Předvánočně

Jak to tak vidím , všude se peče, navštěvují se jarmarky, zdobí se domovy a kupují se dárky, jo a ještě se uklízí... Já dělám od všeho trochu, takže je z toho nakonec u nás pořádný zmatek, navíc jsem si minulý týden přinesla dvoje nové brýle od optika a protože si na ně nemůžu zvyknout, tak se nyní všude povalují brýle čtvery a nikde nejsou v pravou chvíli ty pravé. A do toho ti otravní psi, kteří se všude motají a loudí. A venku sněží a sněží..

Abych si trošku odpočinula, vzala jsem foťák, abych to zdokumentovala, ale prsty mrzly a byla tma...

Zapomenuté světlo...

Malá ukázka mého snažení. Mimochodem vynikající jsou pocukrované mušličky..

Pečivo se jmenuje :  Mušličky ( Laďka )

25 dkg    hladké mouky

  1 ks      HERY

  2 ks      žloutky

  2 lžíce   octa

Vypracuje se těsto. Vykrajují se kolečka, doprostřed se dají povidla. Kolečka se ohnou napůl  a okraje se stlačí k sobě. Vzniknou mušličky. Po upečení se obalují v cukru. Upozorňuji, že je toho velká hromada. Já peču z polovičního množství.

Jsem ostuda, protože na dveřích nemám žádnou výzdobu. Věnec z  březového proutí mám připravený, ale ne a ne se do toho pustit, asi zůstane nachystaný až na Velikonoce. Včera jsem v jednom obchůdku objevila sadu slaměných ozdob pouze za 10 Kč,- . No nekup to!!  Narychlo jsem je navěšela na pár větví, ať to tu mám trošku vánoční.

Před chvílí do mého předvánočníého rozjímání vstoupila vnučka, která mi bude do konce víkendu dělat společnost a pravila : "Babi máš to tu nějaké moc tiché, když ten děda tu není".  Najednou je po klidu! A to je všechno.

Nejkrásnější dárek

Tak jsem zůstala v domě sama. Stalo se to tento týden v úterý. Pro sebe jsem si celou tu akci nazvala "Kulový blesk". Manžel se vrátil z předoperační prohlídky, kterou absolvoval ráno v nemocnici. Na operaci kyčle měl nastoupit příští týden.

Na operaci kyčle, dle prohlídky v létě, neměl letos nastoupit vůbec. I když si to hrozně přál a bylo to pro něj nutné. Lékař mu ostře sdělil, že nejsou peníze. Byli jsme zoufalí, protože jeho utrpení trvá už mnoho let. Vloni v létě absolvoval výměnu  jedné kyčle a téměř stoprocentně měla výměna druhé pokračovat letos. A teď to zklamání,  beznaděj a nové utrpení. Kdo něco podobného zažil ví , že to odnáší celá rodina.

S přihlédnutím k situaci v našem zdravotnictví, jsme už nedoufali a nevěřili ani příštímu roku. Najednou se stal zázrak! Jednoho dne jsem ve schránce našla lístek z nemocnice, psaný starým psacím strojem : "Pane X, jestli chcete být ještě letos operován, sdělte obratem na příslušné tel. číslo naší nemocnice." To víte, že jsme obratem žhavili příslušné číslo. Před tím jsem si rychle spočítala, ano bylo to tak. Nějaká měkota, která měla být operována před Vánocemi, to vzdala. My jsme naopak doma jásali! Telefonicky jsme dostali patřičné instrukce, termín a upozornění, že na Vánoce budeme odloučeni. Po operaci a nejnutnějším léčení, odesílají pacienta do rehabilitačního zařízení a celková doba jeho absence doma je asi dva měsíce, jak víme z minula.

Ale to není konec mého příběhu. Za pár dní opět telefon z nemocnice s nabídkou operace ještě o několik týdnú dříve. Tentokrát jsme odmítli a trvali jsme na prvním termínu. Manžel "vlastní"ještě jiné neduhy, a do plánované operace byl objednaný na různá další vyšetření.

A tak přišlo úterý a předoperační prohlídka. Všechno proběhlo v pořádku. Operace měla proběhnout přesně za týden. Najednou v poledne opět telefon: "Pane X, jestli  chcete, můžete být operován už zítra, v tom případě se ještě dnes do dvou hodin dostavte do nemocnice!" A také, že se dostavil. Dovedete si představit ty fofry!

