Švestičky z naší zahrádky...

Švestičky z naší zahrádky, to je učiněný poklad! Na pohled sice nic moc, ale ke svému účelu dobře poslouží. Letos se jich opět hodně urodilo...

Každá ruka dobrá...

A co dál?

Modrá k modré

Pravda, některému oku tento obraz možná moc nelahodí, ale výsledek, počítám tak kolem Vánoc, bude určitě stát za to!

Vím, že každý o lahodný destilát zase tak nestojí, tak co říkáte na koláč? Mám zdatnou pomocnici. Opravdu mne překvapila, jak jí to šlo pěkně od ruky, Eliška si prostě přitáhla židli a udělala kus práce.

A tak to všechno dopadlo...

Jsme holky šikovné!!

Obecná škola

Tento týden byl pro mne velmi hektický. Byly u nás na prázdninách dvě nejstarší vnučky Natálka s Markétkou, ve středu k nim přibyla ještě mladší Eliška, tak si dovedete představit, co to obnášelo. Holkám jsem před prázdninami naslibovala "hory-doly", co se týče cestování, ale ono se může plánovat, nakonec to všechno dopadne úplně jinak. Proto jsem jim to chtěla na poslední chvíli trošku vynahradit.

V sousední vesnici vznikl před pár lety zajímavý areál, jehož součástí je objekt Obecné školy. Tak jsem se rozhodla, že ji spolu navštívíme.

Přišly jsme trošku brzy nebo pozdě? Měly jsme k dobru ještě pár minut, tak jsme se rozhlížely po okolí

Pro hladové a žíznivé návštěvníky funguje toto zařízení, ale tam zavítáme až někdy jindy, my jsme se věnovaly jenom kultuře

Konečně jsme se dočkaly, paní průvodkyně nás pozvala dál, usadila nás do lavic, které jsme si my, dospěláci, mohli trošku "odšoupnout" , abychom se tam vůbec vlezli... Dětem byly rozdány tabulky a zatímco paní průvodkyně vyprávěla, měly za úkol nakreslit obrázek a paní průvodkyně, jako učitelka, nakonec provedla ohodnocení...

Potom probíhala prohlídka třídy

Až doma jsem si všimla cedulky se zákazem focení, ale já jsem se předem u paní průvodkyně dovolila a ona nebyla proti

Toto není Igor Hnízdo, to je místní pan učitel ve své komůrce při studiu

Objekt nesloužil pouze jako škola, byly zde i jiné místnosti...

Momentálně zde přebývá jeden hříšník

K vidění bylo hodně. Holky byly nadšené. V podkroví domu se nachází rozsáhlá soukromá sbírka nádherných sakrálních předmětů, až se dech tajil... Tam už jsem, samozřejmě, zákaz focení respektovala.

Dobrá rada nad zlato

Tento týden jsem se od srdce nasmála, ale o tom až nakonec. V úterý jsme opět s kamarádkami vyjely na výlet, tentokrát to bylo vláčkem do nedaleké obce, jménem Čeladná, kdysi čistě zemědělské, ale v poslední době, zcela změněné. Najdete zde luxusní i prostší ubytování s kulturním a sportovním vyžitím, přiměřeným té, či oné peněžence. Najdete zde dnes již dobře známé golfové hřiště, lázně a nevím, co ještě.

Jenže my jsme se sem nevypravily ani do lázní ani na golf a už vůbec ne do luxusní restaurace. Naším cílem byla "restaurace" prostší, pod širým nebem a obestřená "vůní domova". V dnešní době, plné potravin BIO, ekofarem či farmářských trhů se nám zachtělo trošku toho návratu k přírodě. Zvláště já, která piji mléko krabicové a pravidelné farmářské trhy většinou propásnu, jsem byla moc zvědavá. Místo na golf, jsme si tedy vyšly okouknout jednu takovou farmu, která se nachází trošku dál od centra obce. Farmu nebylo těžké najít, nacházela se hned u místní komunikace a podle "vůně" bychom ji našly i v černém lese. Vznikla pravděpodobně z bývalého družstevního kravína a ke kravičkám byl volný přístup hned už cesty.

