Podzimní cestování - Františkovy Lázně

Začátkem léta jsem si prožila nepěkné období, kdy se na mne lepila jedna nemoc za druhou. Do poloviny července mne postihlo celkem pět různých neduhů. Holt selhala imunita. Byla jsem zoufalá, protože mne čekala oslava kulatin, školní sraz a další významné události. Skoro všeho jsem se musela vzdát a s hrůzou jsem čekala, kdy přijde nějaká další pohroma. Naštěstí se pokračování nekonalo a já se mohla ohlížet po zasloužené dovolené. Vloni jsem ji trávila v Mariánských Lázních, kde se mi moc líbilo. Uvažovala jsem, že se tam opět vrátím, ale nakonec jsme se s kamarádkou dohodly, že změna je život a objednaly jsme Františkovy Lázně. 

Protože jsme holky zvědavé a zvídavé, kromě procedur a posezení u kávičky jsme stačily nachodit mnoho kilometrů překrásným městem i okolím, samozřejmě s foťákem. Zajímavostí je tu dost a dost. Přesto, že nám říkali, že lázně jsou malé, nestačily jsme za týden všechno prohlédnout.

Malý František, symbol lázní, chlapeček s vyleštěnými prstíky na nožičkách, nosíkem a ještě něčím...

Hudební pavilon je momentálně opuštěný, ale za pár hodin zde začne pravidelný nedělní koncert. Kulturní program je ve Františkových Lázních velice pestrý.

Městem a okolím jezdí hned několik různých vláčků. Tento se jmenuje "Frantovláček",  projíždí centrem a  seznamuje cestující s historií a architekturou lázní. I my jsme využily jeho služeb.

Honosná budova kasina budila zájem kolemjdoucích hlavně pro ty tři chlapíky na střeše..

Františkovy lázně mají údajně 23 funkčních pramenů. Tento se jmenuje Štěpánka a měli jsme tu čest popíjet jeho železitou vodu z kohoutku, vyvedeného uvnitř našeho sanatoria. 

Nejenom Mariánské Lázně mají zpívající fontánu. Goethova fontána není tak okázalá, ale mile nás překvapila klavírním koncertem.

Františkovy lázně založil v roce 1793 tento pán na koni rakouský císař František I.

 Pravoslavný kostel sv. Olgy jsme nemohly vynechat...

Jak už jsem psala výše, s kamarádkou jsme holky zvědavé a tak jsme zavítaly i do takových míst. Copak to tam asi je? Rašelina na zábaly přece!

Dívám se, že moje předešlé fotky jsou bez lidí, tak to nakonec napravím. Víno, burčák a cimbálovka, to táhne. 

Kdybych měla opět volit kam za relaxem, volím toto krásné město a doporučuji...

Jiřinkové slavnosti

Minulý víkend jsem po dlouhé době navštívila syna a jeho rodinu. Návštěvu jsme rok plánovali s tím, že se spolu podíváme do České Skalice, kde začátkem září v Muzeu Boženy Němcové probíhají Jiřinkové slavnosti. 

Kromě jiřinek jsme mohli zavítat do dalších expozic muzea, ale já jsem se soustředila na kytičky. Kochejte se se mnou.

Kytičky byly na záhonech před muzeem, ale také ve sklepeních, naaranžované ve vázách.

Krásnou Boženu Němcovou jsem zapomněla vyfotit, tato je z internetu, tak snad příště. 

Tento kraj jsem si oblíbila. Jezdím sem tak jednou, dvakrát do roka a vždycky objevím něco nového, zajímavého.

Letní

Mám ráda právě toto období. Začátek prázdnin, dva svátky za sebou.  Pravda, ty už mne nemusí zajímat, protože já mám svátky pořád. Většinou začátkem července bývá i pěkné počasí...

Na zahradě všechno kvete, dozrává první ovoce, prostě to má něco do sebe. Nemusím ani na dovolenou, stačí po ránu vyjít ven, je tam ticho, nevrčí sekačky a neřvou dětičky od sousedů.

Lípa voní a když jsem si dovolila natrhat pár květů, měla jsem co dělat, aby mi včelky nedaly žihadlo.

Letos se mi tu objevila i třezalka. Na okně už se růžoví Janův olej.

Rybízová marmeláda se bude hodit. Dnes jsem upekla i koláč...

Růže jsou v tomto období nejkrásnější a nejzdravější. 

 Samozřejmě levandule je v plném květu a já jsem musela vyzkoušet tradiční paličky.

V pátek jsem si krátila čekání na autobus pozorováním našich čápů, o kterých jsem psala v minulém článku. Jeden z rodičů přinesl snídani, to bylo radosti! Fotka je, jaká je, ale mám novinku. Už vyletěli, všichni tři.

Ještě pozdrav z horské louky. 

🌞

Užívejme si léta.

 

 

 

 

 

Co je u nás nového?

 

Před nedávnem jsem vám ukázala fotky čapího hnízda, tenkrát zatím jen s mámou a tátou, dnes je hnízdo přeplněné.