Operace proběhla ve středu, podle plánu, dokonce v době stávky státních zaměstnanců! Všechno je zatím v pořádku, doufejme, že to tak vydrží. Já si kladu otázku, proč to najednou šlo? Tolik volných termínů! 

Jistě uznáte, že to byl opravdu letošní největší vánoční dárek pro cellou naši rodinu! Za to vánoční odloučení to určitě stojí.

A já už se těším na to, co jsem mu slibovala celé ty roky, že ho pěkně proženu někde po kopečcích, už jsme měli velkou absenci.

Včerejší výlet

Několikrát do roka  se setkávám se svou bývalou kolegyní z práce. Jezdím za ní do Ostravy, pozdravím ostatní kolegy a potom jdeme někam na dobré jídlo spojené se sdělováním novinek a drbů. Tak se stalo také včera, tentokrát jsem vynechala ostatní kolegy a vypravily jsme se přímo do centra. Věděla jsem od loňska, že na náměstí budou pravděpodobně velké vánoční trhy, spojené s různými atrakcemi, vystoupením folklórních souborů atd. Nemýlila jsem se.

Uprostřed stál nádherný vánoční strom, krásně rostlý, plný světýlek, pravých vlastních šišek a ozdob. Nejmilejší na něm bylo, že se do jeho větví nastěhovali ptáčci a cvrlikali do taktu muzikantům.

Tak to tam svítilo, po sněhu ani stopy, čas kolem 16.00 hod. Včera byla tma už ve dvě hodiny odpoledne. Kolem celého náměstí byly rozmístěny stánky s klasickým vánočním zbožím, na tom si pořadatelé dali záležet a zboží typu Vietnam jste zde nenašli. Jenom naše česká, většinou rukodělná výroba! Nechyběl starodávný dřevěný kolotoč, věštírna, Ježíškova pošta, pečené kaštany, pravá kovárna a plno dalších atrakcí.

Stánek s keramikou, pod červeným kulichem se ukrývá živý zmrzlý prodavač, nebo prodavačka ?

Betlém, vedle měli dokonce živé ovečky, lamu a oslíka

Na okraji náměstí umístili umělé kluziště, což nijak nenarušilo strodávnou atmosféru vánočních trhů. Počasí včera sice bylo více než pošmourné, ale nebyla zima a díky předčasné  tmě se celé náměstí nádherně ozářilo. Lidé nikam nespěchali, popíjeli svařáček a medovinu, ujídali domácí klobásky a různé dobroty.

Každou svou návštěvu Ostravy využiji také k návštěvě knihkupectví, jehož prodejna sídlí v nedalekém obchodním domě. Z malého obchůdku od mé minulé návštěvy udělali velký obchod i s malou kavárničkou s výhledem na náměstí. Chtěla jsem si tu krásu zvěčnit přes sklo, ani nevím jak a vytvořila se mi takováto směska.

Tomu, kdo bydlí tady v okolí bych návštěvu zdejších trhů určitě doporučila. Dospěláci i děti si přijdou na své.

Vloni mě můj foťáček zklamal, baterka byla vybitá, přes to jsem pár fotek udělala,  mám je i na blogu, letos jsem se důkladně připravila, ale ve tmě nám to focení nějak nejde. Škoda, bylo toho hodně k vidění...

Perníkové pohlazení

                                              "Odkud ten náš holub letí?"

                                               "Letím z lesa, milé děti,

                                               vrkú, vrkú, vrkú."   

                                               "Cos tam viděl, holoubku?"

           

                                               "Perníkovou chaloupku,

                                               u černého smrku."

                                                "Viděls tam i Mařenku?"

                                                "Jakpak by ne, holenku!

                                                Viděl jsem ji, s Jeníkem

                                                krmili se perníkem."

                                                "A když z okna na zahradu

                                                vystrčila baba bradu,

                                                nebáli se, holoubku?"

                                               "Kdepak! Zamkli chaloupku

                                               na cukrový klíč -

                                               a už byli pryč!"