Všimněte si, prosím, těch židlí, já jsem na ně přišla až doma na fotce. Předpokládám, že je tam mají pro návštěvníky a zákazníky farmy. Takové kino zadarmo.

K farmě patří i malý obchůdek, velmi dobře zásobený vlastními produkty, včetně automatu na mléko, otevřený denně, t.j. i v neděli do 18. hodin. Ihned v sousedství obchůdku je něco jako hospůdka - bufet se zastřešeným posezením. Jako bonus zde dostanete, jak kopečkovou, tak točenou vynikající zmrzlinu. A tady už vám prozradím tu dobrou radu:

Co říkáte? Tato cedulka vpravo mě velmi nadchla, ihned jsem si ji vyfotila. Shodou okolností šel okolo někdo z místních, tak jsem se ho zeptala, co je vedlo k takovému upozornění. Odpověděl mi, že jsou i tací lidé, kteří prodejci dávají za vinu, když jim porce upadne na zem...

Ale my, jako správné turistky jsme nešly jenom za nákupy, farmu jsme si předběžně omrkly a putovaly dál s tím, že se sem ještě vrátíme. Náš další cíl byla daňčí obora nacházející se o něco dále lesem .

Nad oborou je útulná hospůdka, kde jsme se uchýlily na kafe, které nás mělo zahřát, protože, světe div se, v úterý tam byla dost zima. Stačila jsem udělat pouze tuto fotku a začaly zlobit baterky ve foťáku, daňci chodí údajně až pod terasu hospůdky, tak snad jindy...

Z daňčí obory jsme šly ještě kousek k tomuto veselému rozcestníku, se škrpály. To je opravdu poslední foto. Škoda, i na cestě zpět bylo plno námětů k focení. Když se dobře podíváte, uvidíte v pozadí kouřící komín chatičky a už mi jistě budete věřit, že v úterý bylo na horách zima...

Měla jsem jednu radu a už mám druhou, pro mne zásadní : " Bez dobitých baterii není fotek. "

Nevadí, myslím, že se sem ještě vrátím, cesta vlakem a trasa, po které jsme šly, se bude určitě líbit vnučkám a ty úžasné sýry , mňam...

Jak šel čas...

Původně jsem chtěla napsat článek s nadpisem "Vesele" nebo "S humorem jde všechno líp" . Nastřádala jsem totiž pár veselých fotek, které stojí za ukázku. Patřilo mezi ně toto moje strašidýlko, které jsem dostala před Velikonocemi. Není to jeho blogová premiéra, už jsem se s ním chlubila. Nakonec jsem se ale rozhodla, že celý článek věnuji právě jemu.

Tak vypadalo, těsně po svém vzniku. Pro nezasvěcené uvádím, že se vezme stará dámská punčocha, naplní se hlínou a tam, kde mají být vlásky se umístí travní semeno, hlavička se vytvaruje podle potřeby, stáhnutím do kuličky vznikne nosík a celou hlavičku dole pevně svážeme. Nalepíme očička. Jako stojánek poslouží malý keramický květináč, či jiná vhodná nádobka, do které se leje voda. Zpočátku jsem hlavičku rosila postřikovačem.

Po pár dnech. Vlásky mu rostly jako z vody, však jsem ho také hojně zalévala a nekolikrát ostříhala na pořádného ježka, jak moji kluci říkají "na hřeben".

Toto je současný stav, už dávno nezalévám, ale vyhodit strašidýlko - stařešinu se mi nechtělo, jak vidíte, byla by ho škoda.

Schlink a Monyová

Nedá mi, abych si mezi hlídáním dětí mých dětí, zavařováním, zahradou a ostatními povinnostmi nevyšetřila trošku času a nepřečetla si pěknou knížku.

