Translate

29 listopadu 2010

První rok

babka

Včera to byl jeden rok, který uplynul od napsání mého prvního článku, jehož zveřejnění předcházelo asi půlroční váhání, jestli má smysl se do toho pustit nebo ne. Velký zádrhel byl v tom, že jsem o blogu nevěděla vůbec nic, neuměla jsem blog nastavit a nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. Požádala jsem syna a doufala jsem, že mi pomůže, mladí tomu přece líp rozumí, ale pochopení jsem u něho nenašla, prostě se mu nechtělo. Naučil mě alespoň manipulaci s fotkami, což mě trošku nakoplo... Přiznám se, nebo spíš se pochlubím, že jsem se opravdu začátky naučila úplně sama způsobem pokus-omyl. Bylo to dost kruté a mnohokrát jsem s tím chtěla praštit, ale nakonec jsem si postavila hlavu, že to přece musím dokázat. Když jsem sesmolila první článek a ten se dokonce objevil na obrazovce a poté se pod ním objevilo i pár komentářů, měla jsem velkou radost.  Pak už to šlo a našli se i lidé, kteří byli ochotní poradit. Za ten rok jsem poznala bezvadné lidi, tedy vás všechny, se kterými se pravidelně navštěvujeme. Sem tam přibude někdo další.

Moje poznatky:
Blogování je droga, která žere čas a je dost nebezpečná, nutno provozovat v malých dávkách, což se mi nedaří.


Z mé strany byl opravdu velký výkon, tak jsem si řekla, že by to chtělo nějakou odměnu, kterou mi ale nikdo nedá, a proto jsem si ji nadělila sama:
VR
Dortík je to, pravda, trošku rozčepýřený, ale cutná skvěle. Přiblížím vám alespoň jeho božskou chuť. Oříšky, rum, cukr, vanilka, kakao, Květa určitě poznává i sovu, kterou mi darovala a kterou nebylo kam umístit. Věřte, že bych se s vámi ráda podělila...

A teď vážně. Moc bych chtěla poděkovat všem mým blogovým návštěvníkům, kamarádům, hlavně těm stálým. Těší mě vaše návštěvy u mne a ráda chodím k vám. Samozřejmě, že jsou vítáni i náhodní pocestní..



Foťák


28 listopadu 2010

Advent

První adventní neděle vyžaduje adventní věnec se čtyřmi svíčkami a ta první se dnes zapálí. U nás samozřejmě vlastní výroby. První adventní neděle ráno, věnec ještě nebyl. Suroviny byly připraveny, ale včera nebyl čas, předevčírem nebyl čas, prostě stále není čas. Někdo si s tím neláme hlavu a jednoduše věnec koupí nebo ho nemá, také jsme kdysi tuto tradici až tak nedodržovali. Abych to zkrátila, věnec už je, ale při jeho výrobě mi praskly dvě svíčky, spálila jsem si ruce tavnou pistolí, vypadalo to beznadějně.
Ad1
Ad2
Praskliny jsem slepila a zmaskovala větvičkami a další nedostatky jsem zamaskovala vším, co bylo po ruce, třeba hvězdičkami z pomerančů.
Nakonec to tedy dopadlo dobře a já přeji všem krásný advent, plný pohody a bez předvánočního stresu.


větev1



26 listopadu 2010

Byli tam!


Ve středu jsem navštívila sestru Květu a jejího manžela v Kojetíně. Byla to taková předvánoční - vánoční návštěva, protože se na svátky neuvidíme, tak byla i trošku slavnostnější. Další důvod mé návštěvy byli ale také  kalousové ušatí. Kdo navštěvuje Květin blog, tak ví, že se o nich Květa zmínila už v únoru a znovu před pár dny. Byla jsem moc zvědavá, tak jsem si půjčila synův lepší foťáček, nasedla do vlaku a vyrazila za podívanou!
KL3
A byli tam !!
Seděli na břízách, cca 4 m nad zemí, uprostřed sídliště, pár metrů od paneláku, sovu jsem na vlastní oči viděla jen ve filmu a v ZOO, tak to byla opravdu rarita!
KL2
Fotky jsem musela trošku upravit, protože by byly vidět jen siluety.
KL4
Kalousové ušatí žijí v lesích, na lukách a v městských parcích. Za krutých mrazů pak v osadách, kde čekají u krmítek na drobné ptáky, jinak se živí výhradně myšmi, tolik moudrá kniha...
KL1
Omlouvám se za kvalitu fotek, i když s lepším foťákem, tak do koruny stromu se špatně fotí, ale já jsem hlavně ráda, že jsem je viděla.



kalous1

25 listopadu 2010

Aktuálně dnes


Zima dorazila už i k nám
AD4
Dnešní dopoledne u nás
AD2
Poslední lístečky japonského javoru
AD3
Afrikány ozdobily bílé čepičky
AD6
Lýkovec pokvete ještě na jaře
AD5
Poslední chryzantéma
AD1
Vřesovec v bílém
AD7

Pro oko pěkné, ale ta zima!


vločka10

23 listopadu 2010

Nová technika

Včera jsem absolvovala další minikurz rukodělné techniky a to výrobu vánočních ozdob z korálků
SD3
Když nám lektorka přidělila dva miniaturní pytlíky s miniaturními korálky a teninkým drátkem, nevěřily jsme, my dámy, pokročilejšího věku a četných dioptrií, že z toho za dvě hodiny něco vyrobíme. Zpočátku to byl těžký oříšek, ale potom jsme se do toho pustily, čas se sice protáhl o hodinu, ale bylo hotovo!
SD1
SD3
  Musím říct, že napoprvé to snad ujde...

vločka

Tímto oficiálně zahajuji přípravu na Vánoce!

