Od každého trošku

Tento článek je trošku "z nouze ctnost", mám hodně námětů, nápadů i fotek, ale nemám prostor, nemám čas, prostě není mi přáno... U nás je doma stále rušno. V poslední době jsem hlídací babička na plný výkon... Tím pádem jde všechno nějak kolem mne. Velikonoce, nevelikonoce, prostě jsem ve skluzu. Ale nějak bylo, nějak bude!

Snažím se, ale mít foťák stále u sebe a tak během týdne jsem pořídila pár fotek

Naše mladá broskev, každoročně kvete, ale nikdy zatím neměla plody

Tento snímek je pořízený minulou neděli, vidíte zbytky sněhu na naší sjezdovce? Věřím, že ještě dnes by se tam něco našlo, potvrdím, že na vrcholcích Beskyd dnes bylo vidět ještě dost sněhu

Beskydy, a Lysá hora minulou neděli, dnes byla celá zasněžená

Trošku divná fotka je z poloviny týdne, kdy nám do talíře nakukoval oknem cizí kocourek, asi to byl Mikeš

Ještěrky u nás žijí už několik let, vloni se mi podařilo nafotit jen šedá mláďátka, dnes jsem měla větší štěstí

Holky nasbíraly do autíčka šnečí ulity.

Kontrolní otázka : " Z kolika ulit vylezou živí hlemýždi?"

Všimněte si, jak machruji, celý víkend jsme s Natálkou procvičovaly násobilku tří a čtyř!

Já vám to prozradím, jenom z jedné, dole vpravo, z té ucpané! Jinak jsou všechny prázdné.

Přeji všem krásný sluníčkový předvelikonoční týden!

Neobyčejná brambora

Začátkem roku jsem ve sklepě objevila zvláštní bramboru

I zželelo se mi takovou krásu zpracovat do něčeho tak přízemního, jako je jídlo a fantazie začala pracovat naplno, tvar brambory připomínal nějaké zvíře, vymýšlela jsem a vymýšlela, už jsem to měla vymyšlené a skutek, utek, brambora putovala do spíže a tak to pokračovalo týden, co týden. Objevil ji můj muž, a chtěl ji pokrájet a uvařit, vždycky jsem ho uprosila, ať ještě počká, že už z ní něco vytvořím a nafotím a pak ať si s ní dělá, co chce.

A týdny ubíhaly brambora se začala sesychat a začala se měnit. Opět mě zasáhly výhružné výroky mého muže na téma brambora! Hlavně, že jich máme plno ve sklepě!

Mohla to být krásná kočička, ovečka, či jiné vzhledné zvířátko, nakonec je to stará seschlá koza. Za pomocí také seschlých papriček jsem dílo konečně dokonala a brambora může být zpracována!!

Vajíčka

Nedá mi to, abych také neukázala výsledky mého snažení v boji s drátkem. Drátkovat jsem začala před rokem a byla to právě vajíčka, která jsem se učila zdobit. Někomu se to sice nezdá, ale tímto způsobem se dá drátkování velmi dobře naučit. Podotýkám, že mi za ten rok praskolo pouze jedno vejce... Vajíčka jsem ukázala i na výstavě, o které jsem se tady už zmiňovala. Na této výstavě jsem uzavřela družbu s jednou zájemkyní o tuto techniku a za pár vajec a odrátkovanou sklenici jsem vyhandlovala krásný košík z pedigu. Pár těch lepších vajec jsem už také darovala....

To je to moje vaječné nadělení

Když moje dvouletá vnučka Eliška objevila ošatku s těmito vajíčky, brala do ruky jedno po druhém a pěkně s nimi třásla, jestlipak tam uvnitř nebude nějaká hračka? Nebyla...

Po té, co jsem nedávno otevřela jedny "drátovací" stránky, spadla mi doslova čelist a dostala jsem velký mindrák, proč se s tím tady morduju, taková to byla krása! Nakonec jsem si řekla, že to dělám pro radost a navíc mě to moc baví....