Nejdříve jsme mysleli, že mláďátka jsou jenom dvě, ale potom jsme uviděli třetí hlavičku. Snaše se podařily pěkné fotky, když uvážíte, že fotila z chodníku.

Máma a táta...

Máma a děti...

Čápi k nám přiletěli vloni. Na sloupu el. vedení a nad velmi frekventovanou okresní silnicí postavili obrovské hnízdo. Vloni se jim mladé už nepodařilo do hnízda přivést, letos si to vynahradili. Myslím si, že elektrikáři jim na podzim dráty zaizolovali, protože na žádném jiném sloupu v okolí taková izolace není. Teď ale máme obavy, jestli přežijí první létání. Je to tu dost divoké. Držme jim palce...

Slavkov u Brna - tip na výlet

Náš vesnický seniorklub pořádá několikrát do roka jednodenní zájezdy, většinou po Moravě a Slezsku. Máme dobrého vedoucího, který vždy navrhne zajímavý program. První zájezd připadá každoročně na dny kolem Žofie, to většinou prší nebo přímo lije. Letos tomu nebylo jinak. Pršelo už od minulého dne. Cíl cesty byl zámek ve Slavkově u Brna.

První snímek jsem si vypůjčila z internetu, ten den byla obloha šedivá a smutná.

Pohled z jiné strany, jsou vidět i deštníky.

Něco z interiéru

Zajímavá postel...

Překrásné stropy v každé místnosti.

Nebudu tu nic psát o historii zámku, to si může každý najít v literatuře nebo na internetu. Mimochodem je velmi zajímavá. Měli jsme štěstí na skvělou paní průvodkyni, která nám obětovala svůj mimopracovní čas, nastoupila s námi do autobusu a doprovodila nás k Mohyle míru.

Neboť Slavkov u Brna (Austerlitz) je místo, kde proběhla 2. prosince 1805 slavná bitva tří císařů s vítězstvím Napoleonovy francouzské armády.

Navštívili jsme interiér mohyly a absolvovali interaktivní prohlídku muzea. Všechno bylo velmi zajímavé, zvláště v podání naší ochotné průvodkyně. 

Součástí prohlídky byly výstupy na kopce Žuráň  a Santon, na kterých byla bitva vedena, ale protože pršelo a pršelo, kopečky jsme si prohlédli pěkně z tepla autobusu.

Žuráň, to kulaté je strom...

Santon s kostelíkem...

Nebýt zájezdu, nevšimla jsem si, že rozkvetly kaštany a že ve Slavkově jich bylo! 

U nás je plno krásných a zajímavých míst, která jsem ještě nepoznala, proto využívám každé příležitosti. V Mohyle míru jsem byla jako školačka. Pamatovala jsem si skleněnou rakev, kam ukládali ještě v minulém století lidské kosti, nalezené při polních pracích. Dnes jsou uloženy v hrobce. Mohyla je známá také tím, že když si jeden člověk stoupne do jednoho rohu a druhý po úhlopříčce  do protějšího, mohou se šeptem domlouvat. Také jsme to všichni vyzkoušeli a funguje to.

Mějte se pěkně.

 

 

Jarní pozdravení

 

Konečně jsme se dočkali. Jaro je letos takové podivné, počasí je velmi proměnlivé a zahrádka zaostává. Myslela jsem si, že je to jenom můj postřeh, ale říkali to i na ČT, tak to musí být pravda.😊 Naše třešeň krásně rozkvetla a my s obavami očekáváme, jestli se letos dočkáme plodů, protože vloni ji napadl nějaký škůdce a byl konec. 

Tento snímek je asi 14 dnů starý. Bez medvědího česneku si jaro nedovedu představit. Letos jenom tak čerstvě, na posypání, žádné pesto.

U nás doma je letos velmi aktuální téma "Čemeřice". Je to taková potvůrka. Když jí dáte prostor, tak se hojně množí a pokryje vám půl zahrady. Takže jsem velmi často viděna s taškou, či košíkem, jak pendluji mezi sousedy...

Toto je moje největší jarní radost. Vloni se nečekaně, kousek od našeho domu, na sloupu el. vedení, objevilo čapí hnízdo. Nevím, jak a kdy vznikalo, prostě najednou tam bylo a v něm jeden zamilovaný pár. Okamžitě se stali centrem pozornosti celé vesnice a všech projíždějících po přilehlé okresní silnici. Páreček se snažil od jara až do podzimu, ale vloni se jim nepodařilo vyvést mladé. Koncem léta odletěli. Říkali jsme si, jestli se vrátí. Určitě by se našlo výhodnější místo, to množství drátů a dole velmi živý dopravní ruch. Myslím, že se na sloupu na podzim dělala nějaká údržba a že ta izolace nebyla původně tak velká. Hnízdo zůstalo.

Na Velikonoce přiletěli a od té doby jsou neuvěřitelně pilní. Všichni jim držíme palce, ať se to tentokrát povede. 

Přeji krásné jarní dny.