Minulý týden bylo velice těžké najít vhodný termín na putování po horách. Počasí nestálo za nic a navíc máme prázdniny . Všechny babičky jsou v plné polní a připraveny nastoupit a zastoupit zavřené školky a školy. Skloubit volné termíny a dobré počasí bylo v tomto případě velmi těžké, ale nakonec se tak stalo a náš dívčí turistický oddíl opět vyrazil do přírody. Všechny jsme byly vyzbrojeny náhradním oblečením, pláštěnkami, dobrou náladou.
Autobusem jsme přijely do stanice Visalaje ( červená značka s bílou hvězdičkou ) a dále už jsme šly pěkně do kopečka, po svých, na Bílý kříž.
Bílý kříž, podle kterého se jmenuje celá tato lokalita
Turistům je zmámý hotel se stejným názvem, který byl dlouho opuštěný, jako další podobná zařízení . Dnes je opravený, jsou v něm k pronajmutí apartmány, ale když jsme ho míjely, vypadal velmi opuštěně, proč asi?
Hned vedle hotelu se nachází tato stavba s velkým dřevěným broukem
Brouk se mi moc líbil. Tento objekt se zdál také nějak opuštěný. Smutná a opuštěná byla také trasa, po níž sme šly. Pár rodin, se kterými jsme přijely autobusem, se brzy vydalo svou cestou a my jsme za celý den potkaly dva cyklisty, několik houbařů a jednoho psa.
Pejsek byl velmi milý, zvláště pak, když vzal do tlamy klacek, viz. foto a vybízel nás ke hře
Rozcestník, pro pořádek... Je vidět, že jsme se dostaly na hranici, po které jsme také pár kilometrů šly
Hranice...
Divizna černá, tady mi pomohl můj nový atlas...
Náš starý známý kolotočník, který jsem poprvé spatřila na minulé výpravě, ale zde mě zklamal i nový atlas, informace o této květině jsem našla pouze na internetu.
Překrásné výhledy, v pozadí Lysá hora, pod námi údolí Morávky. Počasí se začínalo kazit, měly jsme obavy z blížící se bouřky, proto jsme raději zrychlily krok a začaly sestupovat dolů, foťák šel preventivně do batohu.
Tak to vypadá, když se nemůže najít ten správný otvor, ale jsou lidi, kterým déšť nevadí a škodolibě všechno zdokumentují...
ale jsou lidi, kterým déšť nevadí a škodolibě všechno zdokumentují...
Pláštěnky jsme oblékaly celkem třikrát, déšť přišel bez bouřky. Poslední zastávka byla na odpočívadle, kde jsme narazily na tuto cedulku, připomínající vánoční strom, který místní vypravili v roce 1999 do Vatikánu.Tenkrát to byla v našem kraji velká sláva.
Po modré značce, opět v dešti, jsme se blížily k zastávce autobusu na Morávce u Bebků. Doma prý ůbec nepršelo a všichni se divili, proč jsme tak mokří. To se na horách stává. Na Bílém kříži jsem dlouho nebyla, naposledy, když pár hotelů a rekreačních zařízení nebylo v provozu a tehdy to s nimi vypadalo dost zoufale. Naštěstí je všechny opět někdo dal do pořádku. Otázka je, pro koho, když tam bylo tak mrtvo. Snad v zimě to bude lepší.
Foto já + kolegyně Marta
Žádné komentáře:
Okomentovat