Z ptačí perspektivy

Včera se po nějaké době opět sešel náš dívčí turistický spolek s cílem dobýt jednoho beskydského vrcholu zvného Skalka, který je součástí masívu Ondřejník. Vyrazily jsme za horkého letního dne s částečnými obavami, jak se nám v tom horku bude šlapat. Ale naše obavy byly zbytečné, foukal příjemný větříček, v lese byl chládek a žádný obtížný hmyz. Zkušený horský vůdce byl s námi. Já jsem minulý týden ukončila rehabilitaci pravé nohy, tak co nám mohlo bránit v úspěchu!

To je, co? Žádná rozhledna, fotka je pořízená z pouhé lesní cesty.

Na protějším kopečku, se "krčí" hrad Hukvaldy

Čím jsme stoupaly výše, objevovaly se rostlinky, které se hned tak nevidí, různé druhy náprstníků, rulík zlomocný a tato žlutá kytička. Ještě jsem se s ní nikdy nesetkala. Doma jsem prohledala tři atlasy rostlin, ale marně. Listy má podobné jako lopuch, ten se nachází také v její těsné blízkosti vlevo. Bude někdo vědět, jak se rostlinka nazývá?

Ale pojďme dál! Blížili jsme se k cíli, po cestě jsme nepotkali téměř nikoho, proto jsme se trošku polekaly tohoto ležícího muže. Byl čas k odpočinku, tak jsme si sedly opodál a hádaly jsme, co je zač. Měl velikou kabelu nebo batoh, vypadal trošičku ošuntěle. Vstal, vytáhl něco z batohu, pak to tam zase vrátil, zapálil si cigáro, opět si lehl. My už jsme tušily a také jsme se s ním daly do řeči. Co myslíte vy?

Dorazily jsme k cíli

Trošku osvěty neuškodí

Tento čerstvý a malinko zastrčený základní kámen jsme našly náhodou. Nadchlo mě, že ještě dnes existují okrašlovací spolky. Snad se podaří plánovanou rozhlednu někdy realizovat...

Byl čas návratu, před námi byla poměrně prudká a dlouhá kamenitá cesta dolů. Takže ještě pohled na Pustevny a Radhošť...

A ještě jeden, tentokrát poslední pohled. Už ho vidíte? To je on, náš neznámý. Najednou se rozhodl a letěl a kroužil, jako pták...

Dárek

Před pár dny jsem chválila u Emilky narozeninové dorty, které pekla pro své blízké a protože jsem také červnová, současně jsem si posteskla, kdyby mi tak někdo upekl podobný dortík!

Ten významný den už sice proběhl, ale protože se většinou scházíme o víkendu, kdy je v naší vísce také pouť, přicházejí ještě opozdilí gratulanti, mimo jiné i s takovouto tajemnou krabicí. Copak je asi uvnitř?

Když jsem krabici šetrně otevřela, řekla jsem pouze, že je to bomba!

Je to opravdu jedlý dort. Upekla a nazdobila mi ho moje nevěsta Ivetka. A k mé radosti, žádné číslice... Celé odpoledne si nikdo netroufl dort rozkrojit, ale ochutnat se musel. Ivetka není profesionální cukrářka, ale posuďte sami, co šikovný samouk dokáže.

Přeji všem krásný nový týden!

Léto, jak má být

Poslední dny trávím většinou doma, kde mám příjemný chládek, ale sem tam musím zkontrolovat, jak to vypadá na zahradě. Všechno kvete a zraje, přesně tak, jak to má v červnu být.

Tento čas mi připomíná dobu předprázdninovou, kdy už ve škole bylo skoro všechno hotovo, jezdilo se na výlety, četly se knihy a už se neučilo. Prostě se zabíjel čas ... Venku byl pařák, ale nám to nevadilo, chodili jsme se koupat na řeku nebo na rybník, někdy také do cizí zahrady na třešně...

Tyto jsou vlastní. Možná, že ty cizí chutnaly líp..

Nebo takový angrešt! Jako městské dítě, bez vlastní zahrádky, nám byly tyto plody vzácné, dodnes angrešt miluju!

Nebo rybíz! Rybízový koláč, to je lahůdka!

A co takové jahůdky?

Jahůdky, nejahůdky, vykvetl mi další kaktus! Pro mne je to větší úspěch, než miska jahod...

Velikonoční kaktus, zvaný Popleta. On totiž vždycky vykvete, kdy se mu to právě hodí! Někdy na Vánoce, momentálně se mu líbí parné léto.

A pro všechny nadšence a milovníky krásné vůně, hlásím, že právě kvete levndule!