Do čtení této knihy se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem ji přečetla jedním dechem. Láska tam hraje samozřejmě svou roli, ale děj je spíš k zamyšlení. Možná, že to někdo viděl ve filmovné podobě, až budu mít tu možnost, určitě se na film podívám a porovnám.

Něco úplně odlišného, ale opět čtoucího se jedním dechem, navíc s úsměvem od začátku až do konce.

Knížečka je to tenká, vhodná na cesty a do čekáren...

Hned, jak jsem knihu dočítala, začala jsem se pídit po dalších autorčiných knihách a že jich je ! Věřím, že by jich ještě napsala mnoho, nebýt jejího tragického odhodu. To je mi moc líto.

Projekt Vstupenka

Připojuji se svojí troškou do mlýna do projektu Vstupenka. Tento projekt byl vyhlášen na blogu zelenykavalir

Zalovila jsem v paměti a v albech, které jsem si poctivě vedla z každoročních prázdninových cest až do doby , kdy jsem si pořídila počítač. To fotky zůstaly v počítači a vstupenky s pohlednicemi, bůh ví kde. Styď se holka!

Malá ukázka mých pokladů. Když vysílala televize krásný seriál o rozhlednách s panem Munzarem, byly u nás doma v kurzu rozhledny. Tyto jsou z Jesenicka. Biskupská kupa mě nadchla a kdybyste viděli, kolik měli překrásných razítek! Všechny je mám!

Jiráskův Hronov a opět jedna rozhledna, romantická Štěpánka, nacházející se na rozhraní Krkonoš a Jizerských hor v obci Kořenov.

V Plzni jsem byla jenom jednou, už je to pár let. Byla jsem mile překvapena, kolik je tu nádherných památek, včetně chrámu sv. Bartoloměje, kde jsem byla kamarádkou přinucena vystoupit až na věž. Nádherná a vzácná je i židovská synagoga, i tu jsme s kamarádkou navštívily. Byly jsme tam na vodárenské výstavě a na prohlídku města jsme měly zhruba dvě hodinky, vzaly jsme to poklusem a stihly jsme dost...

Křivoklátská krajina se mi moc líbila, bylo to příjemné zastavení při cestě do Plzně. Od té doby jsem tam nikdy nebyla, třeba to někdy napravím.

Zámek v Jilemnici a muzeum v Trutnově, Krkonoše jsem navštívila víckrát, mají svou jedinečnou atmosféru, moc ráda bych se sem ještě někdy podívala.

Dvě vstupenky z mého kraje. Radhošť a Pustevny a Hukvaldy, sem se často vracím.

Před dvěma lety jsem měla možnost navštívit Anglii a mimo jiné tuto velkolepou katedrálu v Yorku. Se synem jsme obětovali nemalý peníz za vstupenky, ale prohlídka stála za to. Vstupenku nám podali jenom jako lístek z počítače, který připnuli na leták s tištěnými informacemi. Celkem nic zvláštního, až na to, že vstupenka platí po celý rok od jejího vytištění, podtrženo červeně a je přenosná na jiného člověka.

Ještě jedna vstupenka, stejného provedení na hrad ve Scarborough. Kartička vlevo dole je vstupenka do mořského akvária ve městě Hull, kde jsme byli ubytovaní.

V Anglii jsme prošli hodně muzeí a většina jich byla zdarma, tedy bez vstupenky...

Určitě mám doma ještě další vstupenky, novější a graficky zajímavější, ale jak už jsem napsala, od zavedení počítače do domácnosti, zanikla alba a vstupenky nejsou momentálně k nalezení. Na svých cestách jsem tenkrát trošku fotila a co se nestihlo, zakoupila se pohlednice a pokud byla možnost, opatřila jsem ji nějakým tím turistickým razítkem a že se u nás máme s čím chlubit! Nevím, jestli někde v zahraničí mají takový výběr. Když jsem chtěla ve Vídni, při návštěvě nějaké památky razítko, byli velmi udivení a nakonec mi na vstupenku dali razítko úřední.