Nad očekávání

Vloni, začátkem června jsem rozjímala nad událostmi, které mě měly "postihnout" v nejbližších měsících. Tento článek jsem nazvala "Očekávání". Když jsem včera fotila naši malou Anežku, napadlo mne, že svému blogu dlužím odpověď, jak to moje očekávání vlastně dopadlo.

Na prvním místě bylo očekávání narození vnučky Anežky, které se mělo uskutečnit začátkem srpna. Nebylo to tajemství, že se narodí holčička a že dostane jméno Anežka, ale člověk nikdy neví, já jsem před léty očekávala jedno dítě a byli z toho hned dva kluci a nikdo nic netušil!

Ale ano, tentokrát to opravdu byla Anežka a narodila se v termínu!

Takový to byl bobeček

A taková je to veselá kopa dnes

Za pár dnů po narození Anežky jsem odcestovala se synem do Anglie, to bylo moje očekávání č. 2. Přiznám se, že už jsem vůbec nedoufala, že se ocitnu někde v daleké cizině. Byla to vlastně souhra náhod, moje veliká odvaha a současně veliká touha něco nového dalekého poznat bez komfortu cestovek, který si už jaksi nemůžu dovolit.

Pražské letiště

Katedrála v Yorku

Většinu zážitků z této cesty jsem popsala v mém blogovém "Anglickém deníčku", ale ještě mám něco v zásobě, nezmínila jsem se právě o Yorku a to musím brzy napravit, protože navštívit toto město, je opravdu velký zážitek.

Moje loňské očekávání č. 3 bylo už od léta odsouzeno k nezdaru. Týkalo se operace kyčelního kloubu mého muže, které mělo proběhnout v průběhu roku a tak ho zbavit letitých bolestí. Rezolutní odpověď lékařů byla ne, protože nejsou peníze. Nešťastník byl odsouzen k dalšímu utrpení a naděje na lepší zítřek byla v nekonečnu.....Karta se obrátila až před Vánocemi, kdy se najednou objevilo až několik volných termínů. Moji věrní blogoví kolegové vědí, jak to všechno dopadlo. Pro nezasvěcené, tedy dobře a to opravdu ještě v loňském roce. Dnes můj muž chodí bez berlí, lozí po žebříku a podniká jiné vylomeniny....

Toto už je minulost

Vlastně to všechno dopadlo nad očekávání dobře...

Letos to bude trošku klidnější i když už se mi jedno očekávání opět rýsuje, ale není to zatím už žádný potomek ani napravování kostí.... Mělo by to být něco příjemného, nechci to ale zakřiknout a určitě budu opět informovat....

Kolem vody

Kdo by o tomto víkendu zůstal doma? Počasí, vůbec ne aprílové, lákalo ven a protože to mám k vodě blízko nebyl žádný problém na chvíli odložit motyku a hrábě, opustit záhonky a odskočit si do přírody.

Voda, vodička a všude plno sasanek

Úplně mě fascinovaly jívy

Vypadají, jako chlupaté housenky

Včeličky se činí

A ještě trošku petrklíčů

Tahle žába je naše domácí, docela mě vylekala, když jsme najednou proti sobě stály, já jsem se dokonce přemohla, vzala ji do ruky a dala ji na poklop s vodou

A toto je dnešní úlovek od vody, pro ty, co hůře vidí, jsou to žáby dvě, podle moudré knihy sameček objímá samičku... Já nemám o žábách moc znalostí. Každá velká tlustá žába byla promne ropucha, ale moudrá kniha mě poučila, že ropucha je ještě ošklivější a všechny tyto žáby budou asi skokani hnědí. Ráda se od případných odborníků poučím...