Začínám sušit a vyrábět pytlíčky...

Užívejme si léta a nelamentujme na parno a nedýchatelno, je to krásné období...

Barevná krása

Konečně se nám vyčasilo a sedět doma, to by byl hřích. Ráno mě napadlo, že bych mohla zajet do sousedního města, kde v těchto dnech probíhá už 18. folklórní festival. Tato akce se stala za ty roky velmi oblíbenou, však posoudíte sami. Foťák měl co dělat a já jsem trnula ať mi vydrží baterie.

Vystoupení probíhá od poloviny týdne na různých místech města F-M. Moje fotky jsou pořízeny na místeckém náměstí, kde program začal slavnostním průvodem souborů našich i zahraničních a následně jejich vystoupeními, které potrvají až do noci.

Soubor z Ruska

To budou naši, krásné dívenky, všimněte si pána v hnědé bundě, ještě se s ním setkáme

Sluníčko, barvy, foťáky, muzika...

Dívenky z Litvy, sluníčko oslňovalo nás všechny...

A pejsci a opět pan fotograf. Zjistila jsem, že na takových akcích člověk může fotit lidi, aniž by si toho všimli a že je to zajímavější a že je toho plno k vidění a focení...

Krásné mládí, bohužel se mi všude pletly ty bíločervené pořadatelské pásky...

Jo, kde jsou ty časy, když jsme takhle mohli křepčit!

Čekání na vystoupení a opět náš pan fotograf

I takhle se dá příjemně čekat na vystoupení. To jsem nemohla nevyfotit!

Překrásné vystoupení ...

Maminka vystupuje, tatínek se musí starat...

Na náměstí bylo plno stánků a přišla se podívat také jedna známá osobnost, pán v růžové košili, poznáte, kdo to je? Donedávna se nám všem staral o hygienu. Žije tady ve městě.

A to je všechno...

Dostávám se do starých kolejí

Tak jsem opět tady, živá a zdravá, jenom ještě trošku unavená. Ženich a nevěsta si řekli v sobotu své ano a dnes už jsou manželé. Přes předcházející shon, napětí, zmatky a trapasy vše dopadlo nad očekávání dobře. Tak krásný svatební obřad jsem ještě neviděla a že už jsem oženila dva syny! Kostel má prostě svoje kouzlo a já jsem vlastně v kostele svatbu nikdy nezažila.

Dobré jídlo, dobré pití, živá country hudba, ve které si novomanželé sami zahráli. Příjemní svatební hosté z Čech, Moravy i Slovenska, roztomilé družičky. Tančili všichni, od těch nejstarších až po malinkou ještě ani ne roční Marušku, samozřejmě v náručí maminky. I ti malí vydrželi až do noci. Já jsem z pochopitelných důvodů nefotila, protože jsem se musela starat o hosty. Od toho tu byli profesionálové a fotografové z řad hostů. Za prvních pár fotek jsem vděčná sestřičce a doufám, že se na mne nebude zlobit, že jsem si je vypůjčila.

A ještě jedna se svolením šťastných novomanželů, kterým přeji krásný společný život.

P.S. Teď už se nemůžu vymlouvat, že něco udělám až po svatbě. V první řadě musím vyřešit svůj starý foťák, který ještě není opravený a já fotím foťákem vypůjčeným. K vyřízení mě čeká plno starých restů. Prostě pomalu se dostávám do starých kolejí...

Musím se pochlubit

Nedá mi to, abych se nepochlubila se svým kaktusářským úspěchem, ze kterého mám moc velkou radost.

Není to krása!

Kaktusy nám doma nikdy nekvetly, kromě vánočních a velikonočních. Díky zkušeným blogerkám, ke kterým jsem chodila a stále chodím jejich kvetoucí kaktusy obdivovat a trošku se poučit, jsem zaznamenala už vloni první úspěch. Hlavně díky vhodnému přezimování a letnění ve skleníku začaly kaktusy ukazovat, že nemají jenom bodlinky.

To je moje školka, focená zvenčí, přes sklo, fotku jsem chtěla vymazat, ale zjistila jsem, že vypadá, jako kresba. Tak jsem ji nechala.

A co je ještě u nás nového? To je práce moje a naší Ivetky, která mi včera pomáhala balit koláče. Ty roznášejí před svatbou, podle zdejšího zvyku, ženich s nevěstou přátelům, sousedům a známým. O obsah se postarala zkušená paní cukrářka. Svatební hosté dostanou ještě výslužku, ale to už je jiná kapitola, která nás čeká příští týden.

Přeji všem pohodový víkend!