19 listopadu 2010

Podzimní depka


Každé ráno, když vstávám, snažím se odehnat od sebe všechny chmury a dívat se na svět veselýma očima. Ke stresu už nemám důvod, jsem svobodná, jako ten ptáček, nemusím vstávat v určitou hodinu, zaměstnavatel na mne nelíčí různé nesmyslné pasti, spolupracovníci, které jsem tam nechala, mi čas od času pošlou nějakého srdceryvného mejlíka a já je s pochopením naoko uklidňuji, a škodolibě si říkám, že se mne to už netýká...
Dnes ráno, jako obyčejně, plno plánů, pohoda... Odpoledne už tu byla. Pár věcí nevyšlo, pár nepříjemných telefonátů, pár starostí a jeden popichující hlas za sebou a už mne měla. Do toho to listopadové pošmourno a už si mnula ruce, jak mne dostala!
Pak jsem si pobrouzdala na blozích a dočetla jsem se v různých holčičích deníčcích, jak jsou nešťastné, jak se jim nedaří, ta má pihu na nose, na tu se zase nepodíval "V", ta zase si připadá v den svých devatenáctých narozenin děsně stará .... A ejhle, depka byla pryč! Co jsou moje starosti, proti starostem jiných!

8SM2

        Doufám, že se ta potvora hned tak neukáže!
SM1


15 listopadu 2010

Sláva velikánům, aneb nebojte se poezie !

Moji pravidelní blogoví návštěvníci vědí o mé snaze sehnat sbírku básní Maminka od Jaroslava Seiferta. Nakonec se mi to podařilo, ale předcházelo tomu pár prohlídek antikvariátů. V jednom obchůdku mi padl do oka tento skvost
KHM1
Knížečka mě zaujala, už jenom svým stářím
KHM2
KHM3
  V roce 1948 byla věnována jisté Martičce
KHM6
Chtěla jsem ukázat jiné, méně známé, nádherné  verše, ale  počáteční písmeno v tomto provedení bylo jenom zde a to se musí vidět
KHM5
Ilustrací není mnoho
bílé

Kniha neobsahuje jen Máj ale i další Máchovy básně a dokonce jeho prvotiny, psané německy.

Literaturu jsem milovala už jako dítě, ale nebyla jsem žádným horlivým milovníkem poezie.  Měli jsme na gymnáziu výborného profesora literatury, bylo to v 70. letech minulého století a on nás učil i o takových autorech, kteří byli v té době zkázáni, my jsme si to vůbec neuvědomovali, poznala jsem to teprve časem a on nám to připomenul až na nějakém setkání po letech.
Když jsem se začetla do Máje, přiznám se, že mi až lezl mráz po zádech, taková je to krása.  Mácha byl výjimečný člověk. Jeho životopis je velmi zajímavý. Mácha zemřel roku 1836, bylo mu 26 let. Dozvěděla jsem se, že jeho pravé křestní jméno bylo Ignaz, česky Ignác.

Na jednu věc nesmím zapomenout. Karel Hynek Mácha se narodil 16.11.1810. Zítra tomu bude 200 let.

KHM4
Tyto verše jsou v úvodu knihy. Existuje v dnešní době ještě pojem vlastenec? Mácha by se asi divil....


věneček

A na závěr prozradím, že se mi poezie začíná líbit, to bude asi tím věkem...

13 listopadu 2010

Pozdrav Blance

Tak jsem, Blanko, dorazila na místo. Nejdříve se teta Helena podivila nad tak velkou krabicí, ale pak pochopila, že je to proto, aby se mi  dobře cestovalo. Když krabici otevřela, tak bylo vidět, že má obrovskou radost. Pak přišel ještě strejda, tomu jsem se také moc líbila a večer ještě holčička Natálka a to už jsem si připadala, jako doma. Teta mě posadila na čestné místo a vyfotila pro tebe, abys věděla, že je všechno v pořádku.
Val
Kdyby tento dopis četl ještě někdo jiný, tak mu prozradím, že mě teta Helena vyhrála u tebe v soutěži a že ty jsi mě vytvořila svýma vlastníma rukama.
Blanko, myslím že se mi tady bude líbit.

