Mrazivá sobota

Nevím, jak jinde, ale u nás bylo dnes ráno asi -13 stupňů. Během dne teplota o něco stoupla, ale doma u kamen bylo nejlépe.

Přes to všechno jsme se vydali na vesnický vánoční jarmark, který pořádala obec společně s místní školou. Cestou mě upoutalo zapadající slunce.

Tady ještě jednou spolu se zamrzajícím potokem

Před školou bylo veselo. Na pódiu se střídaly hudební soubory. Jeden přijel dokonce až z Polska. Ve stáncích se prodávaly nápoje na zahřátí, výrobky z medu, produkty místních zahrádkářů, vánoční stromky a já vlastně ani nevím, co všechno.

Dva stánky patřily škole prodávaly se tady výrobky dětí a je jasné, že jsem si musela něco koupit. Zvoneček a andělíček z keramické dílny. Perníkoví smajlíci byli asi upečení v hodinách vaření. Ani nevím, jestli se vaření ve školách učí. Každopádně tam měli ještě velký balík domácích vánoček, tak asi ano...

Neodolala jsem těmto dvěma minisvícínkům

Pán v červeném patřil asi k polskému souboru a na všechno se svou holí dohlížel

Když přijde na vesnici kultura, tak ať to stojí za to! Ve škole byla nainstalovaná výstava betlémů, většinou papírových ze soukromé sbírky a navíc výstava nádherných fotek okolní krajiny jednoho amatérského pana fotografa...

Betlémy mám ráda pro jejich originalitu, tento betlém je věnován železnici

Tady jsou postavičky na zápalkových krabičkách. Pamatujete si, jak krásné bývaly kdysi zápalkové nálepky? Než jsme si to všechno prohlédli, podebatovali se známými, se kterými se vidíme tak jednou, dvakrát do roka ( dneska se na vesnici žije jinak než dřív a lidé se většinou potkávají jenom na podobných akcích ), vyměnili si telefonní čísla a sjednali různé "kontrakty", byla tma a opět přituhlo.

Teď to tady dopisuji pěkně v teploučku a je mi dobře. Přeji vám všem krásné prožití druhého adventního týdne bez předvánočního stresu, nachlazení a zlomených končetin.

Vánoční pletení

Stále docházím do kurzu pedigu, který máme jednou za čtrnáct dnů. Většinou si domů odnášíme hotový výrobek, ale musím říct, že se při tom dost často zapotím, posledně, při výrobě květináče z mořské trávy dokonce tekla i krev!

Jednoduchý věneček

Jeden zvoneček jsem vytrobila v kurzu, druhý cvičně doma

Obal na květiáč z pedigu a z mořské trávy jsme vyráběli minulý týden

Malá rekapitulace

Kurz budeme mít až po novém roce a já také veškerý vercajk uklízím a vrátím se k němu až v lednu. Snad se mi bolavé prsty do té doby zahojí...

Přichází advent

Tento týden byl pro mne velmi hektický a skoro jsem ani nestačila zaregistrovat, že advent je tady a Vánoce za dveřmi... Nezbylo nic jiného, než se pustit do díla a vyrobit rychle něco jednoduchého.

Letos jsem upustila od klasického věnce, chtěla jsem zkusit něco jiného. Za pomoci oboustranné lepící pásky, tavné pistole, sušených jablek, hvězdiček z pomerančové kůry a podnosu na cukroví jsem vyrobila takovýto svícen.

Na venkovní dveře jsem naaranžovala věnec z papírových ruliček, jehož autorem je kamarádka Hela. Věnec si šetřím a ozdoby měním podle ročního období. Přizdobila jsem ho jenom malinko, mám ráda jednoduchost.

Protože k zimnímu času patří svíčky a příjemné vůně, pochlubím se s dárkem, který mi přivezla švagrová Maruška, která u nás strávila pár dní. Aromalampiček mám doma několik, ale je vidět, že jejich tvůrci je stále vylepšují. Lampičku jsem schválně rozložila. Líbí se mi praktická "lopatka" na svíčku. Píšu to proto, že se mi s aromalampou jednou málem podařilo založit požár. Stačí pár zatoulaných kapek oleje na nesprávném místě a je to!

Tak vyapdá lampička v akci

Jak jsem řekla, tento týden byl u nás ve znamení návštěv a také dárků. Perníkovou misku s perníkovým obsahem jsem dostala od snachy Ivetky. Nemohla jsem se nepochlubit.

Přeji vám všem krásný adventní čas bez spěchu a stresu, neboť co můžeš udělat dnes, můžeš udělat také zítra, pozítří...

Třetí narozeniny

Já a můj blog oslavíme ve středu 28. listopadu 2012 tři roky společné cesty životem. V poslední době pro nedostatek času sice svého kamaráda zanedbávám, ale jak vidno, nemůžeme bez sebe žít... Nechci tady opakovat, to co jsem napsala při prvním a při druhém výročí, to stále platí.

Chci jenom poděkovat vám všem stálým blogovým kamarádům za návštěvy a milé komentáře.

Já jsem holka praktická a často provozuji několik činností najednou, proto hned tohoto článečku využiji a vyplním jedenáctibodovou anketu, kterou mi poslala Miluška a protože si s novými otázkami dala určitě práci, já ji nechci zklamat.

Zde je:

1. Kolik času ti zabere blogování ?

Hodně, hodně, občas jsem doma proto v nelibosti.

2.Jakou knihu jsi četla naposledy?

"Rodinný podnik" od Ivanky Deváté, ta nikdy nezklame.

3.Co ráda pečeš v neděli ke kávičce ?