Pro radost

Když je dnes toho apríla, tak budeme opět veselí a já se pochlubím touto krásnou sovou, kterou mi darovala sestra Květa, jen tak, pro radost. Objednala mi ji u jedné šikovné paní. Tělo sovy je ze sena, zbytek autorka dozdobila pilinami, filcem a velkýma očima. Květa už sovu ukázla na svém blogu společně s ovečkou, kterou si objednala pro sebe. Mně chvíli trvalo, než jsem si ji mohla vyzvednout, ale už ji mám. A moje sbírka je zase o něco větší....

Když někdo odchází....

Dnes jsem moc smutná, potože nám odešla naše jezevčice Kikinka do psího nebe. Kikince bylo 16 let, což je pro pejska požehnaný věk. Nežila u nás od narození, ale přesně polovinu svého života. Převzali jsme si ji od známých, kde neměla dobré podmínky, s tím, že má před sebou jen pár měsíců. Nakonec z toho bylo osm let. Zažili jsme spolu hodně dobrého i zlého. Zlého v tom smyslu, že se na ni sypaly samé neduhy a my jsme to spolu dotáhly vždy k dobrému konci, díky její statečnosti a vzájemné lásce.

Ale přibývající věk nikomu sil nepřidá, ani lidem, ani pejskům. Najednou jsem stála před nepříjemným rozhodnutím, zastavit utrpení nebo o nějakou dobu prodloužit už tak nepříjemné bytí? Ráno na mne hleděly smutné oči, dnes mimořádně čiperné Kikinky. Pomazlily jsme se spolu na rozloučenou, slzy mi tekly proudem.

Kikinka odešla klidně, důstojně a teď odpočívá doma na zahradě.

Tady byla ještě při síle, jen ty smutné "psí" oči...

Odpolední siesta se svou nejlepší přítelkyní a družkou Bobinou, které je o rok víc, tedy 17 let, co ta se ji dneska načekala!

Tak to na světě chodí...

První jarní průzkum terénu

Včerejší procházka byla tak trošku událost, protože si do přírody vyrazily dva páry pajdavých nohou, tedy jedny po moc dlouhé době a ty druhé chtěly udržet krok a tak trošku riskovaly. Nakonec to dobře dopadlo, až na to, že potvory bolí ještě dnes

Sluníčko svítilo do zad

Zelená se prodírá na světlo pomalu, ale jistě, stromy vypadají majestátně a zatím dost smutně

Devětsil i s pilnou včelkou, ta není sice moc vidět, ale je tam!

Něco tam vykukuje a je tam toho víc, kopřivy začínají sílit, je třeba zahájit ozdravnou kopřivovou kůru..

Stromy mám moc ráda a fascinuje mě jejich majestátnost a síla, u tohoto stromu ale nevím, jestli ještě obrazí, vypadá trošku sušší než ostatní

Na toto smutné místo nás přivábil malinký záhonek listů narcisů, až potom jsme si všimli malého křížku, asi nějaké nebohé domácí zvířátko...

Nejenom kopřivy začínají růst, ale místy se objevuje také medvědí česnek, vloni jsem si s ním moc nevěděla rady, ale dnes už vím...

Pokrájený na chlebu s máslem je fantastický..

Obrázky z výstavy III

Dnešní fotky jsou ryze velikonoční, výstava byla celá laděná velikonočně, tak se podívejte se mnou

Tuto techniku jsem nikdy nezkoušela, chce to velkou trpělivost, u mne by bylo asi hodně odpadu...

Autorka této krásy je stejná, jako u zdobených vajec z předešlého snímku, osobně jsem s ní mluvila, jako nástroj používá vrtačku. U drátkování vyfouklých vajec se dá ledajaká prasklina skrýt, ale tady to nejde..

Konkurence, autorka se naučila drátkovat přes internet

Opět stejná autorka

Trošku z jiného soudku

K Velikonocům patří perník

K Velikonocům patří také proutí

Proutěné výrobky předvedl jeden šikovný pán, který to moc umí

A ještě něco malého z pedigu

Tady se velmi omlouvám za kvalitu snímků. Opět jsem vám neukázala všechny zbylo mi ještě pár snímků z pedigu a nějaké paličkované obrázky.