Tvoje andělka Valentýnka





10 listopadu 2010

Za soumraku

PKV4
Včera k večeru jsem vyšla s foťákem vyfotit ale úplně něco jiného a toto se mi povedlo
PKV5
Co svítí nahoře, to všichni poznají, ale co svítí vlevo dole?



SM

08 listopadu 2010

Doprava a dopravní prostředky


Ještě několikrát se chci vrátit k mé cestě po Anglii. Tentokrát se zmíním o svých zkušenostech s tamní dopravou a dopravními prostředky.
D1
Tak toto je naše letadlo, které nás přepravilo z Prahy přes oceán do Leedsu a zpět.
D4
Stejné letadlo, vlevo vozík s batožinou, vpravo se blíží nástupní nohvice (odborníci prominou).
D3
Pohled z letadla na křídlo před odletem, přiznám se, že si nepamatuji, že jsem ještě v letadle vytáhla foťák. Pak už byl  schovaný až do dalšího dne. Všimněte si, prosím, těch mraků, za chvíli už budeme nad nimi a zažijeme, úžasný pohled na širou nádherně bílou neprůhlednou  pláň, ostře svítící slunce ještě v 19 hodin večer a blankytně modrou oblohu, což umožnil hodinový časový posun. Moc mne mrzí, že tento zážitek nemám nafocený, ale kdo to zažil, tak  se mnou jistě bude souhlasit. Otrlí cestovatelé, ať se mi nesmějí a raději nečtou. Ještě musím říct, že mráčky se nakonec slitovaly a v místech přeletu mezi pevninami nám ukázaly moře.
Letadlo letělo v obou směrech podle letového řádu, všechno proběhlo, jak má být, jen ta jazyková bariéra...
D15
Hned po přistání jsem si musela zvyknout na dvě věci, jízdu vlevo a volant vpravo. Před letištěm na nás čekali naši přátelé se svým, v Anglii koupeným autem a se slovenskou navigací. Vydali jsme se na jeden a půl hodinovou jízdu noční dálnicí do Hullu. Tady se musím zmínit , že cestou jsme potkali na několika místech silničáře v plné práci. Prý je to zde běžné.  Na zpáteční cestě, která proběhla odpoledne, jsme žádné dělníky nepotkali.
D18
Druhý den byl krutě pěší, nachodili jsme mnoho a mnoho kilometrů, ale mohla jsem pozorovat dopravu okem chodce. Značný provoz, velké množství osobních aut a autobusů, z větší části patrových. Do toho sem, tam cyklista.
Ten den jsem si s nohama, bolavýma od městské dlažby uvědomila jednu věc, že přes velmi čilý dopravní ruch byla mezi řidiči jakási pohoda nebo tichá dohoda? Vůbec jsem nezaregistrovala nervozitu, bezohlednost  a brutalitu, na jakou jsem zvyklá u nás. Prostě klídek Angličanů. Cestovali jsme většinou patrovými autobusy, obdivovala jsem řidiče, který na úzkých silnicích  a v mini uličkách bravurně zvládal zatáčky. Klid zachovala i kolona, když před námi jelo pomalejší zemědělské vozidlo a to několik kilometrů. Řidič autobusu byl vždycky milý zdvořilý a klidný, při nástupu i při výstupu jsme se vzájemně pozdravili.
D20
Ve městech i městečkách je spousta světelných přechodů a spousta kruhových objezdů, ty větší většinou se světelnou signalizací. Zastávky autobusů jsou velmi čitelně označeny a v některých vám světelná tabule průběžně ukazuje, který autobus má právě přijet.
D5
Trošku zvláštní kruhový objezd - fontána
D11
Tento krásný taxík stál před nádražím
D12
Výletní loď je také dopravní prostředek
D6
Co dopravují lodě v dálce nevím, opravdu jsem je viděla jen z dálky...
D10
Vyhlídkový autobus v Yorku, pěkně jim to tam nahoře profukovalo..
D16
Za tímto vozítkem, jsem se dlouho pídila, abych ho vyfotila.  Podařilo se mi to až poslední den. Původně jsem si myslela, že je to nějaký nový vozík pro invalidy. Vozítka se pohybovala většinou po chodníku a  seděli na nich starší, na oko nepohybliví lidé. Až potom jedno vozítko zastavilo u obchodu a jeho majitel si pěkně po svých došel nakoupit.
Mrzí mě, že jsem nejela vlakem, vlaky mám ráda, ale týden je krátká doba. Mám v plánu napsat ještě jednu reportáž o muzeích, kde se zmíním o muzeu železnice a mám i pár fotek s nádhernými exponáty.
O dopravě jsem zde napsala, všechno, co jsem viděla a zažila. Chtěla bych jen říct, že jsem se i na těch jejich rušných ulicích cítila mnohem bezpečněji než doma.

Opět se omlouvám za kvalitu fotek, na umělecká díla nebyl čas...

AUTO2

Podzimní pozdrav z Beskyd

  Od mého posledního článku uběhlo hodně času. Čápi dávno odletěli, na zahrádce odkvétají poslední kytičky, ořech už je úplně holý, letos be...