Peču v sobotu, ale jenom občas. Na konzumaci kávy a sladkého jsem většinou sama a to je potom znát...

4.Na koho ze školních let nejraději vzpomínáš?

Na lidi ze základky, pravidelně po pěti letech se scházíme, ale je nás čím dál míň...

5.Jaké jídlo nemusíš jíst?

Nejsem vybíravá.

6.Které květiny nejraději pěstuješ?

Ty, které udělají s malým nasazením zahradníka hodně parády.

7.Máš ráda své povolání? Pokud jsi ve věku, když nemusíš do práce, co máš nejraději?

Jsem ve věku, kdy nemusím do práce, přesto můžu říct, že jsem svoje povolání měla ráda, byla to vodařina, stavařina a mapy. Nejraději mám klidné místo doma nebo v přírodě, kde si o samotě užívám svých zájmů.

8.Co tě nejvíce zaujalo na některém blogu?

Těžko říct. Navštěvuji blogy s různým zaměřením. U rukodělných blogů obdivuji šikovnost a nápaditost jejich autorek, u klinářských jednoduchost receptu, u ostatních pak vtip, chytrost a šikovnost. Nemám ráda plané tlachání, vulgarismy a nekonečné hloupé komentáře.

9.Jak trávíš svůj volný čas v zimě?

a) Odhazováním sněhu

b) U kamen s knihou či PC, popř. s nějakou rukodělnou prací

10.Který film tě v poslední době zaujal ?

Nevím.

11.S kým by ses chtěla opět setkat, kdyby jsi se podruhé narodila?

Jenom s dobrými lidmi.

Anketa u mne končí, nevím, komu bych ji dál poslala. Možná, že jsem spíš měla napsat 11 bodů pro zkvalitnění mé blogové činnosti. Snad se to obejde i bez ankety. Ještě jednou díky za vaši přízeň.

Je libo kachničku?

V poslední době moc nefotím, nějak se mi nechce. Ale tři fotky z minulého víkendu tady přece mám! V neděli bylo Martina, toho sice doma nemáme, ale s tímto datem je spojeno v naší vesnici posvícení, u nás se mu říká krmáš. Je tedy důvod zakoupit kachničku, pokud nám neběhá po dvoře a dát se do díla!

Kachnu nedělám často, možná proto, že se vždycky nepovedla, jak by měla. Letos jsem ji ale začala připravovat úplně jinak a ráda se o svoji zkušenost podělím s těmi, kdo to ještě nevyzkoušeli. Samozřejmě, že zdroj je internet, ale doba přípravy se zde značně rozchází.

Já jsem zvolila tento recept:

Kachnu očistíme, omyjeme posolíme nahoře i uvnitř, pokmínujeme, vložíme na pekáč a druhou částí pekáče přiklopíme, vložíme do trouby a při teplotě 120 stupňů pečeme 4 hodiny. Upozorňuji, že se tak kachna peče nasucho, nepodlévá se!

Po 4 hodinách se poklop odstraní a kachna se dopéká, aby vznikla kůrčička. Po nadzvednutí poklopu budete překvapeni, kolik sádla ptáček "vypotil".

Toto byl můj druhý pokus, ale kachna se mi povedla hned napoprvé, byla měkoučká a tak akorát, ani tučná ani suchá. Jenom jsem si recept trošku upravila, hlavně dobu pečení. Zjistila jsem totiž, že kachnu pod poklopem stačí péct jenom 3 hodiny, potom odstraním sádlo (bylo ho 1/2 litru), kachnu potřu směsí sádla a medu a nechám vytvořit kůrčičku, to netrvá dlouho a kachnu rozporcuji. S knedlíkem a se zelím je to pohádka.

Ke svátečnímu menu patří něco sladkého

A specialita pro diabetiky - jableční šneci z listového těsta, slazení umělým sladidlem se skořicí

Přemyslovská epopej I

Tak a mám dočteno!! O této knize jsem se asi před měsícem nesměle zmínila ve svém článku. Moc jsem nevěřila, že knihu dočtu a vůbec jsem netušila, že tak brzy. Kniha má totiž 610 stránek děje plus nějaké ty stránky s dějepisnými údaji.

Od Vlastimila Vondrušky jsem četla pár historických detektivek. Je to takové pohodové čtení. Proto jsem byla zvědavá na jeho další knihy. Knihu jsem četla jedním dechem. Ona je totiž psaná trošku jinak než jiné historické romány. Je seřazena do několika oddílů a ty pak do kapitol. Na začátku každého oddílu je v nadpisu uvedeno období, ve kterém se děj odehrává a v ostatním textu se už nesetkáte se žádným letopočtem, což mě u jiných knih dost deprimuje. Místo klasického stromu života jsou na konci v abecedním seznamu uvedeni všichni aktéři děje, včetně důležitých údajů.

Když jsem se o knize zmiňovala poprvé, měla jsem v komentářích a také v e-mailu kladné ohlasy čtenářů, kteří knihu četli nebo četli jiné knihy od stejného autora. A proč to píšu? Protože jsem v komentářích měla čtenáře, které odrazuje počet stran. Těm vzkazuji, ať na to nedbají a zkusí to. Kniha se vejde i do postele k četbě před spaním! Mám to vyzkoušené, věřte mi!

Tímto zdravím a děkuji za pěkná slova paní Marii, která mi napsala " blogopvou poštou", bez jakéhokoliv zpětného kontaktu.

A těm svátečním čtenářům doporučím tuto útlou knížečku. Takovým knížkám říkám "vlakové". Přečetla jsem ji při jízdě vlakem k sestře cestou tam a zpět.

Pozor, není to jenom o tchyních!