není to krása?