Báseň se jmenuje Perníková chaloupka, napsal ji František Hrubín a já jsem ji spolu s jinými skvosty našla v knize Šalíček veršů a pohádek.  S vnučkou Natálkou tuto knihu" studujeme" už několik let a obě známe mnohé veršované pohádky zpaměti. Kromě krátkých básniček  a veršovaných pohádek jsou zde k přečtení i klasické pohádky. A abych nezapomněla,  knihu ilustroval Jiří Trnka. Myslím, že je v současné době k dostání i v knihkupectvích. Tedy tip pro hodnotný vánoční dárek (ta moje je z r. 1960).

Informace pro Květu. Špalíček obsahuje také pohádku "O Květušce a její zahrádce."

No a k té nádherné perníkové chaloupce jen tolik, že je čerstvá letošní, naoko podobná té loňské, zveřejněné 1.12.2009, na kterou se denně chodí dívat mnoho lidí, možná pro inspiraci, možná pro naladění na vánoční strunu.

Tady opět upozorňuji, že já nejsem autorkou, je to paní, která jich ročně napeče několik desítek a já je od ní kupuji nejdřív pro výzdobu naší domácnosti, letos jsem dvě darovala vnoučtaům k Mikuláši, takže mi zbyly jen tyto fotky a velký obdiv autorce.

S nudlí u nosu

Dneska jsem musela do města, vůbec se mi nechtělo, ale sluníčko vysvitlo a hned bylo veseleji. Myslela jsem, že na náměstí, kde bude zítra večer velká sláva s rozsvěcením stromu a veškeré městské výzdoby, bude plno stánků a živo, ale to asi čeká až na zítřek a stánek tam byl jen jeden pro zahřátí.

Nepovedená fotka, vypadá to jako bych fotila včera při té fujavici, ale dnes bylo ideální počasí.

Tady je modrá obloha, ale je vidět alespoň ten strom. Jak jsem se tam tak točila a dělala nepovedené fotky, měla jsem takový divný pocit, ohlédla jsem se a...

Stál tam v plné zbroji, třásl se zimou a toužebně hleděl ke stánku s medovinou pro zahřátí.

...a s nudlí u nosu, ucha a všude, v očích však měl odhodlání...

P.S. Nemáte doma jakýkoliv vrak?

První rok

Včera to byl jeden rok, který uplynul od napsání mého prvního článku, jehož zveřejnění předcházelo asi půlroční váhání, jestli má smysl se do toho pustit nebo ne. Velký zádrhel byl v tom, že jsem o blogu nevěděla vůbec nic, neuměla jsem blog nastavit a nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. Požádala jsem syna a doufala jsem, že mi pomůže, mladí tomu přece líp rozumí, ale pochopení jsem u něho nenašla, prostě se mu nechtělo. Naučil mě alespoň manipulaci s fotkami, což mě trošku nakoplo... Přiznám se, nebo spíš se pochlubím, že jsem se opravdu začátky naučila úplně sama způsobem pokus-omyl. Bylo to dost kruté a mnohokrát jsem s tím chtěla praštit, ale nakonec jsem si postavila hlavu, že to přece musím dokázat. Když jsem sesmolila první článek a ten se dokonce objevil na obrazovce a poté se pod ním objevilo i pár komentářů, měla jsem velkou radost.  Pak už to šlo a našli se i lidé, kteří byli ochotní poradit. Za ten rok jsem poznala bezvadné lidi, tedy vás všechny, se kterými se pravidelně navštěvujeme. Sem tam přibude někdo další.

Moje poznatky:

Blogování je droga, která žere čas a je dost nebezpečná, nutno provozovat v malých dávkách, což se mi nedaří.

Z mé strany byl opravdu velký výkon, tak jsem si řekla, že by to chtělo nějakou odměnu, kterou mi ale nikdo nedá, a proto jsem si ji nadělila sama:

Dortík je to, pravda, trošku rozčepýřený, ale cutná skvěle. Přiblížím vám alespoň jeho božskou chuť. Oříšky, rum, cukr, vanilka, kakao, Květa určitě poznává i sovu, kterou mi darovala a kterou nebylo kam umístit. Věřte, že bych se s vámi ráda podělila...

A teď vážně. Moc bych chtěla poděkovat všem mým blogovým návštěvníkům, kamarádům, hlavně těm stálým. Těší mě vaše návštěvy u mne a ráda chodím k vám. Samozřejmě, že jsou vítáni i náhodní pocestní..