Nad očekávání

Vloni, začátkem června jsem rozjímala nad událostmi, které mě měly "postihnout" v nejbližších měsících. Tento článek jsem nazvala "Očekávání". Když jsem včera fotila naši malou Anežku, napadlo mne, že svému blogu dlužím odpověď, jak to moje očekávání vlastně dopadlo.

Na prvním místě bylo očekávání narození vnučky Anežky, které se mělo uskutečnit začátkem srpna. Nebylo to tajemství, že se narodí holčička a že dostane jméno Anežka, ale člověk nikdy neví, já jsem před léty očekávala jedno dítě a byli z toho hned dva kluci a nikdo nic netušil!

Ale ano, tentokrát to opravdu byla Anežka a narodila se v termínu!

Takový to byl bobeček

A taková je to veselá kopa dnes

Za pár dnů po narození Anežky jsem odcestovala se synem do Anglie, to bylo moje očekávání č. 2. Přiznám se, že už jsem vůbec nedoufala, že se ocitnu někde v daleké cizině. Byla to vlastně souhra náhod, moje veliká odvaha a současně veliká touha něco nového dalekého poznat bez komfortu cestovek, který si už jaksi nemůžu dovolit.

Pražské letiště

Katedrála v Yorku

Většinu zážitků z této cesty jsem popsala v mém blogovém "Anglickém deníčku", ale ještě mám něco v zásobě, nezmínila jsem se právě o Yorku a to musím brzy napravit, protože navštívit toto město, je opravdu velký zážitek.

Moje loňské očekávání č. 3 bylo už od léta odsouzeno k nezdaru. Týkalo se operace kyčelního kloubu mého muže, které mělo proběhnout v průběhu roku a tak ho zbavit letitých bolestí. Rezolutní odpověď lékařů byla ne, protože nejsou peníze. Nešťastník byl odsouzen k dalšímu utrpení a naděje na lepší zítřek byla v nekonečnu.....Karta se obrátila až před Vánocemi, kdy se najednou objevilo až několik volných termínů. Moji věrní blogoví kolegové vědí, jak to všechno dopadlo. Pro nezasvěcené, tedy dobře a to opravdu ještě v loňském roce. Dnes můj muž chodí bez berlí, lozí po žebříku a podniká jiné vylomeniny....

Toto už je minulost

Vlastně to všechno dopadlo nad očekávání dobře...

Letos to bude trošku klidnější i když už se mi jedno očekávání opět rýsuje, ale není to zatím už žádný potomek ani napravování kostí.... Mělo by to být něco příjemného, nechci to ale zakřiknout a určitě budu opět informovat....

Kolem vody

Kdo by o tomto víkendu zůstal doma? Počasí, vůbec ne aprílové, lákalo ven a protože to mám k vodě blízko nebyl žádný problém na chvíli odložit motyku a hrábě, opustit záhonky a odskočit si do přírody.

Voda, vodička a všude plno sasanek

Úplně mě fascinovaly jívy

Vypadají, jako chlupaté housenky

Včeličky se činí

A ještě trošku petrklíčů

Tahle žába je naše domácí, docela mě vylekala, když jsme najednou proti sobě stály, já jsem se dokonce přemohla, vzala ji do ruky a dala ji na poklop s vodou

A toto je dnešní úlovek od vody, pro ty, co hůře vidí, jsou to žáby dvě, podle moudré knihy sameček objímá samičku... Já nemám o žábách moc znalostí. Každá velká tlustá žába byla promne ropucha, ale moudrá kniha mě poučila, že ropucha je ještě ošklivější a všechny tyto žáby budou asi skokani hnědí. Ráda se od případných odborníků poučím...

Pro radost

Když je dnes toho apríla, tak budeme opět veselí a já se pochlubím touto krásnou sovou, kterou mi darovala sestra Květa, jen tak, pro radost. Objednala mi ji u jedné šikovné paní. Tělo sovy je ze sena, zbytek autorka dozdobila pilinami, filcem a velkýma očima. Květa už sovu ukázla na svém blogu společně s ovečkou, kterou si objednala pro sebe. Mně chvíli trvalo, než jsem si ji mohla vyzvednout, ale už ji mám. A moje sbírka je zase o něco větší....